3 Tdo 790/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 790/2025-907 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 o dovolání, které společně podali obviněná B. K. a obviněný J. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 4 T 65/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných B. K. a J. R. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 4 T 65/2022-785, uznal obviněnou B. K. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) a obviněného J. R. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ společně pak „obvinění“ nebo „dovolatelé“) vinnými spácháním přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustili třemi skutky uvedenými ve výroku rozsudku. 2. Za to byli odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku – obviněná B. K. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání účetní v délce 5 (pěti) let. Obviněný J. R. pak byl podle téhož ustanovení (§ 209 odst. 3 tr. zákoníku) odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 2,5 (dva a půl) roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň pak byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené obci XY na náhradě škody částku 549.680 Kč. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu podali oba obvinění odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O něm rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu skutků uvedených pod body 2. a 3. napadeného rozsudku vrátil k soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné shledal vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se dopustili tak, že poté, co nechal obžalovaný J. R. v období od 8. 1. 2020 do 16. 10. 2020 vystavit od Jany Seidlové, IČ 42149266 šest faktur v celkové hodnotě 164.100 Kč (tj. fakturu – daňový doklad č. 01/2020 z 8. 1. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č. 03/2020 z 10. 2. 2020 na částku 12.800 Kč, fakturu – daňový doklad č. 04/2020 z 10. 2. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č, 08/2020 z 3. 3. 2020 na částku 39.600 Kč, fakturu – daňový doklad č. 09/2020 z 3. 3. 2020 na částku 12.900 Kč a fakturu – daňový doklad č. 10/2020 z 23. 3. 2020 na částku 19.600 Kč), od společnosti Garmet Investsment s.r.o., IČ 06461468 (od 2. 6. 2020 nově Silica Servicers s.r.o.) dvě faktury v celkové hodnotě 54.400 Kč (tj. faktura č. 20200001 z 15. 4. 2020 na částku 39.800 Kč a faktura č. 20200002 z 15. 4. 2020 na částku 14.600 Kč) a od společnosti HJV s.r.o., IČ 07892454 čtyři faktury v celkové hodnotě 129.300 Kč (tj. faktura – daňový doklad ev. č. 202010 z 9. 6. 2020 na částku 39.800 Kč, faktura – daňový doklad ev. č. 202012 z 14. 7. 2020 na částku 39.800 Kč, faktura – daňový doklad ev. č. 202014 z 30. 9. 2020 na částku 24.900 Kč a faktura – daňový doklad ev. č. 202015 z 2. 10. 2020 na částku 24.800 Kč), kdy jako odběratel byla uvedena obec XY, využila obžalovaná B. K. zaměstnaná na pozici účetní obecního úřadu obce XY zdravotní indispozice starosty J. M., který nemohl ze zdravotních důvodů zastávat svůj úřad a nechala tyto faktury zanést do účetnictví obce a následně provedla jejich úhradu, přičemž uvedeného jednání se dopustila s vědomím, že uvedené faktury nebyly schváleny k proplacení starostou ani místostarostou obce, přičemž fakturovány byly činnosti, které nebyly fakticky provedeny, případně byly provedeny někým jiným, nebo byly fakturovány duplicitně, čímž způsobili obci XY škodu v celkové výši 347.800 Kč. 4. Za to byli odsouzeni podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku – obviněná B. K. k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání účetní v délce 2 (dvou) let. Obviněný J. R. byl podle téhož ustanovení (§ 209 odst. 3 tr. zákoníku) odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 18 (osmnáct) měsíců, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku odložen za současného vyslovení dohledu a podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba 30 (třicet) měsíců. Zároveň pak byla oběma obviněným uložena povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené obci XY na náhradě škody částku 347.800 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obec odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Oba obvinění podali proti rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce společné dovolání, které opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Z jejich vlastní dovolací argumentace vyplývá, že tento svůj mimořádný opravný prostředek zaměřili do výroku o vině. 6. Konkrétně obvinění brojili proti ve věci provedenému dokazování a z něj utvořeným skutkovým zjištěním, v nichž spatřovali rozpor dosahující svojí intenzitou nutnosti dovolacího přezkumu. Prvním byl požadavek na provedení znaleckého posudku oceňující rozsah a hodnotu prací provedených obviněným J. R. Ten měl totiž být proveden v celé věci, a nikoliv jen ve vztahu k té části jednání, která byla vrácena soudu prvního stupně k novému pojednání a rozhodnutí. Bylo totiž třeba ocenit všechny práce provedené obviněným. 7. Dále zpochybnili odborné vyjádření prokazující pravost, respektive nepravost, podpisů na vystavených fakturách. Zároveň vznesli návrh na vypracování revizního znaleckého posudku z oboru neuropsychologie k působení stáří a nemoci na dynamiku písma. Obvinění vyjádřili přesvědčení o nesprávnosti zmíněného odborného vyjádření, které opřeli o postoj znalce PhDr. Jiřího Závory, Ph.D., jehož závěrům ovšem odvolací soud nevěnoval patřičnou pozornost. Obvinění uvedli velice obšírné argumenty pramenící z přesvědčení, že podpisy na fakturách byly pravé a k odlišnostem došlo toliko s ohledem na nemoc a nepohodlí, které měl autor v nemocnici. Odbornému vyjádření vyčetli metodické pochybení spočívající v tom, že nepracovalo s dostatečným souborem srovnávacích podpisů, neboť chyběly ty z nemocnice, následný sběr podpisů z nemocnice byl proveden neprofesionálně, když není jasné, kdo a jak srovnávací podpisy vybíral. Bude tedy nutné vyžádat kompletní originály zdravotnické dokumentace. Stejně tak soubor označený „nesporné podpisy“, s nímž odborné vyjádření pracovalo, nebyl nikterak specifikován, a soudy tak vycházely z nepravdivé premisy, že soubor srovnávacích podpisů podepisoval J. M., ačkoliv toto z odborného vyjádření nikterak nevyplynulo. Dále označili dovolatelé závěry odborného vyjádření za nepřezkoumatelné, neboť na jednom místě deklarovalo hromadnou komparaci podpisů, na jiném pak individuální analýzu, přičemž tyto varianty se vzájemně vylučují. Nadto je paušální přístup non lege artis. Současně obvinění vyčetli odbornému vyjádření též směšování výsledků analýzy a její interpretace, která znemožňuje přezkoumání výsledků zde uvedených. Samotná analýza totiž již obsahuje hodnotící prvky. I v tomto směru je tedy odborné vyjádření nepřezkoumatelné. Zároveň pak absentovala část týkající se kontroly postupu, což svědčí o slabých místech i odbornosti zpracovatele. Obvinění postrádali i časovou analýzu kvality podpisů, ačkoliv data ukázala výrazné rozdíly v kvalitě podpisů v řádu dnů. Závěrem pak shrnuli, že OKTE, jakožto zpracovatel, se dopustil metodických pochybení, která měla za následek nepřezkoumatelnost vyjádřených závěrů. Skutečnost, že odvolací soud přesto z jejich závěrů vycházel a nadto odmítl návrh obhajoby na vypracování doplňujícího znaleckého posudku, naplnila zvolený dovolací důvod a zároveň jí došlo k porušení ústavně zaručených práv obviněných. 8. Závěrem pak obvinění připomněli v obecnosti premisy, na kterých je vybudován trestní řád a trestní řízení a následně vyjádřili přesvědčení, že jimi napadené rozhodnutí ve spojení s odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně, vykazuje vady předpokládané dovolacím důvodem § 265b odst. 1 písm. g), respektive m) tr. ř. V této souvislosti tedy navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2025, č. j. 55 To 6/2025-840, v odsuzující části zrušil a aby v této části vrátil věc odvolacímu soudu se závaznými pokyny k dalšímu řízení. 9. Své podání ná