3 Tdo 796/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 796/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 9. 2021 Spisová značka:3 Tdo 796/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.796.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 796/2021-1003 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 4 To 319/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 110/2015 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 32 T 110/2015, byl obviněný V. B. uznán vinným ze spáchání jednak pokračujícího trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb., jednak pokračujícího trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. a) trestního zákona č. 140/1961 Sb. (skutky pod body 1. až 3.), jednak pokračujícího přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak pokračujícího přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (skutky 4. a 5.), jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (skutek 6.), jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (skutek 7.), jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (skutek 8.), jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (skutek 9.), jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (skutek 10.). Za to byl podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. H. 2. O odvoláních obviněného V. B. a obviněného J. H. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 3. 2021 sp. zn. 4 To 319/2019, jímž pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného V. B. ve výroku o vině pod body 4), 5), 7) - 9) a ve výroku o trestu a ohledně obžalovaného J. H. ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněné při nezměněném výroku o vině pod body 6) a 10) napadeného rozsudku odsoudil podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku. Pod bodem II. obviněného V. B. podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžaloby pro skutky v rozsudku nalézacího soudu uvedené pod body 4), 5), 7) - 9). Pod bodem III. podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body 1) - 3) a podle § 223 odst. 1 trestního řádu a § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu trestní stíhání obviněných zastavil. 3. Skutek pod bodem 6) výroku o vině odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. B. jako příslušník Policie České republiky na žádost obviněného J. H. provedl dne 8. 2. 2012 ze služebního počítače za použití svého loginu a hesla v podstatě ve všech jemu přístupných informačních systémech dotazy na osobu T. K. a jeho manželku a syna, kdy jako důvod těchto dotazů uvedl číslo jednací spisu, s nímž však tyto osoby neměly žádnou souvislost, a zjištěné osobní údaje o nich předal v tištěné podobě obžalovanému J. H. za účelem zamýšleného vyvinutí fyzického nátlaku na T. K. a jeho syna V. K. při řešení sporu, který s T. K. jako tehdejším výkonným ředitelem Dopravního podniku města XY vedl ohledně reklamy v trolejbusech Městské hromadné dopravy v XY, kdy obžalovaný J. H. získané osobní údaje v tištěné podobě v přesně nezjištěný den na nezjištěném místě následně předal P. P., který měl fyzický nátlak na T. K. zařídit, což ale odmítl a převzaté listiny s osobními údaji lustrovaných osob vrátil obžalovanému J. H. 4. V případě skutku pod bodem 10) výroku o vině obviněný V. B. jako příslušník Policie České republiky dne 18. 7. 2013 na služebním počítači za použití svého loginu a hesla zjišťoval na žádost obviněného J. H. v informačním systému CRO osobní údaje M. H. a její dcery V. P., a následně v informačním systému CRV i údaje o vozidle M. H., přičemž jako důvod dotazu do informačního systému uvedl číslo jednací spisu, s nímž ani M. H., ani její vozidlo, ani její dcera neměly žádnou souvislost, přičemž takto získané osobní údaje předal J. H., který byl v uvedené době Policií České republiky prověřován v trestním řízení pro podezření z protiprávního jednání proti M. H. 5. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu výroku I. napadl obviněný V. B. dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Poukázal na to, že byl uznán vinným pouze ve dvou dílčích útocích (skutcích) z celkem deseti, pro které byla původně podána obžaloba. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 3 Tdo 830/2017, se obviněný domnívá, že jeho jednání nedosahuje potřebného stupně společenské škodlivosti trestného činu, ale mohlo by naplnit znaky kázeňského přestupku. Přesvědčení o velmi nízké společenské škodlivosti také na straně odvolacího soudu ilustruje výměra uloženého trestu. Obviněný zdůraznil, že zpřístupnění informace v konečném důsledku k žádnému jinému neoprávněnému prospěchu nevedlo, v důsledku jejich zpřístupnění nedošlo ke vzniku škody, ani k žádnému obohacení třetí osoby. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný v tom, že odvolací soud neprovedl obhajobou navrhovaný důkaz pomocnými materiály trestních spisů zpracovávaných obviněným, které by prokázaly oprávněnost provedených lustrací. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními spočívá podle obviněného v tom, že v případě skutku pod bodem 6) jsou listinami, které by údajně měly obsahovat sporné lustrace, pouze ručně psané poznámky. Jednoznačně se tak nejedná o výstupy získané z policejních databází, ale informace běžně dostupné na internetu. Svědek P. byl navíc svědkem toho, že tyto „lustrace“ H. přivezli dva policisté v civilu, avšak ani jeden z nich nebyl obviněný. Obdobně v případě skutku pod bodem 10) vyplývá oprávněnost provedených lustrací z pomocných materiálů, které prokazatelně dokumentují operativní činnost obviněného. 6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 4 To 319/2019-944, ve výroku pod bodem I. a postupem podle § 265m odst. 1 trestního řádu věc ohledně bodů 6) a 10) podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil příslušnému orgánu Policie České republiky, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění. Obviněný dále navrhl, bude-li to nutné, aby Nejvyšší soud zrušil také výrok II. napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2021, č. j. 4 To 319/2019-944, a opětovně rozhodl o zproštění obviněného obžaloby ve výrocích pod body 4), 5), 7) - 9) rozsudku soudu prvního stupně. Pro případ, že by Nejvyšší soud po zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze