3 Tdo 825/2013 — Nejvyšší soud

3 Tdo 825/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 10. 2013 Spisová značka:3 Tdo 825/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.825.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zabití Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. zákoníku § 259 odst. 3 tr. ř. § 141 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.2.2014I.ÚS 516/14JUDr. Ivana Janůodmítnuto9.12.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 825/2013-48 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2013 o dovolání obviněného J. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 8 To 29/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 12/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného J. J. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : I. V projednávané věci se jednalo o druhé rozhodnutí ve věci, kdy původní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 3 Tdo 856/2010, jímž bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného J. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 8 To 29/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 12/2008, bylo spolu s výše uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu a jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 2 T 12/2008, zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. III. ÚS 3395/10. Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení základních práv obviněného došlo především v procesu dokazování před obecnými soudy, zejména extrémně vadným hodnocením důkazů, kdy se obecným soudům nepodařilo přesvědčivě vyvrátit obhajobu obviněného a závěr o vině nepřesvědčivě a rozporně odůvodnily. Velmi důležité pro náležité rozhodnutí o vině je již posouzení počátečního stavu, předcházejícího celému incidentu, zejména pak posouzení role, jakou v něm sehrál obviněný, kdy Ústavní soud shledal, že skutkové verze obviněného a obecných soudů ohledně toho, kdo byl počátečním iniciátorem tělesné (brachiální) potyčky mezi obviněným a poškozeným, jinými slovy, kdo z nich zasadil „první ránu“ mířící na tělo protivníka, byly diametrálně odlišné. Uvedl, že zjištění tohoto faktu je velmi důležité pro posouzení protiprávnosti jednání obviněného, protože na něm je závislé, zda následný průběh incidentu je či není možno posuzovat jako nutnou obranu, event. exces z nutné obrany. Je rovněž důležité pro posouzení toho, zda následné jednání obviněného bylo motivováno tzv. omluvitelnými pohnutkami. Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy ve svých rozhodnutích hodnotily i další zjištěné skutečnosti neobjektivně a v neprospěch obviněného. To se týká především posouzení charakteru zranění, která obviněný utrpěl brachiálním násilím ze strany poškozeného a při kousnutí psem. Tato zranění obviněného byla obecnými soudy vesměs bagatelizována. Závažnou vadou rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu pak dle Ústavního soudu bylo právě chybné posouzení tzv. omluvitelných pohnutek, relevantních pro eventuální právní kvalifikaci inkriminovaného skutku. Zatímco existence těchto omluvitelných pohnutek byla nalézacím soudem dovozena, soud odvolací a soud dovolací došly k závěru, že tyto omluvitelné pohnutky dány nejsou. Nelze přehlédnout, že orgány činné v trestním řízení byly v právní kvalifikaci inkriminovaného skutku, který se udál ještě za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“), byl však souzen až za účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., mimořádně rozkolísané a stíhaly skutek obviněného podle několika zcela rozdílných trestněprávních ustanovení. Již samotná rozkolísanost názorů státních orgánů, aplikujících trestní normy, je negativním jevem, který nepřispívá k právní stabilitě a předvídatelnosti rozhodování a může znejistit obviněného ve volbě efektivních prostředků obhajoby. Ústavní soud je přesvědčen, že závěr odvolacího soudu a dovolacího soudu o neexistenci omluvitelných pohnutek byl za daného stavu buď nesprávný, nebo byl alespoň nedostatečně odůvodněn. Z odůvodnění použitého v napadených rozhodnutích odvolacího a dovolacího soudu se Ústavnímu soudu vnucuje dojem, že obecné soudy hledaly spíše jen takové argumenty, které by aplikaci institutu omluvitelných pohnutek vyloučily. Interpretace těchto právních institutů a podmínek pro jejich použití byla přitom nepřípadná a zavádějící. Ústavní soud rovněž shledal za pochybení tu skutečnost, že obecné soudy při ukládání trestu vůbec nebraly v úvahu možnost posoudit daný skutek jako trestný čin, jehož se pachatel dopustil odvraceje útok na fyzickou integritu, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany [srov. zejm. § 41 písm. g) tr. zákoníku - polehčující okolnosti, § 58 odst. 6 tr. zákoníku - mimořádné snížení trestu odnětí svobody]. S odkazem na judikaturu obecných soudů pak Ústavní soud uvedl, že v projednávané věci obviněný bezprostředně po ukončení nenadálého, velmi citelného fyzického útoku (údery pěstmi do hlavy a vyražením zubů, sražením na zem, vypouštěním rozzuřeného psa bojového plemene), jehož se poškozený dopustil z malicherných příčin, reagoval na útok nepřiměřeným násilím (střelbou). Na podkladě výše uvedeného pak Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, vyplývající z principu presumpce neviny, zakotveného v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy k extrémnímu porušení došlo již na úrovni „obyčejného“ práva, tj. na úrovni trestněprávních pravidel obsažených v trestním řádu. Soud odvolací a soud dovolací pak nedodržely ústavní pravidlo vyplývající z článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle něhož trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle pozdějšího trestního zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější. Soud odvolací pak tím, že ve věci sám meritorně rozhodl, ačkoliv nebyly splněny podmínky stanovené v § 259 odst. 3 tr. ř., porušil právo na odvolání v trestních věcech, garantované článkem 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Současně se vyjádřil v tom smyslu, že rozhodnutí odvolacího soudu je třeba pokládat za překvapivé. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil, čímž byl vytvořen prostor pro postup obecných soudů podle § 314h až § 314k tr. ř. Následně byl obviněný J. J. rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 2 T 12/2008, uznán vinným zločinem ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 3, odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil tím, že „dne 17. 5. 2008 v době kolem 02.10 hodin v T., v ulici L., při cestě z restaurace, kde požil alkoholické nápoje se zastavil před branou domu, kde oslovil psa poškozeného, načež poškozený L. L., vyběhl za vrata svého domu a odstrčil obžalovaného a následně došlo ke slovní a fyzické potyčce, kdy obžalovaný čelil velmi citelnému fyzickému útoku, při němž ze strany poškozeného došlo k úderům pěstmi do hlavy, k vyražení zubů, sražení na zem a útokům rozzuřeného psa bojového plemene, v průběhu potyčky s vědomím možného způsobení těžké újmy na zdraví, kdy se nacházel v silném rozrušení ze strachu a v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, úmyslně použil vůči L. L., svoji legálně drženou střelnou zbraň značky Glock model 17, ráže 9 mm, tak, že na něho ze vzdálenosti nejméně do 1,5 metru 2x vystřelil a zasáhl ho nejprve do nohy, poté do hrudníku, čímž mu způsobil průstřel levého bérce dolní končetiny a průstřel v oblasti levého hrudníku, pronikající srdcem a způsobující vnitřní vykrvácení, na jehož následky L. L. téhož dne v 03.58 hodin zemřel“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 146a odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to střelné zbraně značky Glock, model 17, ráže 9 mm, včetně zásobníku s 12 kusy nábojů a 1 kusu náboje 9 mm Luger. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozeným škodu ve výši: - Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územnímu pracovišti Trutnov, Slezská 41, Trutnov - 5.779,- Kč; - L. L., - 220.490,­-Kč; - E. P., - 256.660,­-Kč; - L. L., zastoupené matkou E. P. - 24