3 Tdo 785/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 785/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 9. 2022 Spisová značka:3 Tdo 785/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.785.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 330 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 785/2022-516 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání, které podala obviněná I. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 12 To 50/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 106/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. Č. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 15 T 106/2021, byla obviněná I. Č. uznána vinnou přečinem maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustila tím, že v době od 1. 7. 2019 do 7. 8. 2019 v XY, XY č. p. XY, okres Příbram, jako vedoucí Stavebního úřadu Městského úřadu XY, které byla svěřena rozhodovací pravomoc v oblasti vydávání rozhodnutí podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, odpovídající za zákonný průběh stavebních řízení a na jejich základě vydaných rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu XY, v rámci řízení o dodatečném povolení stavby "Sklad zemědělských a lesnických produktů s manipulační plochou" na pozemku parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území obce XY, vedeného na základě žádosti společnosti P. P., v rozporu s § 96b odst. 1 stavebního zákona, podle kterého musí být podkladem pro rozhodnutí o dodatečném povolení této stavby závazné stanovisko orgánu územního plánování, kterým je v tomto případě Městský úřad Dobříš, odbor výstavby a životního prostředí, oddělení výstavby, úřad územního plánování, ač byla srozuměna s nesouhlasným společným stanoviskem Městského úřadu Dobříš, jako orgánu územního plánování, a nesouhlasnými opakovanými stanovisky obce XY jako orgánu místní samosprávy, který byl podle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona účastníkem řízení, vydala dne 1. 7. 2019 pod sp. zn.: MUNKsp/22/2019/STAV, č. j.: MUNK/1518/2019/Stav-Čer, rozhodnutí o dodatečném povolení stavby "Sklad zemědělských a lesnických produktů s manipulační plochou" na pozemku parc. č. XY,XY a XY v katastrálním území obce XY, které nabylo právní moci dne 17. 7. 2019, aniž by ho zaslala všem účastníkům řízení, rozhodnutí nebylo zasláno Zemědělské společnosti Dobříš, s. r. o., I. Ř., P. K., E. P., M. M., J. Š., obci XY a Městskému úřadu v Dobříši - Odboru výstavby a životního prostředí, ač to bylo její povinností, o níž měla z titulu svého pracovního zařazení vědět, v důsledku čehož u těchto účastníků řízení bylo jednáním obžalované zmařeno právo uplatnění námitek proti rozhodnutí o dodatečném povolení předmětné stavby, odňala jim možnost vykonávat práva účastníka řízení a rozhodla bez zjištění podstatných skutkových okolností, které byly z hlediska jejího právního názoru významné, a takto jednala, ačkoliv byla srozuměna s tím, že pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nejsou splněny zákonné podmínky, stavební povolení vydala v rozporu s územním plánem schváleným obcí XY a Městským úřadem v Dobříši, Odborem výstavby a životního prostředí, vylučujícím v předmětném území obce XY realizaci stavby, čehož si měla být vědoma, a způsobila tak, že stavba byla realizována, a následně vydala dne 7. 8. 2019 jménem Stavebního úřadu Městského úřadu XY pod sp. zn. MUNKsp/420/2019/STAV, č. j.: MUNK/1790/2019/STAV-Čer, kolaudační souhlas s užíváním stavby pro společnost P. P., kterým byl povolen k užívání sklad na pozemku parc. č. XY a XY katastrálním území XY, který v dané lokalitě být podle schválené územně plánovací dokumentace neměl, a ačkoliv k tomu byla povinna, nevyrozuměla o této skutečnosti dotčený Městský úřad Dobříš a obec XY, uvedeným jednáním obžalovaná podstatně ztížila splnění úkolu stavebního úřadu, vydáním rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a kolaudačního souhlasu s užíváním stavby v rozporu s územním plánem došlo ke zmaření základních cílů a úkolů územního plánování, obžalovaná takto postupovala při výkonu své pravomoci bez respektu k příslušným ustanovením stavebního zákona a zmařila tak splnění úkolu činitele působícího ve veřejné správě na úseku stavebního řízení spočívajícího v zabezpečení souladu mezi v této oblasti závaznými právními předpisy odrážejícími veřejný zájem na rozvoji a tedy i využití daného území a realizovanou výstavbou. 2. Za tento přečin byla jmenovaná obviněná odsouzena podle § 330 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 150 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 400 Kč, celkem tedy ve výši 60 000 Kč. 3. Podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), byla poškozená obec XY odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu podala obviněná I. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 12 To 50/2022, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 12 To 50/2022, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí podle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 6. Obviněná poukázala na to, že ve vztahu k objektivní stránce skutkové podstaty projednávaného přečinu je jí kladeno za vinu, že její jednání představuje ztížení splnění důležitého úkolu, přičemž soudy poukázaly na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 991/2005. Toto rozhodnutí však obviněná považuje za nepřiléhavé, neboť v citované věci bylo žalované jednání posouzeno jako „zmaření splnění úkolu“ a nikoliv ztížení, jak je to tomu v nyní projednávané věci. V této souvislosti obviněná poukazuje na to, že podle § 330 odst. 1 tr. zákoníku může trestní odpovědnost nastoupit pouze v těch případech, kdy ztížení splnění důležitého úkolu nabývá charakteru „podstatného ztížení“, a naopak nelze dovozovat trestní odpovědnost v těch případech, kdy dojde pouze k „běžnému“ popř. „nepodstatnému“ ztížení splnění důležitého úkolu. Z celé koncepce ustanovení § 330 odst. 1 tr. zákoníku tak podle názoru obviněné vyplývá úmysl zákonodárce učinit předmětem trestněprávního postihu pouze taková pochybení, která dosahují určitého vyššího stupně závažnosti, což je jazykově vyjádřeno ve formulaci „zmaří“ nebo „podstatně ztíží“. Pokud musí být obviněné kladeno za vinu „podstatné ztížení“ splnění důležitého úkolu, je pro takové jednání určující, že daný úkol je možno provést, avšak provedení konkrétního důležitého úkolu bude splněno za výrazně ztížených podmínek (např. za vynaložení více času, energie či prostředků). Obviněná je toho názoru, že nelze přijmout argumentaci odvolacího soudu, že je dán reálný předpoklad, že bude ještě vedeno složité řízení, pokud vůbec nakonec k odstranění stavby dojde, tedy že právě peripetie rozhodovací činnosti obviněné, vč. jejího úředního postupu, zatížily stavební řízení takovými vadami, které objektivně bude třeba následně při vynaložení mnohem většího úsilí, než je běžné, napravit. Tímto způsobem by odvolací soud přičítal k tíži obviněné procesní (správní) postup regulující odstraňování staveb, což obviněná považuje za nepřípustné. I přes chybu, které se obviněná dopustila při doručování rozhodnutí a vyznačování doložky právní moci, nemá již obviněná v této fázi žádný vliv na případně vedené řízení o odstranění stavby. 7. Podle obviněné byl její chybný úřední postup napraven v rámci odvolacího správního řízení, kdy odvolací správní orgán předmětné rozhodnutí o dodatečném povolení stavby zrušil a vrátil věc k novému projednání, čímž byl zachován princip dvojinstančnosti správního (stavebního) řízení. Pokud bylo odvolání proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze strany opomenutého účastníka řízení podáno a následně mu bylo odvolacím správním orgánem vyhověno, pak se obviněná domnívá, že její postup v rámci stavebního řízení, ve kterém vyjádřila odlišný právní názor na podmínky pro dodatečné