3 Tdo 900/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 900/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 900/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.900.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti Dokazování In dubio pro reo Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 tr. zákoníku § 151 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 900/2025-452 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. E. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 4 To 11/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 170/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 7 T 170/2023, byl M. E. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkové stavu spočívajícího v tom, že dne 27. 6. 2023 v 19.10 hodin jako řidič osobního automobilu Ford Mondeo, RZ: XY, při jízdě po silnici I. třídy č. XY přibližně 30 m před obcí XY ve směru jízdy od obce XY v místě, kde na vozovce byla vyznačena vodorovná dopravní značka „Podélná čára souvislá“, porušil povinnost uloženou mu v § 17 odst. 3, 6 zákona č. 361/2000 Sb. tím, že ohrozil skupinu pěti předjížděných cyklistů tím, že při rychlosti jízdy vyšší než 30 km/hod nedodržel bezpečný boční odstup od cyklistů 1,5 m, v důsledku čehož nezjištěnou částí pravé strany svého automobilu způsobil nejprve kontakt s předním kolem poškozeného T. R. a následně pravým bokem svého vozidla také zachytil o přesně nezjištěnou část těla, případně jízdního kola, poškozeného J. J. a způsobil jeho pád i pád za tímto poškozeným jedoucích O. H. a T. R., kteří nestačili zabránit střetu s kolem poškozeného J. J., a při této nehodě utrpěl poškozený J. J. zranění spočívající vedle oděrek na různých částek těla také v podkožním krevním výronu na pravém boku, zlomenině 3. až 6. žebra vpravo, zlomenině 12. žebra vlevo a zlomenině pravé klíční kosti s obvyklou dobou léčení 5 až 6 týdnů, poškození T. R. a O. H. pak při pádu utrpěli drobná zranění spočívající především v oděrkách na různých částech těla, která si nevyžádala jejich pracovní neschopnost ani významnější déle trvající omezení na běžném způsobu života, načež po této nehodě obviněný, ačkoliv pád cyklistů zpozoroval a reagoval na tuto skutečnost přechodným snížením rychlosti jízdy, nakonec z místa nehody bez zastavení odjel, neposkytl zraněným pomoc, aniž by mu v tom bránilo jakékoliv nebezpečí a jako viník nehody se přihlásil až následujícího dne na Policii ČR. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 151 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 20 (dvaceti) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným: - Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ 47114321, se sídlem Praha 4 – Braník, Roškotova 1225/1, částku 48.778 Kč, - T. R., nar. XY, bytem XY, částku 130.950 Kč, - O. H., nar. XY, bytem XY, částku 25.000 Kč, - J. J., nar. XY, bytem XY, částku 230.700 Kč. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 7 T 170/2023, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu. 6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 4 To 11/2025, a to tak, že pod bodem I. výroku z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celém výroku o náhradě škody, o němž podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené: - Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, IČ 47114321, se sídlem Praha 4 – Braník, Roškotova č. 1225/1, - T. R., nar. XY, bytem XY, - O. H., nar. XY, bytem XY, a - dědice po J. J., nar. XY, naposledy bytem XY, zemřelému 3. 3. 2025, odkázal s uplatněnými a nepřiznanými nároky na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. V ostatních výrocích (ve výrocích o vině a trestu) zůstal napadený rozsudek nedotčen. 8. Pod bodem II. byla podle § 131 odst. 1 tr. ř. samosoudci uložena oprava písařských chyb ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby tyto byly ve shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen, a to: a) v právní větě přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku namísto „úmyslně jinému ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona“ „jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona“, b) v označení ustanovení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody namísto „…podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku“ „podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku“. II. 9. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 434-440 spisu), v rámci něhož označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Toto výslovně směřuje proti části výroku I. (poslední věta), kterým bylo odvolacím soudem rozhodnuto tak, že v ostatních výrocích (ve výrocích o vině a trestu) zůstal napadený rozsudek nedotčen. 10. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný uvedl, že závěr, že způsobil dopravní nehodu a dopustil se tak ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, nemá oporu ve skutkových zjištěních, a to pro jejich nejasnost nebo neúplnost, což je zásadně způsobeno neprovedením zásadních navrhovaných důkazů. Má za to, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními není patrná logická návaznost založená na uceleném, spojitém a na sebe navazujícím řetězci nepřímých důkazů. Poukazuje zejména na svědecké výpovědi svědků nehody, z nichž cituje některé pasáže s tím, že závěr soudu prvního stupně o tom, jak k nehodě došlo, neodpovídá tomu, co svědci vypověděli. Výpovědi svědků nehody se zásadně rozcházejí, a to nejenom navzájem, ale v některých případech si svědci odporují i v rámci své vlastní výpovědi. Současně výpovědi a závěr soudu neodpovídají dalším provedeným důkazům, a to zejména ohledání vozidla a poškození jízdních kol. 11. Svědek O. H. uvedl, že vozidlo nejdříve narazilo do J. J., který byl druhým cyklistou v řadě, hned za J. P. Svědek J. J. však vypovídal podle obviněného o nehodovém ději způsobem, který nedával v podstatě smysl, když nejprve tvrdil, že vozidlo bylo před ním a vešlo se mezi něj a J. P. a poté tvrdil, že do něj vozidlo narazilo, tedy muselo vyjet mimo krajnici a výrazně zpomalit, když z výpovědí svědků i dovolatele je zřejmé, že vozidlo jelo rychleji než jízdní kola. Již v tomto tedy nedává výpověď J. J. žádnou logiku a činí popis zcela nevěrohodným. Svědek J. P. nic relevantního k průběhu nehody neuvedl. Svědek T. R. jedoucí jako třetí v pořadí nebyl schopen ve své výpovědi jednoznačně uvést, do jaké části jeho jízdního kola mělo vozidlo narazit, resp. zda do přední části řídítek či do předního kola. Rovněž tvrdil, že jeho pád nesouvisel s pádem J. J., ačkoli předtím uváděl, že se zaklínil svým kolem do jeho šlapaček. Svědek V. P., který jel poslední v řadě a měl tak výhled na celou situaci, tvrzený kontakt T. R. s vozidlem dovolatele neviděl, pouze uvedl, že si myslí, že ke kontaktu s vozidlem došlo. Obviněný trvá na tom, že je v podstatě nepředstavitelné, aby vozidlo narazilo nejdříve do přední části jízdního kola T. R. a následně nenarazilo do zadní části kola J. J. Popis nehodového děje udávaný T. R. by znamenal, že vozidlo mezi cyklisty v podstatě kličkovalo, což je nepředstavitelné. Jednalo se o staré vozidlo typu kombi, které neoplývalo snadnou ovladatelností, přičemž od dovolatele s ohledem na jeho věk, nebylo rozumné takové konání ani předpokládat. Ačkoli si byl soud prvního stupně těchto rozporů vědom,