3 Tdo 838/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 838/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2021 Spisová značka:3 Tdo 838/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.838.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 838/2021-3943 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. Z., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 To 72/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 3/2014 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 61 T 3/2014, byl obviněný V. Z. uznán vinným ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku. Za to byl podle § 157 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tři roky, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody. 2. O odvolání obviněného, státního zástupce a poškozené proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 To 72/2020, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce napadený rozsudek zrušil a za splnění § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, za to jej podle § 157 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří let, a podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu nákupu a prodeje potravinářského zboží na dobu čtyř let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 1 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody. Podle § 256 trestního řádu zamítl odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že soudy nevyhodnotily v souladu s § 2 odst. 6 trestního řádu nový důkaz provedený v hlavním líčení, a to znalecký posudek doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, jehož závěry vyvracejí závěr soudu o vině v případě poškozených L. K. a R. K. S ohledem na závěry znaleckého posudku odvolací soud ve vztahu k těmto poškozeným nevyvodil správné závěry o zavinění obviněného. Obviněný se domnívá, že závěr o vině je v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 To 72/2020, a rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 61 T 3/2014, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že se obviněný svou argumentací zcela minul hranice uplatněného dovolacího důvodu, jelikož své námitky zaměřil do oblasti procesu dokazování, hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů obou stupňů. Tímto způsobem nevytýkal právní nedostatky, ale své námitky zaměřil výhradně proti postupům stanoveným v § 2 odst. 6 trestního řádu, a jde tedy o námitky skutkové. Námitkou obviněného stran nehodnocení znaleckého posudku soudem prvního stupně se navíc zabýval již odvolací soud. S názorem odvolacího soudu se státní zástupce ztotožňuje. 6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. 7. Obviněný V. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). 10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). 11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci ná