3 Tdo 695/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 695/2025-458 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného B. T., t. č. ve Věznici Kynšperk nad Ohří, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 6 To 282/2024-435, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 161/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 17. 6. 2024, č. j. 1 T 161/2023-354, byl obviněný B. T. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že od září 2020 do prosince 2020 v XY, XY, a poté od ledna 2021 do dne 7. 7. 2022 v XY, XY, kde postupně bydlel ve společné domácnosti se svou družkou poškozenou N. C., narozenou XY, jí opakovaně nadával, že je kunda, mrdka a podobně, přitom ji každý druhý až třetí den bil fackami a pěstmi do obličeje, hlavy a zad, z čehož měla modřiny a otoky, se kterými někdy i vyhledala lékařské ošetření, četnost jeho útoků vůči poškozené se časem stupňovala, nadále ji opakovaně bil fackami a pěstmi do obličeje, hlavy, zad a žeber, tlačil ji na zeď, tahal ji za vlasy, držel ji pod krkem, zamykal ji v pokoji, bránil jí v tom, aby odešla k jejím rodičům, bral jí její mobilní telefon, v jednom případě vzal kuchyňský nůž a přiložil jí ho k břichu s dotazem, kam chce jít, jestli ji má píchnout, mlátil jí její hlavou o lednici, kdy s ohledem na stupňující se četnost a intenzitu jeho útoků vůči poškozené, ve kterých nepřestával, poškozená nakonec dne 7. 7. 2022 se s ním rozešla a odstěhovala se ze společné domácnosti. 2. Za to byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 6 To 282/2024-435, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájkyně dovolání, které zaměřil proti usnesení odvolacího soudu i rozsudku nalézacího soudu a které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 5. První z uvedených dovolacích důvodů [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] uplatnil v jeho první variantě, tedy, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Ten spatřoval v tom, že soud prvního stupně vycházel z výpovědi poškozené učiněné v přípravném řízení a svědeckých výpovědí, které byly odvozeny právě od verze sdělované poškozenou. V tomto světle pak hodnotil i další důkazy, například lékařské zprávy. Nereflektoval však již to, že při výslechu před soudy poškozená opakovaně popřela, že by se jednání popsané ve skutkové větě stalo. Naopak uvedla, že mezi ní a poškozeným byly problémy, které z velké části vyvolala sama, ale jednání vůči své osobě nevnímala jako týrání. Na její výpověď v přípravném řízení bylo současně nutno nahlížet jako na účelovou, což vyvodil z jejích nepravdivých tvrzení u insolvenčního soudu, kde uvedla, že má nového přítele, který jí bude se splácením pomáhat, ačkoliv byla v partnerském vztahu s dovolatelem, který jí s úhradou insolvence pomáhal. Soud nijak nezohlednil ani skutečnost, že etnikum obou aktérů se vyznačuje vyšší expresivitou vyjadřování a prožívání a italská domácnost bývá standardem. Co se týkalo výpovědi nezletilého syna poškozené, ten byl motivován odměnou. Náležitě nebyl vzat v potaz ani zdravotní stav dovolatele, který jednání kladené mu za vinu vylučoval. Skutek, tak jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, nevyplynul z provedeného dokazování, maximálně jednotlivé incidenty, které svojí intenzitou nepřekročily meze partnerské hádky. Dále obviněný soudům vyčetl, že nezjistily, jak často a kdy mělo k útokům docházet, a v tomto směru je výrok odsuzujícího rozsudku neurčitý. 6. Druhý uplatněný dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] pak obviněný spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku. Uvedl, že skutek, jak byl popsán, se nestal a ta část, která se stala, nenaplnila znaky skutkové podstaty týrání osoby žijící ve společném obydlí. Připomněl pak, že tento trestný čin je trvající, a proto nelze jako týrání posuzovat oddělené incidenty, kde není jasně dána role agresora a ohrožené osoby, tedy případy tzv. italských domácností. Zároveň v obecnosti připomněl i tu okolnost, že trestněprávním postihem lze reagovat toliko na výrazně vyšší míru závažnosti oproti běžným neshodám a rozmíškám v rodinných vztazích. Právě v nyní posuzované věci nebylo jednání obviněného natolik intenzivní, aby nepřesáhlo hranici přestupku, když je patrno, že poškozená neutrpěla žádné závažné následky. Tento argument opřel o porovnání s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022, který judikoval, že ani porucha přizpůsobení, kterou utrpěla poškozená v tam projednávaném případě, neimplikuje právní posouzení jednání jako týrání, neboť nebyl zjištěn syndrom týrané osoby. V případě dovolatele byla dokonce obnovena společná domácnost poškozené a obviněného. 7. Závěrem pak obviněný konstatoval, že napadené rozhodnutí bylo zatíženo též vadou podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť shora zmíněná pochybení byla dána již před soudem prvního stupně a odvolací soud přesto jeho odvolání zamítl. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 8. K podanému dovolání zaslal své vyjádření podle § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a jeho výsledku shrnul podstatu dovolacích námitek obviněného a uvedl, že jeho argumentace nepřekročila meze běžné polemiky s rozsahem a způsobem hodnocení důkazů. Státní zástupce ovšem žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování neshledal. Připomněl, že poškozená se při hlavním líčení odvolala na svoji výpověď z přípravného řízení. Svědci měli možnost vnímat okolnosti soužití poškozené a obviněného a poškozená se jim též svěřovala, přičemž někteří byli i přímými svědky násilí. Skutečnost, že poškozená v pozdější fázi svoji výpověď změnila, není v případech domácího násilí nikterak výjimečná a sama o sobě nezpochybňuje věrohodnost původní výpovědi. 9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce připomněl obecná východiska jeho uplatnění s tím, že pod něj bylo možno podřadit výhrady vůči právnímu posouzení skutku jako trestného činu trvajícího, včetně výhrad jeho vyjádření v popisu skutku. Přesto jim však nebylo možno přiznat opodstatnění. Zdůraznil, že vzhledem k trvající povaze trestného činu týrání není nezbytné vymezovat každý jednotlivý incident a postačuje popsání celkového rámce jednání – místo, období, povaha a intenzita útoků. Výčet projevů násilí v tomto případě sloužil jako ilustrace trvajícího protiprávního stavu, a nikoliv jako samostatné skutky. Podstatné bylo, že z něj vyplynulo opakované a pravidelné jednání obviněného dosahující vyššího stupně hrubosti, krutosti a bezohlednosti odpovídající znakům týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Zároveň bylo pod reklamovaný dovolací důvod možno podřadit i námitku subsidiarity trestní represe, jejíž obecné premisy státní zástupce připomněl, avšak v okolnostech nyní posuzované věci neshledal. Naopak společenská škodlivost jednání byla zvýšena přítomností zvlášť přitěžující okolnosti páchání po delší dobu (rok a půl) a fyzického násilí, v jehož důsledku byla poškozená nucena vyhledat lékařské ošetření. Nebylo tedy možno uvažovat o výjimečném či hraničním případě odůvodňujícím upuštění od trestní odpovědnosti ve prospěch jiných právních prostředků. Stejně tak ani absence syndromu týrané osoby nebyla překážkou pro závěr o naplnění přisouzené skutkové podstaty, neboť psychologická reakce je vysoce individuální a nelze ji paušalizovat. Rozhodující je objektivní posouzení intenzity, délky trvání a povahy jednání pachatele vůči oběti, nikoliv přítomnost konkrétní diagnózy. 10. Po zvážení všech shora nastíněných skutečností tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání podle § 265r tr. ř. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. 12. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou prostřednict