3 Tdo 939/2018 — Nejvyšší soud

3 Tdo 939/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:3 Tdo 939/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.939.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Trest odnětí svobody Výkon trestu odnětí svobody Dotčené předpisy:§ 56 odst. 1 tr. zákoníku čl. II. předpisu č. 58/2017Sb. čl. IV předpisu č. 58/2017Sb. § 259 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 939/2018-32 USNESENÍNejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2018 dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch V. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 10 To 98/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 2/2017 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 7 T 2/2017, byl obviněný shledán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), který spáchal tím, že 1) v přesně nezjištěné době od 25. 12. 2006 do 6. 11. 2014, zejména v období školních prázdnin a svátků, nejprve v domě v Z. ulici ve V., následně na společné chodbě a v bytě v domě v A. ulici v A., a posléze v rodinném domě v H. ulici v R. v P., za účelem vlastního sexuálního uspokojení a přes její zjevně nízký věk, který jako její nevlastní bratranec znal, dílem zneužívaje jejího nízkého věku a s tím související nedostatečné rozumové vyspělosti, díky které jeho jednání nerozuměla, nechápala jeho význam a důsledky, v důsledku čehož nedokázala posoudit význam kladení odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku, a dílem zneužívaje fyzické převahy, současně drže ji pevně za hlavu či boky tak, že nemohla utéci, přiměl v přesně nezjištěném počtu případů v řádu desítek nezletilou poškozenou „AAAAA“*) k felacím pohlavního údu a análním pohlavním stykům, přičemž uvedeného jednání se dopouštěl přesto, že nezletilá, zejména při análních pohlavních stycích plakala a dávala najevo svůj nesouhlas s jeho jednáním, a pro skutek uvedený pod bodem 2) skutkové věty trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, kterého se dopustil tím, že 2) v přesně nezjištěné době od 1. 7. do 31. 8. 2008 v A., za účelem vlastního sexuálního uspokojení, přes její zjevně nízký věk, s nímž musel být srozuměn, a pod pohrůžkou, že pokud nevyhoví jeho požadavkům, sdělí jejím rodičům, že předchozího dne porušila zákaz jít ke kamarádce do bazénu, požadoval po tehdy nezletilé poškozené „BBBBB“*), aby mu prováděla felaci pohlavního údu, přičemž nezletilá mu ze strachu z reakce rodičů v případě, že by se o porušení zákazu dozvěděli, na společné chodbě domu v A. ulici v A. vyhověla, když se však v zápětí rozhodla přestat, uchopil ji obžalovaný za hlavu a přes její odpor spočívající v odstrkávání ji pohybováním hlavou vpřed a vzad donutil ve felaci pokračovat, následně ji přitáhl k sobě a drže ji jednou rukou kolem pasu jí přes její pokračující verbální i fyzický odpor jednak sáhl pod kalhoty na přirození, jednak se jí pokoušel líbat. Společně za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným dne 17. 1. 2017 trestním příkazem Okresního soudu v Děčíne sp. zn. 4 T 7/2017, mu byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti (6) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněnému byla dále uložena povinnost k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný odvolání, které zaměřil do výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 10 To 98/2017, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl při nezměněných skutkových zjištěních, že obviněný svým jednáním označeným ve skutkové větě výroku pod body 1) a 2) spáchal pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za toto jednání a dále za přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným dne 17. 1. 2017 trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 4 T 7/2017, uložil obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti (6) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 4 T 7/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí navazující, a podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost k náhradě škody specifikované v tomto rozsudku. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 10 To 98/2017, podal podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupce. II. Dovolání Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání napadl shora uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, a to z důvodu nesprávného právního posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po zběžné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení uzavírá, že skutková zjištění, k nimž dospěl nalézací a posléze i odvolací soud, jsou správná a úplná, stejně jako právní kvalifikace stíhaného jednání. Totéž platí i o výroku o trestu, pokud se týká druhu i výměry trestu. Ve vztahu k výroku o náhradě škody nemá taktéž výhrad. Za nesprávný považuje nejvyšší státní zástupce výrok o způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Vrchní soud ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 10 To 98/2017, zařadil obviněného podle § 56 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2017, do věznice s dozorem, tedy do typu věznice, která v době jeho rozhodování již neexistovala. Nejvyšší státní zástupce připomíná, že soud prvního stupně o zařazení obviněného do věznice s dozorem rozhodoval dne 29. 8. 2017, tedy ještě před účinností zákona č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (dále jen „zákon č. 58/2017 Sb.“). Tento zákon zredukoval dosavadní diferenciaci věznic toliko do dvou typů – věznice s ostrahou a věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž ukládá, že do věznice s ostrahou je třeba zařadit ty vězně, kteří nesplňují podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou, přičemž další diferenciace je pak věcí orgánů Vězeňské služby ČR. Své rozhodnutí zařadit obviněného do již neexistujícího typu věznice odůvodnil Vrchní soud v Praze tím, že zařazením do věznice s ostrahou podle aktuálně účinné právní úpravy by došlo k porušení principu reformatio in peius podle § 259 odst. 4 tr. ř. S tímto názorem Vrchního soudu v Praze nejvyšší státní zástupce nesouhlasí, když upozorňuje, že zákon č. 58/2017 Sb., obsahuje přechodná ustanovení čl. II, která dopadají na všechny případy, kdy je po 1. 10. 2017 rozhodováno o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tedy i na případy, kdy po tomto datu rozhoduje odvolací soud. Nejvyšší státní zástupce má za to, že je zde jasně daná povinnost soudu – ať již nalézacího nebo odvolacího – rozhodnout podle účinné právní úpravy a že tímto nemůže dojít k porušení § 259 odst. 4 tr. ř. Obviněný tedy měl být zařazen pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, přičemž poukazuje na skutečnost, že kdyby zákonodárce chtěl zařazovat i po 1. 10. 2017 obviněného do věznice s dozorem, pak by po určitou přechodnou dobu tento typ věznice pravděpodobně zachoval, což však neučinil. V neposlední řadě pak připomíná, že zařazením obviněného do věznice s ostrahou se na jeho faktickém postavení ničeho nezmění. Tímto pochybením tak odvolací soud zatížil své rozhodnutí nesprávným právním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na výše uvedené proto nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr.