3 Tdo 698/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 698/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 8. 2022 Spisová značka:3 Tdo 698/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.698.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 698/2022-6948 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. D., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 9 To 1/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 12/2019 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 45 T 12/2019, byl obviněný P. D. uznán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 211 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře jedno sto denních sazeb ve výši 3.000 Kč denní sazby, celkem ve výši 300.000 Kč. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích a družstvech v trvání pěti let. 2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 9 To 1/2022, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání obviněného zrušil výrok o uložených trestech a podle § 259 odst. 3 trestního řádu nově odsoudil obviněného P. D. podle § 211 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a devíti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 trestního zákoníku a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výši jedno sto denních sazeb po 3.000 Kč, celkem 300.000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích a družstvech v trvání pěti let. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. D. dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, pro který byl odsouzen. Obviněný nesouhlasí se závěrem napadeného rozsudku, že při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Soudy ignorovaly skutečnost, že cena zajištění měla být definována odkazem na znalecký posudek. Obviněný nevystupoval v pozici profesionála. Pokud byla žádost o poskytnutí úvěru předložena s nedostatečným znaleckým posudkem, měla být ze strany Metropolitního spořitelního družstva v rámci důsledné kontroly odmítnuta. Obviněný tudíž nemohl jednat úmyslně, ale toliko nedbalostně. Soudy se také podle obviněného nedostatečně zabývaly otázkou výše škody. Ignorovaly a bagatelizovaly celkové zajištění úvěru, když hodnotu úvěru vztahovaly pouze k zajištění nemovitostmi, nikoliv k majetku společnosti M. jako celku, resp. k části zajištění jiného majetku směnkou. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 3 Tdo 460/2010, ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1328/2015, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 220/2015, a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 6 Tdo 573/2009. Zdůraznil, že poškozená všechny zajišťovací instrumenty, včetně pohledávky za dlužníkem, prodala a kupní cena jí byla vyplacena. Poškozené proto škoda nevznikla a ani se k trestnímu řízení nepřihlásila s nárokem na náhradu škody. Do výpočtu škody rovněž nebyly zahrnuty celkové zaplacené úroky z úvěru jakožto plnění, které bylo poskytnuto věřiteli, a to bez ohledu na jeho právní povahu. Obviněný dále namítl, že byl odsouzen na základě protiprávně získaných důkazů. Veškerá úvěrová dokumentace byla pro účely trestního řízení získána na základě výzvy k vydání věci, a to bez předchozího souhlasu soudu a od neoprávněné osoby. Výslech pracovníků a členů orgánů Metropolitního spořitelního družstva byl proveden v rozporu s § 99 odst. 2 trestního řádu, neboť svědkové nebyli zproštěni mlčenlivosti podle § 25c zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech. Svědci mohli být zproštěni mlčenlivosti pouze představenstvem družstva, nikoliv insolvenční správkyní. Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný také v tom, že byl odsouzen jako člen organizované skupiny, kdy ovšem soudy nedostatečně aplikovaly právní teorii obsaženou v ustálené judikatuře. Pochybení soudů spatřuje obviněný i v tom, že neprovedly veškeré jím navržené důkazy. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání soudu prvního stupně. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že soudy dostatečně jasně a s oporou v provedených důkazech vysvětlily, že po skutkové stránce obviněný deklaroval údaje, které významně neodpovídaly realitě, současně byly z hlediska poškozené údaji důležitými. Obviněný tak ve smyslu § 211 odst. 1 trestního zákoníku uvedl nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Skutečnost, že v rámci poškozené probíhala vnitřní kontrola, nemůže vyloučit trestní odpovědnost obviněného. To, co umožnilo spáchání řešené trestné činnosti, bylo primárně jednání obviněného a sním spojených subjektů, nikoliv zcela zjevná a hrubá nedbalost poškozené. Proto nepanují žádné pochyby ani o úmyslu obviněného. Podle názoru státního zástupce v otázce výše škody soudy postupovaly plně v souladu s judikaturou a zajištění nepřehlédly. Státní zástupce nesouhlasí ani s výhradou obviněného týkající se protiprávně získaných důkazních prostředcích. K otázce vydání věci odkázal na § 78 trestního řádu. Co se týče svědků, ti byli řádně zproštěni mlčenlivosti insolvenční správkyní. Otázce jednání jako člena organizované skupiny věnoval především městský soud dostatečný prostor a přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů považuje tento znak skutkové podstaty za naplněný. Nelze konstatovat ani obviněným naznačenou vadu opomenutých důkazů, protože soudy se s učiněnými důkazními návrhy vypořádaly, nepřehlédly je, a zároveň vysvětlily, z jakého důvodu, především tedy pro nadbytečnost, je zamítly. 6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu zjevně neopodstatněné. 7. Obviněný P. D. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). 10. Dovolací námitky obviněného se vztahují zčásti ke skutkovému stavu věci a zčásti směřují proti právnímu posouzení zjištěného skutku. Je zřejmé, že obviněný v dovolání nereflektoval změny ve vymezení dovolacích důvodů, k nimž došlo v souvislosti s novelou trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. Dovolací soud přesto k dovolání přistoupil tak, jakoby obviněný uplatnil dovolací důvody podle