3 Tdo 839/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 839/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 9. 2021 Spisová značka:3 Tdo 839/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.839.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 839/2021-3927 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. S., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 3/2014 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 61 T 3/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 5 trestního zákoníku. Za to byl podle § 157 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a jednoho měsíce, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody. 2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce napadený rozsudek zrušil a za splnění § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle § 157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, za to jej podle § 157 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 84 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, a podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. i) trestního zákoníku obviněnému dále uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že se nedopustil žádného trestného činu, tedy ani přečinu s nedbalostním zaviněním. Obviněný nesouhlasí s tím, že by v příčinné souvislosti s jeho jednáním došlo k úmrtí čtyř osob a těžké újmě na zdraví v případě poškozeného V. L. Alkohol nezakoupil ani neobstaral z pokoutného zdroje, ale pouze od oficiální a zavedené likérky HP Premium nebo od její obchodní organizace Alkinea, s. r. o. Stánek na ulici XY v XY navíc neprovozoval, ale byl pouze zaměstnancem A. D. Alkohol od likérky HP Premium sám běžně konzumoval a činili tak i jeho kamarádi a známí. Zdravotní nezávadnost a kvalitu alkoholu měla garantovat likérka. Obviněný nevěděl, že alkohol dodávaný likérkou může být nebezpečný lidskému zdraví. Z hlediska příčinné souvislosti nebylo v řízení prokázáno, že poškození požili alkohol právě ze stánku na ulici XY v XY a v důsledku jeho požití pak zemřeli. Závěr o příčinné souvislosti byl vystavěn na obecných tvrzeních, že poškození měli nakupovat ve zmíněném stánku alkohol někdy v minulosti. Žádné přímé důkazy o nákupu alkoholických nápojů konkrétními poškozenými v konkrétní den neexistují. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že míchání a pančování alkoholu bylo v XY velmi častým jevem, a stánky které takový alkohol prodávaly, byly od sebe vzdáleny dvě stě až pět set metrů. Nebylo prokázáno ani způsobení trvalé ztráty zraku u poškozeného V. L., neboť je otázkou, zda nepožil před návštěvou lékaře nějaký jiný alkohol. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný také v tom, že nalézací soud nepostupoval podle § 219 odst. 3 trestního řádu, nesdělil podstatný obsah dosavadního jednání, nedal stranám možnost vyjádřit se, zda udělují souhlas s přečtením předchozích protokolů o hlavním líčení, a návrh na opakované provedení hlavního líčení zamítl. Odvolací soud pak takto uplatněnou procesní námitku vyhodnotil jako nedůvodnou. Obviněný k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 109/2008. 4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020, v dovoláním napadených výrocích zrušil a sám obviněného zprostil obžaloby. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněným formulované výhrady směřují proti hodnocení důkazů a obviněný se jejich prostřednictvím v podstatě snaží dát soudem provedeným důkazům jiný obsah. Podle státního zástupce si ovšem soud prvního stupně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů, kdy ve svém rozhodnutí odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, proč je takto hodnotil a z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení. Odvolací soud se s jeho postupem ztotožnil, když nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Navíc Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1206/2019, uzavřel, že nevznikají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování v předcházejícím řízení před soudy obou stupňů. Podle státního zástupce nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že soud prvního stupně procesně pochybil, pokud nepostupoval podle § 219 odst. 3 trestního řádu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 1971, sp. zn. 7 Tz 49/71, nemusí být vždy nutné znovu opakovat celé hlavní líčení, záleží na důvodech, jež vedly k vrácení věci soudu prvního stupně, resp. na rozsahu, v němž bylo jeho rozhodnutí zrušeno. Státní zástupce uvedl, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 2020, č. j. 3 Tdo 1206/2019-3283, konstatoval absenci jakýchkoli pochybností stran správnosti skutkových zjištění, jakož i rozsahu provedeného dokazování v řízení před soudy obou stupňů. Skutkový děj byl podle něj řádně prokázán, soudy se dostatečně vypořádaly s návrhy obviněných na doplnění dokazování a tzv. skutková věta popisující jejich jednání byla ustálena v souladu s pravidly vyplývajícími z § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Nejvyšší soud soudu prvního stupně neuložil žádnou povinnost doplnění dokazování, ale pouze stanovil, aby bylo znovu v intencích jeho usnesení rozhodnuto o právní kvalifikaci jednání obviněných s důsledným zohledněním zjištěných skutkových okolností. Za takto popsané situace se státní zástupce domnívá, že soudu prvního stupně nelze vytýkat, že nepostupoval podle § 219 odst. 3 trestního řádu, neboť takový postup nebyl důvodný. 6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. 7. Obviněný M. S. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. 9.