3 Tdo 88/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 88/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 2. 2025 Spisová značka:3 Tdo 88/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.88.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání zvířat Subsidiarita trestní represe Ultima ratio Dotčené předpisy:§ 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 88/2025-246 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2025 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2024, č. j. 11 To 322/2024-221, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 32/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „okresní soud“) ze dne 2. 9. 2024, č. j. 1 T 32/2024-204, byl obviněný M. K. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným zločinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě, že (převzato z výroku rozsudku okresního soudu) „dne 3. 6. 2022 v přesně nezjištěném čase v Hradci Králové, v útulku pro opuštěná zvířata v ul. XY, který provozovala příspěvková organizace Technické služby Hradec Králové, jako zaměstnanec po příjmu dvou malých koťat ve stáří asi tří měsíců, tato hodil hodem velké intenzity o betonovou zem, čímž jim postupně způsobil zhmoždění měkkých tkání těl vyvolávající silnou bolest, v důsledku čehož bezprostředně poté obě koťata uhynula“. Za to byl obviněný podle § 302 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 roku. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce se zvířaty na dobu 3 let. 2. K odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 11 To 322/2024-221, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř., za použití § 222 odst. 2 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že předmětnou trestní věc obviněného stíhaného pro skutek, v němž obžaloba spatřovala zločin týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, postoupil Magistrátu města Hradec Králové, odboru životního prostředí, s tím, že nejde o trestný čin, avšak žalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Na shora citované rozhodnutí soudu druhého stupně zareagoval dovoláním nejvyšší státní zástupce, který jej podal v neprospěch obviněného s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f), h) tr. ř. 4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku nejprve zrekapituloval genezi dosavadního meritorního rozhodování soudů nižších stupňů a zaměřil se zejména na zopakování argumentů, jimiž krajský soud odůvodnil svůj postup podle § 222 odst. 2 tr. ř. S jeho právními závěry přitom vyslovil nesouhlas, označil je za vadné a v návaznosti na to vyjádřil přesvědčení, že pro postoupení věci jinému orgánu (v daném případě k projednání přestupku) nebyly splněny zákonné podmínky. Konkrétně namítl, že stav, ve kterém se koťata ocitla po činu obviněného, fakticky měl povahu týrání. K tomu odkázal na vybranou komentářovou literaturu k trestnímu zákoníku a zejména na závěry vyslovené v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 1999, sp. zn. 4 To 597/98 (publikovaném pod č. 6/2002 Sb. Rozh. tr.), podle nichž je „utýráním“ zvířete každé jeho usmrcení způsobem, který mu působí nepřiměřenou bolest, nebo usmrcení, jemuž předchází vystavení zvířete bolestem či šokujícím prožitkům, a to i trvajícím po kratší dobu, pokud toto vystavení bylo mimořádně intenzivní. Dovolatel připomněl, že právní věta zmíněného judikátu naplnění znaku „utýrá zvíře“ adresně spojila s jednáním pachatele, který vyhodil psa z okna ve velké výšce. Krajský soud v Brně zde mimo jiné označil za nerozhodné, že pes podlehl zraněním bezprostředně poté, co dopadl na zem, přičemž konstatoval, že pokud byl vyhozen z velké výšky, musel cítit nepřiměřenou bolest při dopadu na zem, neboť utrpěl smrtelná zranění. Zároveň akcentoval, že pachatel psovi způsobil značné utrpení předcházející smrti tím, že ho jako zvíře, které nebylo schopno pád zadržet, vystavil stresu a hrůze z blížícího se dopadu na zem. 5. Daná obecná výkladová východiska lze přitom podle dovolatele beze zbytku aplikovat i na nyní řešený případ, neboť obviněný M. K. koťata usmrtil obdobným způsobem, a to silným hodem na betonovou podlahu z výšky cca 150 cm, jak vyplynulo zejména z výslechu svědka J. T. v hlavním líčení. Zároveň podle něj neobstojí ani argument krajského soudu o krátkodobosti týrání obou kočičích mláďat, jestliže jmenovaný svědek potvrdil, že se po dopadu na zem ještě po nějakou dobu hýbala, resp. u nich docházelo k „jakýmsi záškubům“, a že obviněný byl zároveň k jejich osudu lhostejný, když se ani hned nepřesvědčil, zda jsou podle prokazatelných příznaků mrtvá. 6. Jestliže odvolací soud vycházel z toho, že koťata byla před usmrcením v neutěšeném zdravotním stavu spojeném s utrpením, nejvyšší státní zástupce k tomu poukázal na ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat proti týrání“), které vypočítává zákonné důvody k usmrcení zvířete, mezi nimiž uvádí mimo jiné i slabost, nevyléčitelnou nemoc, těžké poranění, genetickou nebo vrozenou vadu, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Dále zmínil ustanovení § 5 odst. 3 téhož zákona, podle kterého smí utracení zvířete provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba pod jeho odborným dohledem. A konečně zdůraznil i ustanovení § 5 odst. 5 téhož zákona, v němž jsou vyjmenovány zakázané způsoby usmrcování zvířat, mezi které spadají mj. i ubití, ubodání nebo jiné metody, které zvířeti působí nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Z této právní úpravy „zákonem kontrolovaného“ usmrcení zvířat pak dovodil, že zákonodárce, který v poslední době naopak zostřil trestní represi na úseku ochrany zvířat před týráním, zcela jistě nezamýšlel ponechat vyhodnocení zdravotního stavu zvířete jako vážného a spojeného s trvalým utrpením na laikovi, kterého by zároveň vybavil pravomocí zvíře usmrtit jakýmkoli způsobem podle jeho volného uvážení. Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného tak nemá podle dovolatele žádnou relevanci ani skutečnost, že smluvní veterinární lékařka byla v danou chvíli nedosažitelná. Obviněný jako dlouholetý zaměstnanec útulku, dokonce v pozici zástupce vedoucího, totiž určitě měl povědomí o možnostech poskytnutí adekvátní veterinární péče na jiných místech a zároveň se nenacházel v oblasti, kde by taková péče nebyla dostupná. 7. V závěrečné pasáži dovolání nejvyšší státní zástupce shrnul, že jednání obviněného naplnilo veškeré formální znaky skutkové podstaty zločinu podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Současně z pohledu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku vyjádřil přesvědčení, že předmětné jednání nebylo provázeno natolik výjimečnými okolnostmi, aby jeho společenská škodlivost nedosáhla ani té nejnižší úrovně běžně se vyskytujících případů daného trestného činu. 8. Z výše rekapitulovaných důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2024, č. j. 11 To 322/2024-221, i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil s poukazem na § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ vydání jiného než navrženého rozhodnutí. 9. Obviněný M. K. se k dovolání vyjádřil prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Skoumala. Připomněl, že s koťaty přišel do styku ve chvíli, kdy umírala, nesmírně při tom trpěla a veterinář nebyl k dosažení. Trvá na tom, že způsob, jaký zvolil k jejich usmrcení, byl bezpochyby humánnější a ke zvířatů