3 Tdo 717/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 717/2025-620 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podala obviněná K. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2025, č. j. 6 To 11/2025-563, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 21/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné K. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též jen „krajský soud“) ze dne 10. 12. 2024, č. j. 20 T 21/2024-462, byla obviněná K. Z. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění soudu dopustila tak, že (převzato z výroku rozsudku krajského soudu) v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 9. 1. 2024 do 9:45 hodin dne 10. 1. 2024 ve svém tehdejším bydlišti v XY, na adrese XY, v pronajatém bytě, po požití přesně neustanoveného množství alkoholu a hádce se svým tehdejším partnerem M. P. v obývacím pokoji vyjmula svého plačícího nezletilého syna AAAAA (pseudonym), z dětské postýlky, nejprve jej plácala rukou přes hýždě, a když se neutišil, uchopila jej do rukou za hrudník v podpaží a úmyslně s ním začala silou třást, aby jej utišila, čímž nezletilému způsobila povlakový sražený krevní výron pod tvrdou plenou mozkovou nad oblinami obou mozkových polokoulí, ložiskový krevní výron v měkkých plenách mozkových na spodině levého spánkového laloku mozku a otok mozku, následně nezletilého AAAAA uložila zpět do dětské postýlky, šla spát a ponechala jej bez další kontroly, načež dne 10. 1. 2024 v 9:45 hodin M. P. zjistil, že nezletilý AAAAA nedýchá a má promodralé rty, pročež vzbudil obviněnou a společně telefonicky přivolali zdravotnickou záchrannou službu, která nezletilého AAAAA po prováděné resuscitaci převezla do Nemocnice České Budějovice, kde na následky uvedených poranění dne XY ve 12:20 hodin zemřel. Za to byl obviněné podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a současně byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázána, aby poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky zaplatila na náhradě škody částku 191 044 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22. 10. 2024 do zaplacení. 2. Proti tomuto rozsudku (proti všem jeho výrokům) podala obviněná odvolání. Na jeho podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze (dále též jen „vrchní soud“) rozsudkem ze dne 7. 4. 2025, č. j. 6 To 11/2025-563, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil toliko ve výroku o náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněné nově uložil povinnost zaplatit na náhradě škody jmenované zdravotní pojišťovně stejnou částku spolu se stejným úrokem z prodlení, jdoucím ovšem až ode dne 23. 10. 2022. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná K. Z. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, a to s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 4. V jeho odůvodnění především namítla, že soudy obou stupňů nesprávně hmotněprávně posoudily skutek, který se stal a jímž byla uznána vinnou. Za zásadní považuje výpovědi znalců, a to jak z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tak i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. V soudnělékařském znaleckém posudku se jeho zpracovatelé vyjádřili ke zraněním nezletilého poškozeného AAAAA a zde je třeba především zdůraznit „časový horizont“, kdy mělo ke zraněním vedoucím ke smrti poškozeného dojít. Znalci uvedli, že krevní výron vznikl tři a více dnů před úmrtím, přičemž jako horní hranici stanovily dobu 10 dnů. Jedná se tedy o značně dlouhý interval, během kterého mohla předmětná zranění vzniknout a během něhož byl nezletilý poškozený i mimo péči a dohled obviněné. Nelze tak mít za jednoznačně prokázané, že právě její případné mírné zatřesení nezletilým dne 9. 1. 2024 tak, jak uvedla ve své výpovědi ze dne 22. 2. 2024 (kterou vzaly soudy bez dalších pochybností za pravdivou), bylo příčinou následně zjištěných zranění a smrti poškozeného. Časový interval možného vzniku zranění není dále nijak konkretizován ani znalci, ani případnými výpověďmi svědků či jinými důkazy. Existuje tedy nikoli jen teoretická možnost, že zranění nezletilého mohlo vzniknout i dříve a jeho následek se projevil až později, případně že mohlo dojít ke zranění nezletilého poškozeného již dříve a eventuální nešetrné zacházení ze strany obviněné, byť by jinak na poškozeném nezanechalo následky, vedlo spolu s tímto dříve způsobeným zraněním k jeho úmrtí. V daném případě tak nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním obviněné a způsobeným zraněním vedoucím k úmrtí poškozeného a v takovém případě měly soudy aplikovat zásadu in dubio pro reo, jak je konkretizována např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1022/2020. Z tohoto usnesení dovolatelka následně ocitovala část odůvodnění, včetně odkazů na některá konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu, a učinila dílčí závěr, že soudy obou stupňů nesprávně hmotněprávně posoudily předmětný skutek – zda se tento stal tak, jak bylo popsáno v obžalobě, zda se jej dopustila obviněná a zda existuje příčinná souvislost mezi jejím jednáním a následkem v podobě úmrtí nezletilého poškozeného. 5. V druhé části odůvodnění se obviněná zaměřila na subjektivní stránku trestného činu s tím, že zde je zásadní znalecký posudek a výpovědi znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinická psychologie. Tito znalci ve svém posudku uvedli, že obviněná trpí smíšenou poruchou osobnosti a její intelekt současně označili za výrazně nízký. Uvedli, že se jedná o simplexní a nezralou osobnost, která obtížně odolává impulsům a jedná pod vlivem „bezprostředních podmínek“, není schopna pojmout realitu v její složitosti a všech souvislostech, mnohdy je bezradná, spoléhá na podporu druhých, čímž se stává též zvýšeně ovlivnitelnou. Znalec Mgr. Šnorek v hlavním líčení vypověděl, že obviněná nebyla schopna úplně dohlédnout následků svého údajného jednání, tj. zatřesení nezletilým, když i mnoho lidí bez intelektového oslabení nemá zcela povědomost o tom, co takové jednání může způsobit. Obviněná nebyla podle jmenovaného znalce schopna vyhodnotit takové jednání jako něco, co by mohlo být nějak zásadně problematické. Znalec MUDr. Tuček doplnil, že je otázkou, nakolik intelektová kapacita obviněné byla schopna pojmout fakt, že zatřesením s dítětem může dojít až k jeho smrti. 6. Na základě uvedeného obviněná dovodila, že v řízení nebylo prokázáno, že by si byla vědoma škodlivého následku, který může svým údajným jednáním způsobit. S odkazem na další část znaleckého posudku má zároveň za to, že se pouze neznaje jiného způsobu, snažila utišit dítě jednáním, které mu uškodilo. Lze tedy mít za prokázané, že jejím záměrem nebylo dítěti vážně ublížit, natož jej usmrtit, čili zde chybí její úmysl ve vztahu ke způsobení těžké újmy na zdraví, ať už přímý nebo nepřímý. Za takové situace není možné na skutek, pokud by jej spáchala, nahlížet jako na zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, nýbrž je nutné jej kvalifikovat jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, eventuálně i odst. 2 tr. zákoníku. „V daném případě s ohledem na stanoviska znalců lze mít za to, že obviněná, pokud by se skutku dopustila, nevěděla, ačkoliv vzhledem ke svým poměrům (kdy je matkou dalšího dítěte) o tomto vědět měla a mohla“. Soud prvního stupně rozhodl v přímém rozporu se stanoviskem znalců a svůj závěr ohledně zavinění zdůvodnil tak, že i jedinec s podprůměrným intelektem si jistě dokáže představit, že zatřese-li dítětem ve věku tři a půl měsíce, u něhož je mu známo, že při jakékoli manipulaci s ním je třeba mu podkládat jeho hlavičku, aby nedošlo k jejímu zvrácení, může mu takovým násilným jednáním způsobit vážnou poruchu zdraví. Postavil tak svůj názor do přímého rozporu se znaleckým posudkem a výpověďmi obou znalců, a to bez jakéhokoli dalšího zdůvodnění. 7. Obviněná následně znovu zdůraznila, že pro úmyslné spáchání trestného činu je nutné, aby „pachatel chtěl či věděl, že trestný čin páchá, event. jej svým jednáním spáchat může“. Ona však, pokud by skutek spáchala, ani pod jeden z těchto případů nespadá a nejedná se tedy o úmyslné jednání. Chybí zde zásadní znak zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, neboť se nemůže jednat o úmyslný trestný čin. 8. S odkazem na shora uvedené argumenty dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil, a to ve výroku o trestu, aby zrušil i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došl