3 Tdo 848/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 848/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:3 Tdo 848/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.848.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 848/2018-26 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný Z. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 9 To 36/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 1 T 77/2017, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 9 To 36/2018 a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 12. 2017 sp. zn. 1 T 77/2017 zrušují. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Berouně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 1 T 77/2017, byl obviněný Z. R. uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že „v období od dubna 2015 do měsíce února 2017 včetně ve Z. ani jinde úmyslně neplnil vyživovací povinnost, ač tak činit měl a mohl, vůči nezletilé dceři „AAAAA“*), přičemž rozsah vyživovací povinnosti mu byl upraven rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. 3Nc 130/2007 ze dne 12. 6. 2007, v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 15Co 182/2012 ze dne 26. 4. 2012, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2012 tak, že má hradit částku ve výši 2.600,-- Kč měsíčně splatnou do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky A. D., bytem Z., H. a na výživném mu tak vznikl dluh ve výši 59.600,-- Kč, obviněný nepobírá dávky státní sociální podpory ani dávky pomoci v hmotné nouzi, nebyl nemocen a nevynaložil tedy patřičné úsilí, aby výživné alespoň částečně hradil.“. Za to byl podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby v průběhu lhůty podmíněného odsouzení uhradil dlužné výživné ve výši 59.600 Kč. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 9 To 36/2018, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 2. 2018 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání obviněný namítl, že soudy se prakticky nezabývaly otázkou zavinění a nedošlo k úpravě či stanovení z hlediska trestního práva relevantní výše vyživovací povinnosti v předmětném období. Soudy rovněž nevzaly v potaz celou řadu důkazů opatřených a předložených obhajobou. Poukázal na to, že v souvislosti s výživným na nezletilou dceru uhradil k rukám matky od roku 2007 celkem částku 524.800 Kč. Jednalo se o jeho dosavadní platby, exekvované platby a platby třetích osob za něj, vše účelově určené na výživné dcery. Žádnou úhradu výživného předem dobrovolně neinicioval ani nerealizoval, uvedená situace vznikla vinou jednání jiných osob na něm nezávislých. V rozhodném období sice nic na výživné neplatil, ale po jeho skončení zároveň nic nedlužil, neboť dosavadní platby postačovaly na úhradu výživného až do listopadu 2018. Všechny poukázané platby splňují podmínky, komu a do kdy má platit výživné. K tomu uvedl, že se jednalo o dopředné platby dovolené v souladu s čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny, nikoliv podřazení případu pod § 918 NOZ. Jelikož byl v dobré víře, nemůže být naplněno zavinění ani v nevědomé formě. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018, č. j. 9 To 36/2018-272, a současně rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 12. 2017, č. j. 1 T 77/2017-253, jakož vadné řízení napadenému usnesení předcházející, a zároveň věc přikázal Okresnímu soudu v Berouně k novému projednání a rozhodnutí. Opis dovolání obviněného byl samosoudcem soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že obviněný brojí proti nesprávnosti použité právní kvalifikace, a to proto, že jeho jednání nemohlo mít žádné škodlivé důsledky, neboť výživné na nezletilou dceru uhradil, byť nikoli v žalovaném období v opakujících se měsíčních splátkách, ale v období předcházejícím, čímž je negováno jeho zavinění k nehrazení výživného. Státní zástupkyně považuje za správný závěr soudů, že k tzv. předplacení výživného není možné přihlížet, resp. nepřichází v úvahu na posuzovanou věc nahlížet optikou ustanovení § 918 občanského zákoníku. Přesto v trestněprávním smyslu je podle státní zástupkyně pro spravedlivé posouzení subjektivní stránky trestného činu i společenské škodlivosti trestného činu obviněného třeba posoudit i skutečnost, že v minulosti uhradil na výživném částku, která by byla způsobilá pokrýt jeho dluh na výživném vzniklý v přisouzeném období. Jestliže obviněný uhradil výživné na nezletilou dceru, které bylo splatné v budoucnosti, je třeba dospět k závěru, že takový případ se vymyká z mezí páchání obdobných trestných činů a je třeba zvažovat použití zásady subsidiarity trestní represe. Navíc je třeba zdůraznit, že ve vztahu k naplnění subjektivní stránky ve svých rozhodnutích soudy neučinily žádné závěry, kromě striktního konstatování, že obviněný se činu dopustil úmyslně. V posuzované trestní věci tedy bylo třeba důsledně prověřit obhajobu obviněného, zda skutečně bylo v minulosti na výživném na nezletilou dceru uhrazeno více, než za toto období náleželo, neboť uvedená okolnost je způsobilá ovlivnit stupeň společenské škodlivosti jednání obviněného, případně řešení otázky zavinění, když na druhou stranu je třeba přihlédnout také k tomu, že k přeplatku na výživném, pokud k němu v minulém období došlo, nedošlo přičiněním samotného obviněného. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 9 To 36/2018, a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 1 T 77/2017, podle § 265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Berouně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Obviněný Z. R. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řád