3 Tdo 792/2013 – Nejvyšší soud

3 Tdo 792/2013-46 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. října 2013 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 6 To 469/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 94/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Ing. M. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 4 T 94/2011, byl obviněný Ing. M. M. uznán vinným jednak přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník), jednak přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, jichž se dopustil na podkladě skutkového stavu popsaného pod bodem 1) výroku o vině z rozsudku, a dále přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), d) tr. zákoníku, kterého se dopustil na podkladě skutkového stavu popsaného pod bodem 2) výroku o vině z rozsudku. Za jednání pod body 1) a 2) byl obviněný odsouzen podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. 4 T 94/2011, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 6 To 469/2012, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného Ing. M. M. vinným v bodě 1) přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c), d) tr. zákoníku, jichž se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „v době od měsíce října roku 2009 do 3. 11. 2010 v B. a na jiných místech se záměrem přivodit potíže bývalé přítelkyni MUDr. L. V. rozšiřoval o ní, nepravdivé údaje o jejím údajně vážném zdravotním stavu s tím, že má nádor na mozku, že se zbláznila, že brzy zemře, a tyto informace, o kterých věděl, že nejsou pravdivé, poskytoval nejen pacientům poškozené, ale zveřejňoval je opakovaně při různých jednáních u přestupkové komise MěÚ v B., OSPOD MěÚ v B., tyto informace se následně rozšířily mezi další veřejnost, takže si je chodili ověřovat i kolegové matky poškozené ve škole, pacienti se dotazovali samotné poškozené v ordinaci, zda-li se mají přehlásit k jinému lékaři, o blízké smrti poškozené hovořil i před nezletilou dcerou, která po návratu od otce matky se opakovaně dotazovala zda zemře a současně v období od 1. 1. 2010 do 3. 11. 2010 ve snaze dosáhnout toho, aby se k němu vrátila, a následně co tak neučinila se záměrem přivodit jí potíže v osobním životě, přes výslovný slovní i písemný nesouhlas bývalou přítelkyni MUDr. L. V. nejméně s četností 3x týdně sledoval kam odchází, při cestách do zaměstnání, při schůzkách s přáteli i dalšími lidmi, k lékařskému vyšetření, zvonil v noci na zvonek jejího bytu a dožadoval se vstupu, snažil se bránit v nastoupení do vozidla, neustále ji natáčel na mobilní telefon, případně kameru, a to při různých příležitostech, v domě ji čekal v mezipatře, pohyboval se v její blízkosti, k čemuž se ze strachu bránila slzným sprejem, neustále mluvil o smrti dcery i rodičů poškozené, vyvíjel na ní psychický nátlak tím, že ji dostane do kriminálu a že už nikdy neuvidí jejich dvouletou dceru, ptal se jestli už zemřela její matka, jestli už viděla odjíždět její rakev, vyhrožoval smrtí jí i smrtí rodičů, vyhrožoval, že s dcerou odjede a poškozené bude ze světa posílat jen pohledy, že nezletilá potřebuje studený odchov, když od něj odešla a trpět bude nezletilá, poškozená v obavách o život a zdraví svůj a svých blízkých byla nucena odcestovat z B. a od června až září 2010 bydlela na chalupě rodičů v J.“. Za toto jednání byl obviněný odsouzen podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Dále odvolací soud v bodě 2) za podmínek § 222 odst. 2 tr. ř. trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že „v přesně nezjištěný den počátkem měsíce listopadu roku 2010 ve 21.30 hodin a následně i dva dny poté v 04.15 hodin v B. na ulici U., i přesto, že věděl, že je již od 3. 11. 2010 proti němu vedeno trestní stíhání pro trestnou činnost téže povahy, a v době, kdy poškozená MUDr. L. V. již vzhledem k předchozím dlouhodobým negativním zkušenostem a po dlouhodobém psychickém nátlaku i po výhrůžkách smrtí měla z obviněného důvodnou obavu o život svůj i rodinných příslušníků, nevycházela ven ve večerních hodinách, snažila se pohybovat mimo bydliště vždy s další osobou a v bytě se zamykala, opětovně zvonil na zvonek u jejího bytu a dále dne 16. 1. 2011 mezi 17.00 až 18.00 hodin v B. na ulici T. P., v místě prodeje pečiva v obchodním domě Kaufland, přistoupil k MUDr. L. V., která zde nakupovala se svým přítelem M. K., a to s mobilním telefonem v ruce, oba jmenované začal přes jejich výslovný nesouhlas natáčet a takto je sledoval po celou dobu nakupování až k pokladnám, kde až po intervenci poškozené u ochranky prodejny obviněný svého jednání zanechal a z místa odešel“, postoupil Městskému úřadu v B., neboť shledal, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek. II. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2013, sp. zn. 6 To 469/2012, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 626 -633), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl též, že dovolání nesměřuje proti výroku týkajícího se skutku pod bodem 2), tedy proti postoupení věci k projednání coby přestupku. Obviněný úvodem uvedl, že napadený rozsudek trpí ve svém odsuzujícím výroku závažnou vadou spočívající v zásadním rozporu obsahu rozsudku v jeho písemném vyhotovení a současně v protokolu o veřejném zasedání, kdy napadený rozsudek ve skutečně vyhlášené podobě oproti písemnému vyhotovení obsahuje časové vymezení skutku dvakrát, přičemž obě vymezení se významně liší (o dva roky), a jsou tedy vnitřně rozporná. Obviněný namítl, že rozhodnutí vykazuje zásadní vady rovněž v oblasti skutkové a důkazní. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v absenci naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu a extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Je přesvědčen, že stíhaný skutek nenaplňuje objektivní stránku skutkové podstaty znaky přečinů, pro které byl uznán vinným. Absentuje znak dlouhodobosti pronásledování, resp. tento nebyl v řízení prokázán. Naplnění znaků jakéhokoliv trestného činu je možné výhradně konkrétním, konkrétně zjištěným jednáním pachatele. Jen takové jednání může být předmětem následného právního posouzení. Předmětný trestný čin mohl být v konkrétním případě spáchán výlučně dlouhodobě opakovanými jednotlivými incidenty, byť třeba typově obdobnými, kdy tyto musejí být alespoň v nějaké elementární podobě prokázány, a to nejen kvůli posouzení jejich četnosti a trvání, ale i jejich charakteru (závažnosti, potencionálních dopadů). Obviněný zejména brojí proti údajům o četnosti a intenzitě kontaktů mezi jím a poškozenou, kdy namítá, že tato zjištění nemají oporu v provedených svědeckých výpovědích, zejména pak výpověď poškozené nemá žádnou oporu v provedených důkazech, navíc většina údajného jednání vyjma sledování poškozené, jako natáčení na kameru, čekání u bytu, verbální projevy apod., jsou zařazeny absolutně bez jakéhokoliv upřesnění četnosti či vůbec opakování. Je zcela nepochybné, že skutková zjištění odvolacího soudu tak, jak jsou zjistitelná z napadeného rozsudku, nelze spolehlivě právně kvalifikovat ve smyslu zákonných znaků „dlouhodobosti“, resp. „vytrvalosti“. Obviněný má tedy za to, že existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soud vyvodil. Zároveň je toho názoru, že nebyl naplněn ani znak spočívající v tom, že jednání pachatele je způsobilé vyvolat u poškozené reálnou obavu o život či zdraví. Taková obava musí být reálná. Obviněný je přesvědčen, že skutková zjištění soudů obou stupňů takový právní závěr neumožňují, a to už proto, že nalézací soud detailnější zjištění o jednotlivých „incidentech“ vůbec neopatřil. Kontakty, které obviněný s poškozenou měl, vyplývaly z jeho snahy řešit s poškozenou majetkové otázky a dále otázky jeho styku s nezletilou dcerou. Za této situace je objektivně vyloučeno opakované pokusy