3 Tdo 878/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 878/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 8. 2018 Spisová značka:3 Tdo 878/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.878.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 11. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 878/2018-23 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného J. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 2/2016, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018 sp. zn. 8 To 7/2018 v bodu 1) výroku o vině a ve výroku o trestu. II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 1. 2018, sp. zn. 53 T 2/2016, byl obviněný J. K. uznán vinným ze spáchání ad 1), 2) až 4), 5) tří zločinů šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 152 odst. 2 trestního zákoníku s užitím § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle § 84 trestního zákoníku s užitím § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení, lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu vyšetření a dalším protiepidemickým opatřením a dokládat splnění této povinnosti probačnímu úředníkovi. O odvolání státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného na upraveném skutkovém základě uznal vinným ze spáchání jednak ad 1) zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 145 odst. 1 trestního zákoníku, jednak ad 2) až 5) zločinu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 145 odst. 1, 2 písm. a), g) trestního zákoníku. Za to jej odsoudil podle § 145 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 84 trestního zákoníku s použitím § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků za současného vyslovení dohledu, a podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku obviněnému uložil přiměřené omezení spočívající v povinnosti podrobit se léčení, lékařskému dohledu, potřebnému laboratornímu vyšetření a dalším protiepidemickým opatřením a dokládat splnění této povinnosti probačnímu úředníkovi. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch i v neprospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. Ve vztahu k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu dovolatel namítl pochybení odvolacího soudu v neprospěch obviněného, spočívající v tom, že v bodu 1) výroku o vině nemohlo být jednání obviněného posouzeno jako zločin šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jelikož obviněný udržoval intimní kontakty pouze s jedinou poškozenou, tudíž se nechoval tak, aby se virem HIV nakazil větší okruh lidí. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1531/2017. Dovolatel dále namítl, že odvolací soud pochybil i ve prospěch obviněného způsobem, zakládajícím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, když při ukládání trestu postupoval podle § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku, přestože pro aplikaci tohoto moderačního ustanovení nebyly splněny zákonem předpokládané podmínky. Související argumentaci soudu považuje dovolatel za jednostrannou a nepřiléhavou zjištěnému skutkovému stavu. Odvolacímu soudu se nepodařilo odůvodnit, v čem jsou poměry obviněného nebo okolnosti spáchaného činu natolik mimořádné nebo výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí pět let, by byl pro něho nepřiměřeně přísný. Dovolatel zdůraznil, že obviněný sice započal trestnou činnost ve věku 17 let, ale všech dalších skutků se dopustil ve věku 20, 21 a 22 let. Proto označení obviněného jako osoby ve věku blízkém věku mladistvých vybočuje z rámce § 41 odst. 1 písm. f) trestního zákoníku. Jednání se obviněný ve dvou případech dopustil vůči dítěti a motivací bylo pouze uspokojení jeho libida. Obviněný se sice podrobil vyšetření a zahájil léčení, což svědčí o jisté sebereflexi, na druhou stranu byl prověřován pro přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, když věc byla státním zástupcem odložena pro neúčelnost. Neexistují tedy nějaké mimořádné okolnosti, které by prokazovaly upřímnou snahu obviněného se napravit a vést řádný život. Současně podle dovolatele obviněnému významně nepolehčuje fakt, že zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. a), g) trestního zákoníku dospěl do stadia pokusu, jelikož k následku nedošlo díky obviněnému, ale navzdory jeho několikaleté trestné činnosti. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 8 To 7/2018, v bodu 1) výroku o vině a ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 trestního řádu a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat. Nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání