3 Tdo 93/2021 — Nejvyšší soud

3 Tdo 93/2021 citace  Právní věta:Není porušením zásady ne bis in idem, a není tedy dán důvod nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř., pokud je pachatel, který v úmyslu vylákat plnění z pojištění úmyslně vyvolal pojistnou událost (dopravní nehodu), uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2 tr. zákoníku, ačkoliv byl v souvislosti s touto dopravní nehodou již předtím příslušným správním orgánem postižen za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spočívající v porušení § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona tím, že se řádně nevěnoval řízení motorového vozidla. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 2. 2021 Spisová značka:3 Tdo 93/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.93.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ne bis in idem Pojistný podvod Dotčené předpisy:§ 210 odst. 2 tr. zákoníku § 11 odst. 1 písm. k) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 5. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:34 / 2021 Anotace:Rozsudkem příslušného okresního soudu byl obviněný uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen. Proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. O podaném odvolání rozhodl odvolací soud tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku. Za tento trestný čin soud druhého stupně obviněného odsoudil podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval zásadou ne bis in idem. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 93/2021-353 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. B., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 To 142/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 112/2019,  takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 24 T 112/2019, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle nalézacího soudu dopustil skutkem popsaným ve skutkové větě jeho rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému rovněž uloženo nahradit poškozené pojišťovně škodu ve výši 303.686 Kč. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 4 T 102/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 2. Proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 24 T 112/2019, podal obviněný odvolání. 3. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 To 142/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 31. 1. 2018, v době kolem 19.20 hod., v XY, okres Litoměřice, v ulici XY, na silnici II. třídy č. XY ve směru od Prahy do XY, jako řidič a tehdejší uživatel osobního motorového vozidla zn. Audi A8, r. z. XY, stříbrné barvy, ve vlastnictví ČSOB Leasing, a. s., IČ: 63998980, provozované společností J., IČ: XY, s úmyslem vylákat od poškozené Generali Česká pojišťovna, a. s., IČ: 45272956, finanční prostředky na základě fiktivní pojistné události – úmyslně způsobeného poškození předmětného vozidla zn. Audi A8, r. z. XY – jako pojistné plnění z havarijního pojištění a povinného ručení z pojistné smlouvy ze dne 9. 10. 2015, uzavřené mezi ČSOB Leasing, a. s., a poškozenou Generali Česká pojišťovna, a. s., úmyslně a s cílem vozidlo poškodit, najel pravou částí předmětného vozidla do betonové opěrné zdi a pokračoval v jízdě dalších cca 35 metrů za současného setrvalého natočení řízení vozidla vpravo a stlačení plynového pedálu, čímž došlo k poškození pravé části vozidla, kdy toto bylo nakonec likvidováno jako tzv. totální škoda, přičemž následně na místo přivolal hlídku Policie ČR a policistům na místě a do protokolu o dopravní nehodě úmyslně nepravdivě uvedl, že byl oslněn světly protijedoucího vozidla a ztratil orientaci a vyjel vpravo mimo vozovku, kde se střetl s betonovou opěrnou zdí, tedy popsal událost jako dopravní nehodu, kdy následně vše stejně popsal i svému bratrovi R. B., jednateli J., který poté u poškozené pojišťovny takto pojistnou událost i nahlásil a uplatnil, v důsledku čehož bylo ze strany poškozené Generali Česká pojišťovna, a. s., neoprávněně vyplaceno vlastníkovi vozidla pojistné plnění ve výši 196.964 Kč dne 27. 3. 2018 a pojistné plnění ve výši 79.926 Kč dne 26. 4. 2018, kdy současně byla z celkového poskytnutého pojistného plnění částka ve výši 26.796 Kč započtena na dlužné pojistné, přičemž následně vystavením potvrzení Generali Českou pojišťovnou, a. s., o likvidaci pojistné události formou totální škody se vlastníkem vozidla stala J., která poté prodala vrak vozidla za částku ve výši 315.000 Kč, a tímto svým jednáním tedy způsobil poškozené Generali Česká pojišťovna, a. s., IČ: 45272956, se sídlem Bělehradská 299, 120 00 Praha, škodu v celkové výši 303.686 Kč. 4. Za tento trestný čin soud druhého stupně obviněného odsoudil podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil nahradit poškozené pojišťovně škodu ve výši 303.686 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 4 To 142/2020, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. 6. Obviněný úvodem svého dovolání poukazuje na to, že odvolací soud do odůvodnění svého rozsudku pojal nejprve doslovnou citaci celého odvolání a teprve od bodu 4. na str. 10 zdůvodňuje své rozhodnutí, přičemž tak činí v zásadních bodech pouze stručně a sám odvolací soud uznává, že odůvodnění nalézacího soudu ignoruje řadu skutkových i právních námitek obhajoby, že jeho rozsudek jako takový je na hranici přezkoumatelnosti a že nenaplňuje zákonné požadavky odůvodnění rozsudku stanovené v § 125 tr. ř. Rovněž je toho názoru, že odvolací soud skutečnost, že obviněný v přípravném řízení odmítl vypovídat, klade k jeho tíži. To, že by obviněný odmítl ve věci vypovídat, podle něj navíc není pravdou, neboť již v odůvodnění stížnosti proti původnímu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 10. 2018, které bylo k této stížnosti zrušeno, dále při podání vysvětlení dne 17. 1. 2019, stejně jako v odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 3. 2019, popisoval skutkový děj zcela shodně jako v následné výpovědi před soudem. 7. Stěžejní dovolací námitkou obviněného je pak to, že za projednávaný skutek, tedy za jednání, kterým zavinil dopravní nehodu a tedy i škodu na jím řízeném vozidle, byl policejním orgánem na místě potrestán jako za přestupek v silniční dopravě a toto pravomocné rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno. Jeho trestní stíhání tedy bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. k) tr. ř. a byla porušena zásada ne bis in idem. 8. Obviněný odmítá, že tím, co odděluje jeden skutek od druhého [