3 Tdo 717/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 717/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 8. 2020 Spisová značka:3 Tdo 717/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.717.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 198 odst. 1 tr. zákoníku § 198 odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 717/2020-728 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2020 o dovolání obviněných E. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a P. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 9 To 8/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 8/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných E. P. a P. P. odmítají. Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 1 T 8/2018, byla obviněná E. P. pod bodem 1) uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době v letech 2010 až 2013 v místě svého tehdejšího trvalého bydliště na adrese XY, XY, jako matka nezletilých AAAAA (pseudonym), nar. XY, BBBBB (pseudonym), nar. XY, a CCCCC (pseudonym), nar. XY, které měla fakticky ve výchově, v rozporu s povinnostmi vyplývajícími zejména z ust. § 31 v rozhodné době účinného zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, nechávala tyto své v tu dobu nezletilé děti v bytě, kde bydlela a vykonávala svoji podnikatelskou činnost, samotné, kdy jim zanechala pouze zásoby jídla nebo peníze na nákup, a to bez dozoru jiné dospělé osoby, a to zpočátku na cca dva dny, přičemž ke konci nezletilí zůstávali doma sami i celý týden, a to i přes noc, přičemž dětem nepravdivě sdělovala, že musí být v práci, a pod bodem 2) byli obvinění E. P. a P. P. uznáni vinnými zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v přesně nezjištěné době nejméně od léta 2013 do 19. 1. 2017 v místě jejich společného bydliště na adrese XY, XY, soudní okres Rakovník, v době, kdy již byla obžalovaná E. P. provdána za obžalovaného P. P. (otčíma dětí) společně vystavovali neustálému psychickému nátlaku nejprve všechny tři nezletilé děti obžalované AAAAA, nar. XY, BBBBB, nar. XY, a CCCCC, nar. XY, tím, že jim vyhrožovali, že je vyhodí z domu, že půjdou do pasťáku, kdy zejména obžalovaný P. P. byl vůči nim přehnaně kritický, nepřiměřeně je káral za běžné věci, ponižoval je, vysmíval se jim, a vyzýval je, aby si samy určily trest za údajné prohřešky, které jim vyčítal, následně za přítomnosti obžalované E. P. vykázal v roce 2015 z domu nejstaršího z dětí AAAAA, tak, že mu řekl ať se sbalí, že ho odveze, a to bez předešlé domluvy k jeho otci R. Š., nar. XY, do XY, kde ho i zanechal, aniž by počkal, než si ho fakticky převezme dospělá osoba a po telefonické komunikaci s R. Š. z místa odjel, po této události pak nezletilé BBBBB a CCCCC i nadále ponižovali, že jsou jen děti a na nic nemají právo, zejména CCCCC obžalovaný nadával, že je debil, imbecil, opakovaně jim vyhrožovali, že půjdou rovnou do pasťáku, že je vyhodí z domu stejně jako AAAAA, v době nemoci musely děti bez adekvátní péče opouštět společnou domácnost, aby nenakazily polorodého sourozence DDDDD (pseudonym), obě děti si pak úklidem domu a prací v kanceláři obžalované přivydělávaly na svačiny, základní hygienické potřeby a oblečení, o víkendu musely časně ráno vstávat, aby stihly úklid, v důsledku čehož na práci neviděli a ta byla obžalovaným vyhodnocena jako špatně udělaná, za což následoval zákaz vycházek, v domácnosti měli rozdělenou lednici, kdy jedna přihrádka s dražšími a lepšími potravinami nebyla určena pro ně, ale pouze pro obžalované a polorodého sourozence nezletilých, DDDDD, děti dostávaly k večeři zbytky teplých jídel po dospělých, přičemž nejméně v jednom případě dospělí večeřeli před nezl. CCCCC, který uklízel a najíst nedostal, když zapomněl koupit rohlíky, v důsledku čehož nedostal nic k večeři, když nezletilí zapomněli nakoupit, jedli rohlíky a museli se dívat, jak obžalovaní jí např. míchaná vajíčka a bylo jim od nich sděleno, že je to proto, aby viděli, co je hlad, když nenakoupí, obžalovaný P. P. opakovaně dětem sdělil, že když žil jen s obžalovanou E. P. a jejich polorodým sourozencem DDDDD, že to tak bylo lepší, přičemž od obžalovaných nedostávali nezletilí přiměřené dárky k narozeninám a k Vánocům, kdy jim obžalovaní převážně nakupovali pouze oblečení a boty, které nutně potřebovali. Za to byla obviněná E. P. odsouzena podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za využití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněné uložena povinnost omezující opatření spočívající v její povinnosti ve zkušební době podle svých sil uhradit nemajetkovou újmu, kterou svou trestnou činností způsobila. Obviněný P. P. byl odsouzen podle § 198 odst. 2 k trestu odnětí svobody v trvání 27 (dvaceti sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost omezující opatření spočívající v jeho povinnosti ve zkušební době podle svých sil uhradit nemajetkovou újmu, kterou svou trestnou činností způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné E. P. uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu 1) BBBBB, narozené XY, bytem XY, soudní okres Rakovník, ve výši 150.000 Kč, 2) CCCCC, narozenému XY, bytem XY, soudní okres Rakovník, ve výši 150.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému P. P. uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu 1) BBBBB, narozené XY, bytem XY, soudní okres Rakovník, ve výši 75.000 Kč, 2) CCCCC, narozenému XY, bytem XY, soudní okres Rakovník, ve výši 75.000 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 1 T 8/2018, podali obvinění E. P. a P. P. společné odvolání směřující do všech výroků napadeného rozhodnutí. Odvolání do výroku o vině a trestu ve prospěch i neprospěch obou obviněných podal i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 9 To 8/2020, a to tak, že odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 9 To 8/2020, jako soudu odvolacího podali obvinění E. P. a P. P. prostřednictvím svého právního zástupce společné dovolání (č. l. 681–684). Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) obviněná E. P. namítla, že jednání kladené jí za vinu nenaplňuje znaky trestného činu ohrožování výchovy dítěte, neboť svým jednáním nijak neohrozila rozumový, citový a mravní vývoj poškozených. Uvedla, že poškození sice byli doma po večerech sami, ale dovolatelka je předtím zcela materiálně zabezpečila (připravila jim jídlo, peníze na případné nákupy, apod.) a dále poškozené opakovaně kontrolovala prostřednictvím mobilního telefonu. Navíc se tak nedělo každý den, nýbrž nepravidelně a velmi zřídka. Vyjma doby, kdy byla ve večerních hodinách pracovně vytížena, se poškozeným věnovala zcela adekvátním způsobem. Poukázala na to, že v uvedené době byla samoživitelka, kdy otec poškozených neplnil svou vyživovací povinnost a veškerá péče tak zůstala zcela na jejích bedrech, a ona tak musela vyvíjet enormní podnikatelské úsilí, aby poškozené materiálně zajistila. Rozhodně se z její strany nejednalo o úmysl dopustit se trestněprávního jednání, nýbrž o snahu zajistit rodině základní materiální zabezpečení. Současně poukazuje na to, že tímto jednáním vedla poškozené (zejména poškozeného AAAAA, kterému v tu dobu již bylo 12 let) k samostatnosti, a tím je chránila před budoucím nebezpečím. Podle dovolatelky takovéto vedení nezletilých dětí k samostatnosti shledal za správné i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1587/15. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) obvinění E. P. a P. P. namítli, že jejich jednání nenaplňuje znaky stanovené pro zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, neboť jednání kladené jim za vinu nelze mí