3 Tdo 890/2007 — Nejvyšší soud

3 Tdo 890/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 8. 2007 Spisová značka:3 Tdo 890/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.890.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 890/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. srpna 2007 o dovolání podaném P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 71/2007 ze dne 28. 3. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 97/2006, t a k t o: Z podnětu dovolání obviněného P. D., podle § 265k odst. 1, odst. 2 trestního řádu a za přiměřeného použití ustanovení § 261 trestního řádu též ohledně J. S., se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 71/2007, ze dne 28. 3. 2007, zrušuje, přičemž se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 97/2006 ze dne 11. 12. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu spáchaného formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.) k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře dvacetičtyř měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Spoluobviněný J. S. byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let s dohledem. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. V předmětné věci podali oba odsouzení odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 12 To 71/2007 ze dne 28. 3. 2007 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že oba odsouzené uznal vinným stejnými trestnými činy jako soud prvního stupně. Oběma obviněným uložil tresty odnětí svobody ve výměře dvou roků, jejichž výkon jim podmíněně dle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl znovu rovněž o uplatněném nároku na náhradu škody. Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudů, že dne 14. 6. 2002 v H. K., n. O., na p. K. b., a. s., J. S. při uzavírání hypoteční smlouvy na částku 1.125.000,- Kč, ve které jako podmínka pro vyplacení sjednaného úvěru bylo sjednáno, že předloží doklad o úhradě rozdílu mezi kupní cenou nemovitosti v S. a poskytnutým úvěrem ve výši 875.000,- Kč, předložil příjmové doklady o úhradě částky 200.000,-Kč ze dne 18. 4. 2002 a částky 675.000,- Kč ze dne 14. 6. 2002, ačkoli k těmto platbám nikdy nedošlo, a uvedené doklady mu vystavil P. D. s vědomím, že je J. S. použije pro získání hypotečního úvěru a J. S. tak způsobil společnosti K. b., a. s., se sídlem N. P., P., škodu ve výši 1.113.199,-Kč. Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. D. dovolání, a to včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se soudy nezaobíraly tím, že potvrzení o zaplacení částek 200.000,- Kč a 675.000,- Kč měli vystavit oba prodávající, tedy nejen on, ale i jeho manželka. Vytkl, že soudy neuvedly, čeho se měla týkat záloha ve výši 675.000,- Kč, kterou dle příjmového pokladního dokladu měl od J. S. přijmout dne 14. 6. 2002. Dále uvedl, že soudy důsledně nezhodnotily, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu spáchaného formou pomoci i ze subjektivní stránky, když ani J. S. škodu ve výši 1.113.199,- Kč způsobit nemohl, neboť K. b., a. s., (dále též „banka“) měla poskytnutý úvěr zajištěn zástavním právem k prodávané nemovitosti. V případě úmyslu banku podvést si tedy on i jeho manželka museli být vědomi, že zástava propadne. Jelikož tedy spoluobviněný J. S. úvěr nesplácel, K. b., a. s., požádala soud o dražbu zastavené nemovitosti, jejíž cena přesahuje částku cca. 1.200.000,-Kč. Podle jeho názoru je tudíž tvrzení o způsobené škodě, zejména o její výši, nepravdivé a není ani jednoznačně prokázané. Poukázal i na to, že při jednání o poskytnutí úvěru K. b., a. s., nebyl, zúčastnil se jen jednání o uzavření zástavní smlouvy na nemovitosti jeho a jeho manželky. Namítl též, že soudy ani jednoho stupně nevzaly v úvahu jeho obhajobu, v níž tvrdil, že mu bylo vysvětleno, že potvrzení vystavené pro J. S. je pouze formální záležitostí, když případné vymáhání zbývající části kupní ceny ve výši 875.000,- Kč od J. S. bude pouze záležitostí mezi ním a J. S. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen Nejvyšší soud) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové podle § 265k odst. 1 tr. ř. a ve věci rozhodl rozsudkem podle § 265m odst. 1 tr. ř. tak, že se dovolatel obžaloby zprošťuje. K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Ve svém vyjádření uvedl, že dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají námitky, v nichž dovolatel poukazuje na to, že z jím vystaveného dokladu nevyplývá, čeho se tam uvedená částka týká, a jeho tvrzení, že považoval vystavení dokladu za „formální záležitost“. Tyto námitky směřují totiž do oblasti skutkových zjištění a neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitku, podle níž se podatel osobně neúčastnil jednání o poskytnutí úvěru, považuje za bezpředmětnou, neboť podstata účastenství ve formě pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spočívá právě v tom, že pomocník svým jednáním podporuje nebo usnadňuje spáchání trestného činu hlavním pachatelem, sám se však jednání, které by naplňovalo podstatu trestného činu, nedopouští, když ostatně osobní účast při jednání o poskytnutí úvěru ani dovolateli soudy přičítána nebyla. Taktéž otázka formálních náležitostí předmětných dokladů (podpis manželky dovolatele) je z hlediska zákonných znaků souzeného trestného činu naprosto irelevantní. Za částečně důvodnou je však dle státního zástupce nutno považovat námitku týkající se zajištění poskytnutého úvěru zástavou nemovitostí, v souvislosti s čímž poukázal na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 565/05 a sp. zn. I. ÚS 558/01. Vzhledem k existenci zástavní smlouvy a probíhajícímu řízení o uspokojení pohledávky nařízením soudního prodeje zástavy však lze soudit, že nešlo o nemovitosti z důvodů fyzických nebo právních vad naprosto bezcenné či neprodejné. Dle státního zástupce ovšem nemůže obstát v petitu dovolání obsažený požadavek, aby ve věci bylo rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem. K naplnění základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. postačuje samo uvedení nepravdivých údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Takového jednání se obviněný S. jako hlavní pachatel dopustil a dovolatel se pak dopustil minimálně pomoci k tomuto trestnému činu. Ve vztahu ke znakům základní podstaty daného trestného činu je tudíž zajištění úvěru zástavou nemovitosti irelevantní. Jiná situace je však ve vztahu k jeho kvalifikovaným skutkovým podstatám, jejichž zákonným znakem je způsobení škody, v souvislosti s čímž poukázal i na citované nálezy Ústavního soudu ČR zabývající se sice touto problematikou ve vztahu k trestnému činu podvodu dle § 250 tr. zák., které ovšem dle něj lze použít i na případy týkající se trestného činu úvěrového podvodu dle § 250b tr. zák. Vzhledem k názorům v nich obsaženým pak státní zástupce vyvodil, že způsobení těžšího následku bude pokryto zaviněním pachatele pouze v případě, že pachatel přinejmenším vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že zástava je k uspokojení práv věřitele zcela nezpůsobilá, popř. že nemá takovou hodnotu, aby se její realizací mohl věřitel uspokojit v plném rozsahu. Obdobné zásady je pak nutno vztáhnout i na účastníka trestného činu. Dodal, že i v případě, že by bylo vycházeno z předpokladu, že s ohledem na rozdíly v konstrukci skutkových podstat trestných činů podle § 250 tr. zák. a pod