3 Tdo 688/2010 — Nejvyšší soud

3 Tdo 688/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:23. 9. 2010 Spisová značka:3 Tdo 688/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.688.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 250 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 688/2010U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 9 To 382/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 66/2008, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění: Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesením ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 469/2008, zrušil z podnětu dovolání obviněného Ing. J. L. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 9 To 465/2007, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 1 T 48/2007. Zároveň zrušil i tento rozsudek a současně všechna rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Předmětným rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný Ing. J. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 /dále jen „tr. zák.“/), na tom skutkovém základě, že „dne 9. 5. 2001 na přesně nezjištěném místě v P. uzavřel jako jednatel spol. Backer, s. r. o., ačkoliv si byl vědom, že již jednatelem společnosti od 19. 12. 2000 není a že spol. Backer, s. r. o., nemá živnostenské oprávnění k hostinské činnosti, leasingovou smlouvu se spol. Corfina, a. s., na technologii kuchyně s pořizovací hodnotou ve výši 1.109.670,40 Kč, přičemž věděl, že technologii kuchyně bude užívat jiná společnost, a to společnost Ravl, s. r. o., jíž byl také jednatelem, v restauraci na adrese P., jejímž byla spol. Ravl, s. r. o., nájemcem, a se kterou by leasingová společnost Corfina, a. s., leasingovou smlouvu neuzavřela z důvodu nedostačujícího kapitálu a neověřené bonity, a smluvně nezajistil hrazení leasingových splátek a nezajistil bonitu spol. Ravl., s. r. o., aby byla schopna splácet leasingové splátky, pouze zaplatil dne 14. 5. 2001 akontační zálohu ve výši 365.714,- Kč, dne 20. 7. 2001 zaplatila spol Backer, s. r. o., jednu leasingovou splátku ve výši 27.218,- Kč a dále již žádné splátky zaplaceny nebyly, a způsobil tak společnosti Leasing České spořitelny, a. s., škodu ve výši 716.738,40 Kč“. Za uvedený trestný čin byl obviněný podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl za podmínek § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému - Leasing České spořitelny, a. s., S., P. škodu ve výši 716.738,40 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud v tomto již druhém zrušujícím rozhodnutí zároveň Obvodnímu soudu pro Prahu 8 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ve svém rozhodnutí podrobně poukázal na zjištěné vady a soudu uložil, podle jakých hledisek se bude muset věcí dále zabývat (viz str. 5 - 7 usnesení Nejvyššího soudu). Šlo zejména o to, aby si soud prvního stupně ujasnil, zda obviněný svým jednáním skutečně naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., především v jaké formě úmyslně podvodně jednal a koho svým jednáním obohatil. Úvahy o tom bylo třeba založit na příslušných skutkových zjištěních, která Nejvyšší soud v rozsudku zčásti postrádal. Po doplnění řízení Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 1 T 66/2008, znovu uznal obviněného Ing. J. L. vinným týmž trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., na (ve vztahu k jednotlivým znakům skutkové podstaty) upřesněném skutkovém základě, že obviněný „dne 9. 5. 2001 na přesně nezjištěném místě v P. uzavřel jako jednatel spol. Backer, s. r. o., ačkoliv si byl vědom, že již jednatelem společnosti od 19. 12. 2000 není a že spol. Backer, s. r. o., nemá živnostenské oprávnění k hostinské činnosti, leasingovou smlouvu se spol. Corfina, a. s., při uzavření této smlouvy jednal s vědomím, že on ani společnost Backer, s. r. o., ani nikdo jiný nebude plnit povinnosti z této leasingové smlouvy, neboť spol. Backer, s. r. o., prodal a jednatelství převedl k podnikání zcela nezpůsobilé osobě svědkovi M. Z., kterému o uzavření této leasingové smlouvy nic nesdělil a který hrál úlohu tzv. „bílého koně“, přičemž odpovědným pracovníkům spol. Corfina, a. s., nesdělil, že již není jednatelem a společníkem spol. Backer, s. r. o., výše uvedená leasingová smlouva byla uzavřena na technologii kuchyně s pořizovací hodnotou ve výši 1.109.670,40 Kč, přičemž při uzavření leasingové smlouvy věděl, že technologii kuchyně bude užívat jiná společnost, a to společnost Ravl, s. r. o., jíž byl také jednatelem, což odpovědným pracovníkům spol. Corfina, a. s., opět nesdělil, předmět leasingu byl provozován v restauraci na adrese: P., S., kde byla spol. Ravl, s. r. o., nájemcem, a se kterou by leasingová společnost Corfina, a. s., leasingovou smlouvu neuzavřela z důvodu nedostačujícího kapitálu a neověřené bonity, čímž společnost Ravl, s. r. o., obohatil tím, že jí umožnil užívat a nakládat s předmětem leasingu, a nezajistil smluvní vztah mezi společnostmi Backer, s. r. o., a Ravl, s. r. o., k užívání předmětu leasingu a k hrazení leasingových splátek nebo jinak neřešil užívání předmětu leasingu jinou než smluvní osobou vůči leasingovému pronajímateli spol. Corfina, a. s., a nezajistil bonitu spol. Ravl., s. r. o., aby byla schopna splácet leasingové splátky, pouze zaplatil dne 14. 5. 2001 akontační zálohu ve výši 365.714,- Kč, dne 20. 7. 2001 zaplatila spol. Backer, s. r. o., jednu leasingovou splátku ve výši 27.218,- Kč, a dále se nezajímal o hrazení leasingových splátek ani o osud předmětu leasingu, když byl předmět leasingu odvezen svědky L. S., a svědkyní B. J., o čemž byl informován, do skladu v ul. D., P., kde technologii kuchyně odcizila neznámá osoba, a způsobil tak společnosti Leasing České spořitelny, a. s., škodu ve výši 716.738,40 Kč“. Podle § 250 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen stejný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu soud uložil povinnost zaplatit poškozené společnosti - Leasing České spořitelny, a. s., S., P. škodu ve výši 716.738,40 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze jako soud druhého stupně usnesením ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 9 To 382/2009, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 15. 12. 2009 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Také shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Ing. J. L. následně dovoláním, jež současně směřovalo i proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto svého mimořádného opravného prostředku obviněný oběma soudům vytkl, že spatřují naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu především v tom, že „uvedl někoho v omyl“, a to tak, že podepsal inkriminovanou leasingovou smlouvu v době, kdy již nebyl jednatelem společnosti. V uvedené souvislosti poukázal na to, že k uzavření leasingové smlouvy došlo za situace, kdy obchodní rejstřík vracel návrh na provedení změn ve společnosti a nebylo zcela zřejmé, zda změna jednatele společnosti bude skutečně provedena. Dovolatel se proto domníval, že je oprávněn jednat jménem společnosti ve vztazích s třetími osobami, a to až do doby, než bude změna v osobě jednatele vyznačena v obchodním rejstříku. Jednal v dobré víře a byl subjektivně přesvědčen o správnosti a poctivosti svého jednání. Podle dovolatele byl navíc u všech jednání týkajících se uzavírání leasingové smlouvy přítomen nový jednatel pan Z. Zároveň je třeba vzít v úvahu, že s ohledem na ustanovení § 30 odst. 2 obchodního zák