3 Tdo 703/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 703/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 703/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.703.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Policejní orgán Subjektivní stránka Úmysl Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 703/2025-1532 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 10 To 47/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze 22. 1. 2025, sp. zn. 5 T 16/2024, byl M. M. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že „v době od 22. 10. 2021 do 5. 9. 2022 při výkonu svých služebních povinností, kdy byl služebně zařazený na Oddělení XY, Územní odbor XY, KŘP Královéhradeckého kraje, v úmyslu deklarovat řádné splnění služebních povinností, aby se vyhnul riziku postihu a dosáhl finančního ocenění, si ulehčoval výkon své služební činnosti tak, že v rámci zpracovávání přidělených věcí spočívajících v dožádání jiných policejních orgánů, sepisoval úřední záznamy o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. sám bez vědomí a bez přítomnosti osob podávajících vysvětlení, úřední záznamy s upraveným, změněným nebo se smyšleným obsahem jejich výpovědi, a to včetně poučení poškozeného – oběti v trestním řízení, na které v některých případech uvedl, že se poškození k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojují, a včetně poučení o poskytování informací o trestním řízení a osobách na něm zúčastněných následně takto vypracované písemnosti, opatřené nepravými, zfalšovanými podpisy poškozených, zaslal dožadujícímu policejnímu orgánu Policie ČR jako pravé,“ konkrétní a podrobný popis jednotlivých útoků a jejich časového vymezení je obsažen v bodech 1) – 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, „kdy jeho jednáním došlo k porušení práv fyzických osob při uplatnění jejich práv jako osob poškozených v probíhajících trestních řízeních evidovaných pod č. j. KRPZ-107561/TČ-2019-150581, KRPE-22785/TČ-2021-170381 a KRPC-54469/TČ-2021-020881-JER a mohlo dojít i k ovlivnění průběhu či zmaření těchto trestních řízení, zkreslení důkazní situace a tím i zkreslení konečného rozhodnutí či ztížení splnění důležitého úkolu orgánů činných v trestním řízení, a uvedeným jednáním M. M. jednal v rozporu s ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zák. č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ustanovení § 45 odst. 1 písm. a), b), a § 46 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a ustanovení § 2 odst. 5, odst. 15, § 7 odst. 1, § 62 odst. 1 a § 158 odst. 3 písm. a), c) odst. 4, 6, 7 tr. ř.“. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu 180denních sazeb ve výši 250 Kč, tedy v celkové výši 45.000 (čtyřicet pět tisíc) Kč. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání u Policie ČR, městské a obecní policie a v bezpečnostních sborech České republiky na dobu 2 (dvou) let. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 5 T 16/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i trestu. Odvolání podal i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, a to do výroku o vině v neprospěch obviněného. 5. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 10 To 47/2025, a to tak, že odvolání obviněného i státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 10 To 47/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 1513–1517 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 7. Obviněný namítl, že nebylo prokázáno jeho zavinění ve formě zvláštního či prostého úmyslu. Napadené rozhodnutí se otázkou zavinění přes námitky obviněného vůbec nezabývalo. V řízení nebylo prokázáno, že by chtěl komukoliv způsobit škodu nebo jinou vážnou újmu, ani k tomu neměl žádný důvod. V řízení nebylo prokázáno v čem by mělo spočívat opatřování prospěchu pro sebe nebo jiného. Naopak bylo prokázáno, že z jemu za vinu kladených skutků neměl žádnou výhodu. Absentuje zde jakákoliv pohnutka či motiv jednání. Soudům postačilo, že si obviněný snažil ulehčit práci a zasloužit si tak svůj měsíční plat, a nepřihlédly ke skutečnosti, že obviněný neobdržel žádnou zvláštní odměnu a projednávané skutky nebyly jeho jedinou náplní práce. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 7 Tdo 1059/2012, které považoval za přiléhavé i odvolací soud, který ale uvedl, že se liší množstvím poškozených. Odvolací soud se blíže nezabýval otázkou intenzity jeho jednání a jakou měrou byli vlastně poškození ve věci obviněného poškozeni. 8. Pokud si práci ulehčoval, tak jen tím, že svědky předem vyzval k poskytnutí základních informací a dokumentů. Provedl předběžné šetření, což zákon o policii nijak nezapovídá. Žádný ze svědků neuvedl, že by jejich výpověď byla zcela smyšlená, maximálně stylisticky upravená. I pokud by si však práci zjednodušil, nelze toto považovat za neoprávněnou výhodu, a to už z toho důvodu, že dožádané spisy nebyly jedinou náplní jeho práce. Ve věci podle obviněného absentovalo řádné a dostatečné důkazní řízení a zejména hmotněprávní posouzení subjektivní stránky trestného činu. Předmětný trestný čin vyžaduje prokázání zvláštního úmyslu způsobit škodu, jinou závažnou újmu nebo získat neoprávněný prospěch. Napadené rozhodnutí spatřuje prospěch v navození dojmu řádného výkonu pracovních povinnost, avšak nezohledňuje, že dožádané spisy nebyly jeho jedinou náplní práce. Obviněný měl standardně rozpracováno 10–15 dožádaných spisů a navození dojmu řádně vykonané práce neměl zapotřebí. Pracoval na dalším přiděleném materiálu a neměl tak zapotřebí práci předstírat. Není tedy možné dospět k závěru, že měl z vytýkaného jednání prospěch, což potvrdil i svědek R. Tento svědek uvedl, že byl obviněný v průběhu služebního poměru odměňován na podkladě svého dlouhodobého přístupu k práci, a nikoliv v souvislosti s vyřízením konkrétní věci nebo rychlosti vyřízení věci. Pokud měl práci rychleji hotovou, byla mu přidělena další obdobná práce. Nejednalo se tak o žádnou výhodu, ale o standardní výkon práce ve formátu kus za kus, a vzhledem ke způsobu odměňování nelze předpokládat, že by za rychle odvedenou práci byl odměněn. To měl potvrdit i svědek K., který u policie slouží téměř 30 let. 9. Obviněný dále namítl, že napadené rozhodnutí nedostatečně a chybně vyhodnotilo výpovědi jednotlivých svědků, a to jak individuálně, tak v kontextu. Obviněný uvádí, že ze spisu vyplývá, že poškozeným nebyla způsobena žádná materiální škoda. Stran imateriální škody by se muselo jednat o újmu závažného charakteru, kdy nebude postačovat nepříjemný pocit (jak například svědkyně V., která vypověděla, že se jí to nelíbí), ale na přímý dotaz vypověděli, že žádnou závažnou újmu na svých právech nezaznamenali. Někteří uvedli, že jim chtěl obviněný pomoci nebo je ochránit (například svědkyně K. O.), případně uvedli, že je jim to jedno a nechtějí to řešit (například svědkyně Ř.). Někteří uvedli, že jim to nevadí (jako například svědek K.) nebo jim celá situace vyhovovala, neboť jejich výpověď odpovídala jimi dodaným informacím a vyjádřili svou spokojenost a vděk (například svědci B. a V.). Někteří svědci odmítli účast na vyšetřování (například svědek F.), průběh vyšetřování si již nepamatují (například svědkyně V.), nebyli schopni určit, zda se jedná o jejich podpis nebo nikoliv (například svědkové K., T.). Někteří vypověděli, že podpisy uznávají za vlastní a vyšetřování se účastnili (například svěděk R.). Někteří svědci podali vysvětlení osobě a obviněného si pamatují, avšak neidentifikují svůj podpis (D.), což může být způsobeno i plynutím času, neboť jak někteří sami uvedli, tak v