30 Cdo 1243/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1243/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2008 Spisová značka:30 Cdo 1243/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1243.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. § 35 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1243/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně České republiky - Okresní soud ve Z., zastoupené advokátkou, proti žalované E. a. s. P., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 64/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 14. září 2006, č. j. 60 Co 218/2006 - 269, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2006, č.j. 60 Co 218/2006-275, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 17. 11. 1999, domáhala, aby soud určil, že „Česká republika - Okresní soud ve Z. je výlučným vlastníkem parcely st. č. 1/4 zastavěná plocha zapsané na LV č. 6015 pro katastrální území a obec Z.“. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 25. 2. 1994 byla mezi právní předchůdkyní žalované E., spol. s r.o, zastoupené J. Č., a Českou republikou - Okresním soudem ve Z., zastoupeným J. H., uzavřena „smlouva o převodu nemovitosti“, a to ideálních 22/25 označeného pozemku - zastavěná plocha s budovou na něm stojící; právní účinky vkladu vlastnického práva kupující k ideální části předmětného pozemku do katastru nemovitostí vznikly dnem 11. 4. 1994. Protože však k převodu vlastnictví národního majetku nebyla udělena výjimka vlády České republiky podle tehdy platných právních předpisů (zák. č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1998 Sb., o hospodaření s národním majetkem), vyzvala žalobkyně žalovanou „k uznání vlastnického práva k převedeným nemovitostem“, k čemuž však nedošlo. V průběhu řízení pak žalobkyně upřesnila, že žalobu opírá o § 47 odst. 2 obč. zák., tj. určení vlastnického práva v důsledku zákonné domněnky odstoupení od smlouvy pro neudělení souhlasu příslušného orgánu, a dále uvedla, že smlouvu považuje za absolutně neplatnou z důvodu neurčitosti ujednání o „kupní ceně a předmětu plnění“. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 29. 6. 2001, č. j. 5 C 64/2000 - 86, žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětná smlouva ze dne 25. 2. 1994 je pro neurčitost a nesrozumitelnost podle § 37 odst. 1 obč. zák. absolutně neplatná. Dovodil, že mělo-li by se jednat o smlouvu kupní, pak v ní nebyla určitě a srozumitelně vyjádřena sjednaná kupní cena a způsob jejího zaplacení, a neurčitý je i předmět převodu, když ve smlouvě není konkretizováno „o jakou budovu, příslušenství, práva a povinnosti“ se jedná. I kdyby smlouva byla posuzována jako nepojmenovaná podle § 51 obč. zák., byla by i v takovém případě neurčitá, když „postrádá určitost vzájemného vypořádání a určitost a srozumitelnost předmětu plnění“. Tyto vady projevu způsobily podle okresního soudu neplatnost smlouvy ze zákona od počátku a dodatky (č. 1 až 4), které k ní byly uzavřeny, jsou obsahově irelevantní. K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 6. 2003, č. j. 47 Co 461/2001 - 121, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť závěr o neplatnosti smlouvy podle § 37 odst. 1 obč. zák. považoval za předčasný. Za pomoci výkladového pravidla uvedeného v § 35 odst. 2 obč. zák. dovodil, že z kontextu jednotlivých článků smlouvy je zcela zřejmé, že úmyslem stran bylo převést ideálních 22/25 parcely č. 1/4 v k.ú. Z., neboť budova na ní byla určena k asanaci, a že závěr o neurčitosti rozsahu „protiplnění“, jež má být podle smlouvy poskytnuto žalovanou, není možno z dosud provedených důkazů vyvodit. Poukázal na to, že z čl. III. smlouvy sice vyplývá, že „protiplněním“ měla být asanace stávající budovy a výstavba nové budovy na předmětném pozemku podle „projektu architektonicko-stavebního ateliéru T. ze září 1992“, s nímž byly obě strany seznámeny, avšak toto ujednání by bylo určité pouze v případě, že citovaným ateliérem byl v září 1992 vytvořen jen jediný projekt na výstavbu nové budovy, z něhož by bylo zřejmé, do jakého stadia rozestavěnosti má být stavba provedena. V této souvislosti odvolací soud dále uvedl, že požadavku uvedenému v § 46 odst. 2 věta druhá obč. zák. by bylo vyhověno i v případě, kdy účastníci nepoužili formulaci např. „…který je nedílnou součástí této smlouvy…“ apod., ale i tehdy, bylo-li by z celkového kontextu smlouvy zřejmé, že vůlí a úmyslem účastníků bylo existující listinu (dokument) učinit součástí smlouvy. Soudu prvního stupně uložil, aby dokazování doplnil dalšími listinnými důkazy, a poté, aby platnost ujednání o „protiplnění“ znovu posoudil, a aby se zabýval i dalšími žalobkyní tvrzenými důvody neplatnosti smlouvy. Okresní soud v Kroměříži po doplnění dokazování v naznačeném směru rozsudkem ze dne 4. 2. 2005, č. j. 5 C 64/2000 - 178, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Dospěl k závěru, že předmětná smlouva je dostatečně určitá, a neshledal ani její rozpor se zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, neboť v daném případě nebylo nutné žádat o udělení výjimky, když předmětnou smlouvou docházelo k úplatnému převodu vlastnického práva k pozemku určenému podle územně plánovacích dokumentů k připojení k pozemku ve vlastnictví jiného právního subjektu pro investiční výstavbu [§ 14 odst. 1, odst. 4, odst. 8 písm. e) vyhlášky č. 119/1998 Sb., o hospodaření s národním majetkem)]. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 18. 8. 2005, č. j. 60 Co 140/2005 - 217, rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost a nedostatek důvodů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, aby se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení i z pohledu platné judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 756/97, sp. zn. 22 Cdo 534/2002). Poté Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 7. 4. 2006, č. j. 5 C 64/2000 - 250, žalobu opět zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 2. 1994 byla mezi právní předchůdkyní žalované E., spol. s r.o, zastoupenou J. Č., a Českou republikou - Okresním soudem ve Z., zastoupeným J. H., uzavřena „smlouva o převodu nemovitosti“, v jejímž čl. II. se uvádí, že „Česká republika - okresní soud ve Z. - touto smlouvou převádí id. 22/25 pozemku parc. č. 1/4 s celou budovou na něm stojící, se všemi právy a povinnostmi, se vším příslušenstvím v tom stavu, v jakém se dnešního dne nachází, do vlastnictví společnosti E., která uvedený vlastnický podíl přijímá a zavazuje se, že do doby, než bude na pozemku vystavena a zkolaudována nová budova, pozemek nepřevede na nikoho jiného“. Podle čl. III. smlouvy „strany současně uzavřely smlouvu o výstavbě nové budovy na uvedeném pozemku parc. č. St. 1/4, a to dle projektu architektonicko-stavebního ateliéru T. ze září 1992 tak, že ideálních 22/25 této budovy bude ve vlastnictví E. a ideální 3/25 ve vlastnictví okresního soudu, přičemž jako protiplnění za shora uvedený převod ideálních 22/25 pozemku parc. č. 1/4 a budovy na něm stojící se společnost E. zavazuje provést celou výstavbu budovy výlučně svým nákladem, jakož i asanaci staré budovy“. Z čl. VII. smlouvy pak vyplývá, že „strany navrhly, aby jako vlastník ideálních 22/25 pozemku parc. č. 1/4 v k.ú. Z. byla zapsána E., s. r. o.“ Z rozhodnutí o umístění stavby vydaného Úřadem města Z., stavebním úřadem dne 1. 6. 1992, č. j. SÚ-UmZ-2344/92/Úr č. 340/Z., bylo dále zjištěno, že na pozemcích parc. č. 1/1, 1/3 a 1/4 v k.ú. Z. bylo povoleno umístění stavby I. b. Z., a ze stavebního povolení Úřadu města Z., stavebního úřadu ze dne 30. 10. 1997, č. j. SÚ3654/97/Ji/Sv, že byla povolena přístavba stávajícího objektu Okresního soudu ve Z. na pozemcích č. 1/4, 1/1 a 1/3 v k.ú. Z., která je druhou etapou stavby peněžního domu v