30 Cdo 1307/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1307/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 2. 2018 Spisová značka:30 Cdo 1307/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1307.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Odpovědnost státu za škodu Správní řízení Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 obch. zák. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 229 o. s. ř. § 243g odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková 1340/10, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 124/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. 69 Co 285/2016-121, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016, č. j. 69 Co 285/2016-121, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. 4. 2016, č. j. 52 C 124/2013-68, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 4. 6. 2013 domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky (dále jen „Policejní prezidium“) a Ministerstva vnitra spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém řízení o žádosti o informace podle § 13 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2016, č. j. 52 C 124/2013-68, konstatoval, že nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Ministerstva vnitra o žádosti žalobce o informace ze dne 9. 4. 2008, které trvalo až do 2. 7. 2012, bylo porušeno základní právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (výrok I), dále uložil žalované zaslat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku písemnou omluvu opatřenou otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné osoby ve znění, které vtělil do tohoto výroku (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobci částku 35 000 Kč s příslušenstvím (výrok III), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok IV) a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 863 Kč (výrok V). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 10. 2016, č. j. 69 Co 285/2016-121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I a II a v zamítavém výroku IV o věci samé (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku III o věci samé tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 19 183,50 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce podal dne 9. 4. 2008 u Policejního prezidia a zároveň u Ministerstva vnitra žádost o poskytnutí informací, na základě kterého konkrétního právního nebo jiného předpisu, směrnice, pokynu či nařízení je po osobách vstupujících do budovy Policejního prezidia požadován občanský průkaz, kdo a kdy tento předpis vydal, kdy a kde byl tento předpis uveřejněn a z čeho vyplývá jeho závaznost pro osoby, které nejsou podřízeny orgánu, který předpis vydal a zároveň požadoval zaslání výtisku tohoto předpisu, aby se s ním mohl seznámit. Dále žádal o sdělení rozsahu osobních údajů, které jsou o osobách vstupujících do budovy Policejního prezidia zaznamenávány, za jakým účelem a po jakou dobu jsou evidovány, jak je s nimi následně naloženo a jak je zabezpečena jejich ochrana před třetími osobami. Dne 11. 4. 2008 byl žalobce sdělením ředitele kabinetu ministra vnitra, č. j. MV-33956-3/KM-2008, vyrozuměn o odložení žádosti a jejím postupu Policejnímu prezidiu s odůvodněním, že žádané informace se nevztahují k působnosti Ministerstva vnitra. Dne 28. 4. 2008 obdržel žalobce sdělení Policejního prezidia o vyřízení obou žádostí. Podle žalobce však nebyly informace vztahující se k první části žádosti úplné a ohledně zbývající části nebyly poskytnuty vůbec. Žalobce proto dne 7. 5. 2008 podal stížnost na postup při vyřizování své žádosti, ve které požadoval, aby nadřízený orgán přezkoumal postup povinného subjektu a přikázal mu vyřídit žádost o poskytnutí informací řádně ve lhůtě stanovené, ne delší než 15 dnů. Rozhodnutím ředitele kabinetu ministra vnitra ze dne 21. 5. 2008, č. j. MV-33956-5/KM-2008, bylo Policejnímu prezidiu, jako povinnému subjektu, přikázáno ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí vyřídit předmětnou žalobcovu žádost. Dne 6. 6. 2008 byl žalobce krátce informován dopisem Policejního prezidia, č. j. PPR-9207-11/ČJ-2008-99KI, že se jedná o předpisy pro „vnitřní potřebu“, které nejsou určeny ke zveřejnění, a z tohoto důvodu byla žádost ve zbytku odmítnuta. Dále bylo žalobci tímto dopisem sděleno, že ohledně nařízení Ministerstva vnitra č. 119/1999 ze dne 26. 11. 1999, ve znění NMV č. 76/2000, NMV č. 96/2000 ze dne 22. 12. 2000 a NMV č. 41/2000 ze dne 11. 7. 2002, byla jeho žádost odložena a postoupena k vyřízení bezpečnostnímu odboru Ministerstva vnitra, do jehož kompetence daná věc spadá. Následně dopisem ředitele bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra ze dne 17. 6. 2008, č. j. MV-49345-2/BO-2008, byly žalobci sděleny obecné informace o tom, co je předmětem daných nařízení Ministerstva vnitra, přičemž toto sdělení obsahovalo protichůdné informace o charakteru a působnosti těchto nařízení. Závěrem bylo uvedeno, že se jedná o informace vztahující se výlučně k vnitřním pokynům souvisejícím se zabezpečením ochrany objektů a předmětů chráněného zájmu, a proto nelze v souladu se zákonnými ustanoveními poskytnout jejich plné znění. Dne 18. 7. 2008 podal žalobce proti tomuto sdělení rozklad, neboť o odmítnutí části jeho žádosti mělo být rozhodnuto formálně usnesením podle správního řádu, nikoliv pouhým dopisem. O rozkladu však nebylo vůbec rozhodnuto. Následně dne 2. 10. 2008 podal žalobce žádost k Ministerstvu vnitra o přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, o které však také nebylo rozhodnuto. Žalobce proto podal dne 1. 1. 2009 žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 1. 2. 2012, č. j. 8 Ca 1/2009-59, uložil žalované povinnost vydat rozhodnutí o žalobcově rozkladu ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Na základě tohoto rozhodnutí vydal dne 9. 5. 2012 ministr vnitra rozhodnutí, č. j. MV-71955-8/VS-2010, kterým zrušil rozhodnutí ředitele bezpečnostního odboru, č. j. MV-49345-2/BO-2008, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 2. 7. 2012 bylo žalobci doručeno sdělení ředitele bezpečnostního odboru Ministerstva vnitra ze dne 14. 6. 2012, č. j. MV-66040-2/BO-2012, kterým mu byly na základě žádosti podané dne 9. 4. 2008 poskytnuty požadované informace. Celková doba řízení tedy činila 4 roky a 3 měsíce. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce u žalované podal dne 30. 11. 2012 žádost o odškodnění imateriální újmy vzniklé mu v tomto správním řízení, přičemž žalovaná jeho žádosti nevyhověla s odůvodněním, že konstatování porušení práva vyplývá již z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2012, č. j. 8 Ca 1/2009-59. 5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že byly splněny předpoklady pro rozhodnutí o nároku žalobce v soudním řízení podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Dále vyslovil, že správní řízení vedené o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. bylo nepřiměřeně dlouhé a že je dán odpovědnostní titul žalované ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 5 písm. b) OdpŠk, spočívající v nesprávném úředním postupu žalované. Soud prvního stupně také konstatoval, že v důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení žalobci vznikla nemajetková újma, kterou shledal v tom, že požadované informace se žalobci dostávaly v průběhu velmi dlouhé doby, a to teprve