3 Tdo 994/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 994/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 10. 2017 Spisová značka:3 Tdo 994/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.994.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Právní moc rozhodnutí Předběžné otázky Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 9 odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. zákoníku § 72 odst. 1 předpisu č. 500/2004Sb. § 19 odst. 4 předpisu č. 500/2004Sb. § 23 předpisu č. 500/2004Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 994/2017-25 U S N E S E N ÍNejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2017 o dovolání obviněného J. O. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 47/2016, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017 a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 26 T 47/2016, jakož i všechna rozhodnutí obsahově na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 26 T 47/2016, byl obviněný J. O. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: dne 2. 3. 2016 kolem 09.30 až 09.45 hodin z místa svého bydliště v Z., okr. U. H., do U. H. ulice P. řídil osobní motorové vozidlo zn. Peuget 306, ačkoliv rozhodnutím Městského úřadu Uherský Brod, odbor správní, ze dne 24. 11. 2015, č. j. OS-D/1857/20/15/Po, proti němuž se odvolal, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 16. 2. 2016, č. j. KUZL-13751/2016, které převzal v přesně nezjištěné době po 25. 2. 2016 v místě svého bydliště, mu byl uložen mj. zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců, tj. od 18. 2. 2016 do 18. 8. 2016. Za uvedený trestný čin Okresní soud v Uherském Hradišti uložil obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. Proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 26 T 47/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolatel následně poukazuje na svoji obhajobu a skutečnost, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 16. 2. 2016, č. j. KUZL-13751/2016, skutečně nepřevzal, takže předmětného dne, kdy se měl dopustit žalovaného skutku, nevěděl, že rozhodnutí, kterým mu byl uložen zákaz činnosti, nabylo právní moci. Soudy se nijak nezabývaly otázkou doručování rozhodnutí podle zákona č. 500/2004 Sb., o správním řízení v platném znění (dále jen SprŘ). Poukazuje i skutečnost, že státní zástupce, který se zúčastnil řízení před soudem druhého stupně, se s jeho obhajobou zcela ztotožnil, když konstatoval, že rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti nenabylo právní moci. Soudy se nijak konkrétně nezabývaly otázkou doručení rozhodnutí správního úřadu do vlastních rukou s pohledu ustanovení § 19 SprŘ. K doručení tzv. do vlastních rukou nemůže dojít doručením do vlastních rukou osobě blízké či doručením prostřednictvím „botníku“. Proto nebylo možno dospět k závěru, že existuje pravomocné rozhodnutí, jehož výkon by mařil. Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soud 3 As 33/2005-80 ze dne 7. 12. 2005 a 5 A 139/2002-46 ze dne 18. 12. 2003. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 26 T 47/2016, a soudu prvního stupně přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 1 NZO 699/2017, nejprve zrekapituloval obsah podaného dovolání. Podle státního zástupce, byť obviněný používá částečně neadekvátní skutkové argumenty, tak za důvodně uplatněnou lze považovat námitku, že rozhodnutí, které měl mařit, nebylo v právní moci. Oba soudy si nijak neobjasnily otázku, zda rozhodnutí, kterým byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, nabylo právní moci či nikoliv. Otázka zda se účastník řízení fakticky dověděl obsah správního rozhodnutí, by mohla mít význam toliko v případě, že rozhodnutí nabylo právní moci fakticky bez ohledu na skutečnost, zda bylo doručeno účastníkovi (viz R 8/2003). Současně odkázal na znění § 19 odst. 5 SprŘ, § 72 odst. 1 SprŘ a § 73 odst. 1 SprŘ. Z dikce těchto ustanovení lze dovodit, že správní rozhodnutí muselo být účastníkovi doručeno do vlastních rukou, což se v předmětné věci nestalo. Státní zástupce připustil, že je mu známo i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 25/2007, které ovšem na danou situaci nelze aplikovat, když navíc by ani nebyla splněna podmínka, že bylo nezpochybnitelným způsobem zjištěno, kdy se obviněný přesně seznámil s obsahem předmětného rozhodnutí. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. a § 265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 To 49/2017, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. I pro případ jiného rozhodnutí vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší s