3 Tdo 966/2025 — Nejvyšší soud

3 Tdo 966/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2025 Spisová značka:3 Tdo 966/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TDO.966.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 1. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 838/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 966/2025-376 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 7 To 16/2025-309, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 85/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 11. 2024, č. j. 88 T 85/2024-233, uznal obviněného R. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným spácháním zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době od 16:50 hod. do 17:00 hod. dne 13. prosince 2023 v Brně na ulici XY v prodejně XY, po převzetí zásilky č. XY, tel. číslo zákazníka XY a zaplacení částky 5.666 Kč, začal rozporovat obsah zásilky s tím, že se nejedná o kompletní zásilku, od zaměstnance výdejny poškozeného J. P. si nejprve zapůjčil odlamovací nůž, zásilku otevřel a obsah vyložil na koberec prodejny, poté začal telefonovat s cizí osobou, se kterou se dohadoval o kompletnosti zásilky, načež nahlásil další PIN pro vyzvednutí další zásilky, tato byla dohledána na stejného doručitele, poškozený požadoval za tuto zásilku uhradit další finanční hotovost ve stejné výši, načež obžalovaný začal novou platbu rozporovat a požadoval vrácení finanční hotovosti za již zaplacenou a převzatou zásilku, poškozený toto odmítl s tím, že zásilka je již převzata a rozbalena a rozpory musí řešit s prodejcem nikoli s ním, jelikož on zásilku pouze vydává, obžalovaný opětovně požadoval vrácení finanční hotovosti, poškozený znovu odmítl vydat finanční hotovost, načež obžalovaný obešel prodejní pult, poškozeného, který seděl na otáčecí židli, chytl oběma rukama za mikinu a strhl ho na zem, přitom se rozlila káva na notebook, listinné dokumenty a koberec, následně se ptal, kde jsou peníze, poškozený se začal zvedat z podlahy a sbírat shozené věci, obžalovaný se stále domáhal vrácení peněz, kdy řekl: "že to bylo zbytečné" a opětovně požadoval vrácení peněz, načež se poškozený zeptal: "a co když ne?" obžalovaný odpověděl: "tak uvidím", následně se vrátil zpět za pult na prodejnu a poškozený mu z obavy z dalšího napadení vydal finanční hotovost ve výši 5.666 Kč z pokladny, obžalovaný ji převzal a z prodejny odešel, obě zásilky na prodejně zůstaly, napadením způsobil obžalovaný poškozenému J. P. odřeninu pod levým okem, která si nevyžádala lékařské ošetření a společnosti E. s.r.o., IČ: XY, která provozuje předmětný obchod, škodu poškozením vybavení v přesně nezjištěné výši. 2. Za to byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 48 (čtyřiceti osmi) měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla obviněnému uložena přiměřená povinnost poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění podle § 48 odst. 4 písm. k) tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost E. s.r.o. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti rozsudku prvostupňového soudu podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 3. 2025, č. j. 7 To 16/2025-309 zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v celém výroku o trestu (včetně výroku podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku) a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a jeho prostřednictvím i rozsudku soudu prvního stupně, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Jeho dovolací argumentace spočívala ve zpochybnění naplnění znaku zmocnění cizí věci, které vystavěl na odlišném právním posouzení otázky převzetí předmětu koupě a okamžiku zaplacení kupní ceny. Právě tyto skutečnosti totiž byly soudem prvního stupně nesprávně právně kvalifikovány, což mělo za následek i nesprávnou interpretaci skutkových zjištění rozhodných pro správné právní posouzení věci. Obviněný setrval na názoru, že peněžní prostředky poskytnuté poškozenému jako úhrada dobírky se pro něj nikdy nestaly věcí cizí. Na podporu tohoto názoru předestřel právní rozbor týkající se okamžiku převzetí zboží zaslaného na základě smlouvy uzavřené distančním způsobem, jehož výstupem byl závěr, že obviněný předmět koupě nikdy nepřevzal, nýbrž provedl toliko kontrolu zboží před převzetím podle § 2162 občanského zákoníku. K tomu byl ostatně oprávněn stejně jako kupující (jeho otec), kterého zastupoval v rozsahu jeho práv, tudíž ani argumentace soudů, popírající jeho oprávnění k uplatnění všech práv kupujícího postrádala podle mínění dovolatele oporu. Na tomto základě pak vystavěl právní argumentaci podporující závěr, že tím pádem nedošlo ani k uhrazení kupní ceny, neboť ta je synallagmatickým plněním vůči převzetí zboží a nedošlo-li k němu, nemohlo dojít ani k uhrazení kupní ceny. Předáním finančních prostředků došlo toliko k demonstraci připravenosti splnit závazek z kupní smlouvy, ale nikoliv k jeho samotnému splnění. 6. Následně obviněný soudům vyčetl, že nevzaly v potaz přistoupení dalšího závazkového vztahu, a to z přepravní smlouvy mezi prodejcem a přepravcem. K těmto otázkám a dopadu na postavení a práva obviněného nebylo vůbec zaměřeno dokazování. Sám vyjádřil přesvědčení, že nebyla nikterak dotčena a nezměnil se právní rámec závazků z kupní smlouvy. Současně zdůraznil, že poškozený s otevřením balíku souhlasil, tedy obviněný měl důvodně pocit, že realizuje svoje právo na kontrolu zboží před převzetím. 7. Zároveň připomněl, že i pokud by se se svým výkladem norem občanského práva mýlil, nebylo možno dovodit jeho trestní odpovědnost, neboť jednal v negativním omylu ohledně protiprávnosti činu pramenícího z mimotrestních předpisů, tedy v omylu o normativních znacích skutkové podstaty. Ten je třeba posuzovat jako negativní skutkový omyl. Obviněný byl přesvědčen, že nedošlo k převzetí zboží, a tedy ani k uhrazení kupní ceny a poskytnuté peníze byly tedy i nadále jeho. 8. Dále vytkl soudům obou stupňů i to, že vyšly výlučně z tvrzení poškozeného, která nebyla podepřena žádnými jinými důkazy. Věrohodnost jeho výpovědi byla naleptána postupnou změnou dílčích tvrzení ohledně toho, co obviněný říkal či co se dělo s nožem, který měl před incidentem v ruce. Pokud tedy nebylo možno přijmout závěr, že dovolatel poškozeného ohrožoval nožem, nebylo možno přijmout ani závěr, že vůči němu pronášel hrozby. Obviněný je tedy přesvědčen, že tato skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy a související úvahy soudu porušily jeho právo na spravedlivý proces. 9. Posledním okruhem dovolací argumentace obviněný poukazoval na nízkou společenskou škodlivost svého popíraného jednání, a dovolával se aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Násilí vůči poškozenému totiž bylo mimořádně nízké intenzity, obviněný nechtěl tímto způsobem získat peněžní prostředky poškozeného, nýbrž jen reagoval na arogantní, vulgární a nevhodné chování poškozeného, tedy nebyl veden zištným motivem. 10. Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, sp. zn. 7 To 16/2025, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 88 T 85/2024, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání věc projednal a učinil i jiné než obviněným navržené rozhodnutí. 11. Dovolání obvině