3 Tdo 81/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 81/2025-678 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný Martin GUŠTAFÍK, trvale bytem Kvestorská 13/1177, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 9 To 215/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 13/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného Martina Guštafíka odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 6. 2024, sp. zn. 3 T 13/2022, byl obviněný Martin Guštafík (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako jednatel společnosti Small lake Praha, s.r.o., IČ: 05854695, v souvislosti se zhotovením koupacího jezírka na adrese XY, převzal od I. S., za přítomnosti A. S., další zálohu na uvedenou stavbu ve výši 250.000 Kč v hotovosti osobně dne 13. 6. 2020 a dále v přesně nezjištěný den v druhé polovině června 2020 převzal na stejném místě od stejných osob opět částku 250.000 Kč, kdy na převzetí obou částek vystavil ručně psané potvrzení, přičemž uhrazené částky nezahrnul do majetku společnosti a ponechal si je pro vlastní potřebu, čímž způsobil škodu ve výši 500.000 Kč společnosti Small lake Praha, s.r.o., která tyto platby nezohlednila v konečné fakturaci a požadovala jejich opětovnou úhradu po I. S. a A. S. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 (dvanácti) měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození I. S. a A. S., oba bytem XY, odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 6. 2024, sp. zn. 3 T 13/2022, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 9 To 215/2024, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (na č. l. 657–661 spisu), v němž označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na nesprávném hmotněprávním posouzení předpokladů pro vyslovení viny. 7. Obviněný namítá, že obecné soudy nijak neprokázaly jeho úmysl trvale si ponechat peněžní prostředky společnosti Small lake Praha, s.r.o., tím méně za situace, kdy v mezidobí do společnosti Small lake Praha, s.r.o., poskytoval peněžité zápůjčky převyšující tento jeho závazek a současně ještě před zahájením trestního stíhání, tedy zcela bez ohledu na trestní řízení, uzavřel se společností Small lake Praha, s.r.o., dohodu o započtení vzájemných pohledávek. Samotná doba existence nevypořádaného závazku v délce trvání 15 měsíců podle obviněného ničeho neprokazuje, neboť v celé řadě obchodních vztahů může být tato doba i násobně delší a vychází nikoliv z úmyslu přisvojit si cizí věc, ale z čistě obchodního rozhodnutí a dohody smluvních stran. 8. Obviněný dále namítá, že soudy vycházely z nelogické představy, že neinformoval obchodní společnost Small lake Praha, s.r.o., v níž působil jako jednatel, o převzetí peněžních prostředků, tedy, že by společnost, jíž byl jednatelem, nevěděla o tom, že převzal finanční prostředky. Z hlediska zachování totožnosti skutku jsou podle obviněného podstatná skutková zjištění soudů, podle kterých jednak nezahrnul do majetku dotyčné obchodní společnosti peněžní prostředky, jednak si je ponechal pro vlastní potřebu. Tato skutková zjištění však nejsou pravdivá. Obě částky byly do účetnictví společnosti zahrnuty jako pohledávky za jeho osobou (jako společníkem společnosti), přičemž peněžní prostředky si toliko ponechal u sebe, aby následně došlo k jejich vrácení formou vzájemného zápočtu na základě Dohody o započtení pohledávek ze dne 27. 9. 2021 (tedy ještě před zahájením trestního stíhání). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 7 Tdo 704/2015 proto obviněný namítá, že jeho jednání je možné posoudit nejvýše jako tzv. svémocný úvěr. O svémocný úvěr se totiž jedná v případě, že osoba oprávněná disponovat s cizími peněžními prostředky s nimi sice nakládá v rozporu s účelem jejich svěření, ale je schopna tyto prostředky vrátit ihned nebo v nejbližší době. Přitom úmysl uvedené osoby vrátit cizí peněžní prostředky nesmí záviset na nejisté budoucí události (srov. Rt 54/1967-II.). Dovolatel převzaté peněžní prostředky nespotřeboval pro svoji osobní potřebu, a současně byl schopen kdykoliv své závazky vůči společnosti Small lake Praha, s.r.o., v plné výši vyrovnat, což se také stalo. Tzv. svémocný úvěr přitom splatil zcela dobrovolně, a to právě formou započtení vzájemných pohledávek, kteréžto je nutno považovat za řádné splnění dluhu. Obviněný byl přitom schopen převzaté peněžní prostředky kdykoliv vrátit. Dále uvedl, že trestný čin zpronevěry je trestným činem úmyslným, tedy musí být prokázáno úmyslné jednání pachatele, které vede ke zmaření základního účelu svěření. Takový stav nastává až v situaci, kdy je zřejmé, že svěřená věc nebude svěřiteli vůbec vrácena (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 372/2013). V projednávané věci taková situace nenastala, neboť k započtení pohledávek došlo před zahájením trestního stíhání. Dále obviněný poukazuje na znalecký posudek znalecké kanceláře BENE FACTUM a.s., podle kterého vložil do majetku obchodní společnosti Small lake Praha, s.r.o., částku ve výši 590.000 Kč, a tato skutečnost byla řádně zaúčtována v účetnictví společnosti. Z předmětného znaleckého posudku je navíc zřejmé, že tato společnost věděla o svých pohledávkách vůči dovolateli. Podle jeho názoru nebyl prokázán úmysl zmařit účel svěření peněžních prostředků. Obviněný dále poukazuje na dva znalecké posudky provedené v rámci řízení, kdy soudem přibraný znalec Ing. Pavel Lelek, CSc., nebyl schopen na soudem položené otázky odpovědět, zatímco znalecká kancelář BENE FACTUM a.s. při znalosti účetnictví společnosti dospěla k závěru, že společnost Small lake Praha, s.r.o., po celou dobu evidovala pohledávky vůči dovolateli a věděla o převzatých peněžních prostředcích od poškozených. Obviněný má rovněž za to, že nevznikla škoda na majetku dotyčné společnosti, což vyplynulo z jejího prohlášení ze dne 14. 6. 2022. 9. S ohledem na výše uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 9 To 215/2024, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 6. 2024, sp. zn. 3 T 13/2022, a aby tomuto soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 9. 1. 2025, sp. zn. 1 NZO 924/2024. 11. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že dovolatel bez výslovného odkazu na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. poukázal na závěry znaleckého posudku znalecké kanceláře BENE FACTUM a.s., podle kterých vložil do obchodní společnosti Small lake Praha, s.r.o., částku ve výši 590.000 Kč, a z kterých se rovněž podává, že společnost věděla o své pohledávce ve výši 500.000 Kč vůči němu. Státní zástupce uvedl, že soud prvního stupně dostatečně vysvětlil (zejména v odst. 34. a 35. odůvodnění), proč tyto závěry nepovažoval za přesvědčivé. Znalecká kancelář se na základě předložených dokladů nemohla vyjádřit k celkovému řádnému vedení účetnictví obchodní společnosti, přičemž nebylo možno ověřit pravdivost příjmových pokladních dokladů, které byly přílohou jejího znaleckého posudku, neboť nebyl předložen účetní deník. Zmiňované závěry znaleckého posudku proto nemohly obstát v konfrontaci s ostatními důkazními prostředky, z nichž soudy vycházely (zejména z výslechu znalce Ing. Pavla Lelka, CSc., a výpovědi svědkyně I. S.). Jak přitom vyplynulo z těchto důkazních prostředků, obviněný si ponechal částku ve výši 500.000 Kč, kterou v postavení statutárního orgánu obchodní společnosti Small lake Praha, s.r.o., obdržel od manželů S. jako část celkové ceny díla a kterou v rozhodné době nezahrnul do majetku označené obchodní společnosti a ponechal si ji pro vlastní potřebu. Tato rozhodná skutková zjištění přitom logicky vyplývají z důkazních prostředků provedených v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených podle zásad vyjádřených v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Zmíněná skutková zjištění