3 Tdo 905/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 905/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:3 Tdo 905/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.905.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Oprava rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. § 133 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 905/2025-701 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněného M. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 7 To 2/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 93/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 T 93/2024-580, byl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl současně uložen trest propadnutí věci. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo rovněž uloženo ochranné léčení psychiatrické, které bude vykonávat v ústavní formě. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozeným nemajetkovou újmu, přičemž se zbytkem svého nároku byli poškození odkázáni podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil zkráceně tím, že: v přesněji nezjištěné době kolem 16:00 hodin dne 8. 6. 2024 po předchozím uvážení místa a způsobu usmrcení jeho přítelkyně, ji zavezl jím řízeným automobilem na pozemek v katastrálním území XY, okres Praha-východ, kde poškozená z vozu vystoupila a obviněný do ní jím řízeným automobilem a s úmyslem ji takto usmrtit v nezjištěné rychlosti zezadu narazil, povalil ji tím na zem a poté vedl vůz tak, že pravým předním kolem přejel přes záda ležící poškozené, poté při couvání znovu přejel přes její tělo, což ještě zopakoval, a následně najel pravým předním kolem na hrudní oblast ležící poškozené a vůz v takové pozici zastavil a nechal stát po dobu přibližně jedné hodiny, čímž poškozené způsobil rozhmoždění nitrobřišních a nitrohrudních orgánů se zakrvácením do tělních dutin vedoucí k úmrtí poškozené na místě. 3. Rozsudek krajského soudu následně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. 7 To 2/2025-599, podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Poté bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2025, č. j. 6 T 93/2024-625, podle § 131 odst. 1 tr. ř. opraveno ve výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 6 T 93/2024-580, datum narození poškozené I. J. z nesprávného XY na správné XY. 5. Následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, č. j. 7 To 2/2025-634, bylo podle § 131 odst. 1 tr. ř. per analogiam opraveno odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, č. j. 7 To 2/2025-599, v němž bylo taktéž nesprávně uvedeno datum narození XY u poškozené I. J., když správné datum narození je XY. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jeho opravným usnesením podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody, výroku o ochranném léčení psychiatrickém v ústavní formě a výroku o náhradě nemajetkové újmy v části týkající se jejího rozsahu. Dovolání opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Doplnil, že se jedná o dovolací důvody spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a v uložení nepřiměřeného trestu [pozn. od 1. 1. 2022 se tedy podle slovního vymezení učiněného dovolatelem správně jedná o písm. h) a i)]. 7. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítal nesprávné právní posouzení formy ochranného léčení, neboť soudy nesprávně aplikovaly § 99 odst. 4 tr. zákoníku. Zdůraznil hlavní účel ochranného léčení, kterým má být terapeutické působení na pachatele za současného zajištění ochrany společnosti. Následně se zabýval právní úpravou a ústavněprávním rozměrem ochranného léčení v ústavní formě. Připomenul, že trpí značně rozvinutou Huntingtonovou chorobou, avšak jeho stav je nyní stabilizovaný. Následně poukázal na rozpory ve znaleckém posudku, neboť znalec MUDr. Vlastimil Tichý dospěl v písemném vyhotovení posudku k doporučení ambulantní formy, načež v hlavním líčení svůj závěr modifikoval a připustil možnost formy ústavní. Soudy se uvedenými rozpory nezabývaly a ani nezdůvodnily svůj postup, přičemž změna stanoviska znalce bez řádného zdůvodnění či doplnění posudku představuje procesní vadu, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Dovolatel tedy uzavřel, že soudy nižších stupňů nevyhodnotily povahu nemoci a léčebné možnosti. Volba ústavní formy ochranného léčení tedy není přiměřená povaze spáchaného trestného činu ani zdravotnímu stavu obviněného. 8. V další části dovolání obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. namítal nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů měly přihlédnout k polehčujícím okolnostem výjimečné intenzity, které odůvodňují postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Konkrétně nezohlednily jeho úplné doznání a součinnost s orgány činnými v trestním řízení, včetně prohlášení viny podle § 206c tr. ř., závažnou duševní chorobu s podstatným omezením příčetnosti, dosavadní bezúhonnost a řádný způsob života a nepředvídatelnost vývoje onemocnění, kdy není vyloučeno, že se nedožije konce výkonu nepodmíněného trestu ve výměře 15 let. Z uvedených důvodů soudy selhaly při individualizaci trestu a nerespektovaly účel trestu. 9. Dovolatel konečně namítal i nepřiměřenou výši náhrady nemajetkové újmy. Dovolatel se nachází v mimořádně špatných majetkových poměrech. Je nezaměstnaný v důsledku pokročilé choroby, je invalidní důchodce s minimálními příjmy, nemá žádný hodnotný majetek a je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Přiznané částky náhrady nemajetkové újmy podle obviněného nerespektují zásadu proporcionality a fakticky jsou nevymahatelné. 10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2025, sp. zn. 7 To 2/2025, opravné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 7 To 2/2025, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 6 T 93/2024, a přikázal věc Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 11. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupkyně upozornila, že při označení vytýkaných dovolacích důvodů se obviněný dopustil několika nepřesností. Formálně totiž sice označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., oba však rozvedl dovětkem, přičemž aktuálně takto vymezené důvody odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. ř. Zároveň neoznačil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který odpovídá jeho námitkám směřujícím proti uložení ochranného léčení v ústavní formě, pod které lze zařadit i námitky týkající se změny názoru znalce v písemném vyhotovení znaleckého posudku oproti jeho výpovědi u hlavního líčení. Současně zcela opomněl označit i druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která by s ohledem na obsah jeho dovolací argumentace a způsob rozhodnutí Vrchního soudu v Praze rovněž přicházela v úvahu. 12. Státní zástupkyně zastává názor, že naznačené námitky směřované proti výroku o trestu nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému ještě v rámci první poloviny zákonné trestní sazby rozhodně není nepřiměřeným, extrémně přísným či nespravedlivým. Státní zástupkyně má rovněž za to, že podmínky pro ukládání ochranného léčení byly ze strany obou soudů dodrženy. V přezkoumávané věci není pochyb o splnění požadavků § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupkyně má za to, že byla dodržena i zásada přiměřenosti podle § 96 tr. zákoníku. Soudy sice vycházely i ze závěrů znalc