3 Tdo 98/2022 — Nejvyšší soud

3 Tdo 98/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2022 Spisová značka:3 Tdo 98/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.98.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 2 odst. 5,6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1963/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 98/2022-1273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 o dovolání, které podal obviněný P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 8 To 219/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 47/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 3 T 47/2020, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (body I., II., IV. a V.), a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku (bod III.). Za to byl podle § 329 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. 2. O odvolání obviněného P. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 8 To 219/2021, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 5. 10. 2021 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu]. 3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), h) trestního řádu. Obviněný namítl, že ve věci existuje extrémní rozpor mezi fakticky provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními soudů. Dále namítl, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť předpokladem pro naplnění subjektivní stránky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku je mimo jiné to, že pachatel jedná v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch. Tato otázka však byla podle názoru obviněného v řízení opominuta. Sama A. D., které se mělo týkat způsobení škody anebo újmy, nikdy ani v průběhu řízení neuvedla a ani netvrdila, že by jí měla nějaká škoda nebo újma vzniknout. Jednání obviněného nebylo vůbec způsobilé přivodit mu jakýkoli neoprávněný prospěch. Skutečnosti popsané obžalobou a převzaté soudy jsou v rozporu se samotným pravdivým vyjádřením A. D., že v plném rozsahu ruší své trestní oznámení, vyjádření z výslechu v přípravném řízení i další vyjádření u soudu. Podle obviněného soudy dovodily jeho trestní odpovědnost chybně jako odpovědnost za následek, který ani nenastal. Obviněný rovněž namítl, že soud aplikoval hmotné právo na skutek, který nebyl totožný se žalovaným skutkem. Podle obviněného je evidentní, že proti jeho osobě nemělo být vůbec vedeno trestní řízení, neboť bylo nepřípustné, když došlo jen k porušení předpisu „nižší právní síly“, tedy pokynu policejního prezidenta o provádění lustrací. Případ měl být řešen maximálně v rámci kázeňského řízení. Zjevně se jednalo o řešení vzájemných citových vztahů mezi mužem a ženou, kdy oba vůči sobě chovali citové vazby. V daném případě tak došlo k justičnímu omylu. 4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 5. 2021, č. j. 3 T 47/2020, zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby věc byla vrácena Policii České republiky a řešena jako kázeňský přestupek. 5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce skutkové okolnosti zakládající úmysl obviněného popsal nalézací soud ve výroku svého rozsudku způsobem dosti úsporným, nicméně vyplývají z odůvodnění rozsudku. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1311/2016 a na usnesení publikované pod č. 15/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr. Podle státního zástupce nejsou ve věci vadná ani skutková zjištění, když soudy řádně odůvodnily, proč nakonec považovaly výpověď svědkyně D. za převážně nevěrohodnou a proč proto opřely svá skutková zjištění pouze o listinné důkazy a o výpovědi ostatních svědků. K námitkám vztahujícím se k zachování totožnosti skutku a nepřípustnosti trestního stíhání obviněný nic bližšího neuvedl. Státní zástupce dále podrobně prezentoval svůj názor, proč by znak skutkové podstaty obou trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, popsaný v zákoně jako jednání „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou (závažnou) újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“, měl být nadále označován jako úmysl přesahující objektivní stránku trestného činu. K námitce obviněného, že porušení pokynu policejního prezidenta může být řešeno pouze kázeňsky, odkázal státní zástupce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021 sp. zn. 7 Tdo 482/2021. 6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. 7. Obviněný P. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. 9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). 10. Již na tomto místě je třeba uvést, že dovolání obviněného se vyznačuje nebývalou nepřehledností a nezřídka i nesrozumitelností, kdy některé námitky jsou na různých místech textu i vícekrát opakovány, jiné nejsou naopak doplněny žádnou argumentací, a u některých není zřejmé, kam obviněný svými výhradami směřuje. V této souvislosti je nutné poukázat na omezený rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Neplatí zde tzv. revizní princip přezkoumávání. Nejvyšší soud přezkoumává z podnětu dovolání (nepostupuje-li podle § 265i odst. 1 trestního řádu) zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Je to právě dovolání, jímž dovolatel vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (viz § 265i odst. 3 až 5 trestního řádu) a jež musí dovolacímu soudu skýtat dostatečně kvalifikovaný podklad pro samotný přezkum napadeného rozhodnutí a případné prolomení jeho právní moci. 11. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) trestn