3 Tdo 918/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 918/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2025 Spisová značka:3 Tdo 918/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.918.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 918/2025-348 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 5 To 102/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 66/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného V. B. odmítá. Odůvodnění: I. 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 5 T 66/2024, byl V. B. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkové stavu spočívajícího v tom, že ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 14 T 61/2023 ze dne 14. 6. 2023, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2023, odsouzen, mimo jiné, pro přečin krádeže dle § 205 odstavec 1 písmeno b), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odstavec 1 k § 205 odstavec 1 písmeno b), odstavec 2, odstavec 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a který dosud vykonává, přesto dne 28. 10. 2023 v době kolem 14:25 hod., v XY před domem na ul. XY, se záměrem se neoprávněně obohatit, vnikl do zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes GL 350, RZ: XY, bílé barvy tak, že za pomoci většího kamene rozbil skleněnou výplň levých předních dveří a vytvořeným otvorem vzal z vozidla, z vnitřní odkládací kapsy dveří řidiče, pánskou černou koženkovou peněženku v hodnotě 100 Kč, ve které byl uložen občanský průkaz, řidičský průkaz, karta zdravotní pojišťovny Revírní bratrská pokladna č. XY, dvě platební karty České spořitelny, vše na jméno poškozeného T. L., finanční hotovost ve výši 5.000 Kč a 700 EUR (dle platného směnného kurzu 1 EUR/ 24,715 Kč, tedy částka 17.300,50 Kč), čímž způsobil poškozenému T. L., narozenému dne XY, škodu odcizením v částce 22.400,50 Kč a škodu poškozením vozidla v částce 22.490 Kč. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 25 (dvaceti pěti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému T. L., nar. XY, bytem XY, na náhradě majetkové škody částku 22.400,50 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 5 T 66/2024, podal obviněný odvolání, a to do výroku o vině i trestu. 5. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 5 To 102/2025, a to tak, že podle § 256 tr. ř. podané odvolání zamítl. II. 6. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2025, sp. zn. 5 To 102/2025, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 320–324 spisu), v rámci něhož označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy a že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Namítl také, že extrémně nepřezkoumatelným postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv. 7. Obviněný namítl, že součástí svého odvolání učinil požadavek na doplnění dokazování spočívající v provedení analýzy prostoru snímaného kamerami z místa činu či z okolí místa činu. Důvodem pro tento důkazní návrh byl předčasný závěr soudu prvního stupně učiněný na podkladě nedostatku důkazů. Soud prvního stupně totiž lpěl na závěru, že z provedených kamerových záznamů vyplývá jeho přítomnost na místě činu, což není natolik relevantní, jak vyplynulo z odůvodnění rozsudku. Právě navrhovanou analýzou prostoru, který kamery zachycovaly, bylo možné zhodnotit relevanci kamerových záznamů, jejich úplnost a přínosnost, to, zda zabíraly podstatnou část prostoru v okolí místa činu a všechny nebo podstatné příjezdové cesty na místo činu. 8. V podaném dovolání obviněný odcitoval část své argumentace z podaného odvolání, a to následujícím způsobem. „Obžalovaný především poukazuje na to, že byť mírně nahrazuje činnost vyšetřujících orgánů, soud se vůbec nepokusil zrekonstruovat časový a prostorový dosah kamerových záběrů, které pravděpodobně zachytily pachatele. Právě tato okolnost je totiž klíčovou složkou dalšího možného dokazování, které přímo vyplývá ze spisu a u nějž je povinností orgánu činných v trestním řízení věnovat se jejímu vyjasnění. Právě analýzou kamerových záznamů ve srovnání s přístupovými a příjezdovými cestami místa činu by totiž bylo možné odpovědět na otázku toho, kudy všude se mohl pachatel nebo pachatelé na místě pohybovat, a co vlastně kamerový záznam zaznamenával. Tento důkaz ostatně bylo vhodné opatřit již v přípravném řízení, ale to nijak nesnižuje pochybení soudu prvního stupně, které se otázkou nezabýval. Stále totiž existuje varianta, že se skutek mohl odehrát přibližně tak, jak uváděl obžalovaný, byť pachatelem nebyl uvězněný J. H. a nelze vyloučit, že k místu vedlo více přístupových cest ani to, že kamerové záběry neposkytují úplný přehled o místě činu a přístupových cestách na něj. Obžalovaný se tedy domnívá, že ve věci, která zjevně stojí na nepřímých důkazech, nelze akceptovat takto odbyté dokazování a hodnocení důkazů, které proběhlo před soudem prvního stupně.“ Z takto formulovaných námitek a závěrečného návrhu, ve kterém uvedl, že navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a zavázání soudu prvního stupně k doplnění dokazování, je zřejmé, že byl vznesen konkrétní a relevantní důkazní návrh, který byl však zcela oslyšen. Pochybení odvolacího soudu pak dosahuje zjevně ústavně relevantní závažnosti, neboť předmětné důkazy nebyly pouze neprovedeny, nýbrž nebyly ani vypořádány, čímž soud zatížil své rozhodnutí vadou představující dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 9. Obviněný rovněž namítl, že opomenutí zmíněného důkazního návrhu zakládá rovněž extrémní vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti jeho postupu, která dosahuje ústavněprávní roviny, k čemuž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 8 Tdo 1208/2022. Tímto postupem tak bylo podle obviněného zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to konkrétně, s ohledem na stádium trestního řízení, práva na (řádný) přezkum trestního rozhodnutí zakotveného v čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 10. V rámci první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněný vymezil proti skutkovému zjištění soudů, že byl na místě činu. Tento závěr učinily soudy z důkazního prostředku, jehož vypovídající hodnota je podle obviněného natolik slabá, že z něj nelze činit podstatná skutková zjištění. Soud prvního stupně totiž za podstatný důkaz označil to, že dovolatel uvedl, že se na místě činu nacházel, byl o způsobu spáchání trestného činu informován z první ruky, neboť popsal pravděpodobný způsob spáchání trestného činu v souladu s obsahem spisového materiálu. Z toho soudy učinily závěr, že se přiznal k tomu, že byl na místě činu, což mělo podpořit řetězec nepřímých důkazů svědčící o jeho vině. Takový závěr z jeho výpovědi však ani náznakem neplyne, respektive nemůže obstát vyvození takových skutkových zjištění následně užitých jako podstatné součásti řetězce nepřímých důkazů, který má být podkladem pro jeho uznání viny. Takový postup je třeba označit až za absurdní a zcela odtržený od reality. 11. Dále obviněný poukázal na to, že soudy obou stupňů na jedné straně dospěly k závěru, že klíčová část jeho výpovědi je vyvrácena tím, že údajný pachatel H. byl v době spáchání projednávaného činu ve výkonu trestu, a na druhé straně naprosto nepochopitelně abstrahovaly část o jeho přítomnosti na místě činu. Toto rozdvojení věrohodnosti jeho výpovědi je potřeba hodnotit jako účelové