30 Cdo 1433/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1433/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2018 Spisová značka:30 Cdo 1433/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1433.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 4, 11a 15 předpisu č. 46/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 1. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1433/2018-125 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. S., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Andreou Kohoutkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Nedvězská 1833/5, proti žalovanému městu Jesenice, se sídlem v Jesenici, Budějovická 303, zastoupenému Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66/4, o zveřejnění doplňující informace, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 56/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 24 Co 365/2017-104, t a k t o: I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalovaný je povinen do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit Okresnímu soudu Praha-západ doplatek soudního poplatku za dovolání ve výši 10 000 Kč. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném uveřejnění doplňující informace ve vydání periodického tisku „Jesenický kurýr“, jehož vydavatelem je žalovaný. Okresní soud Praha-západ (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. června 2017, č. j. 5 C 56/2017-66, výrokem I. uložil žalovanému uveřejnit ve vydání periodického tisku „Jesenický kurýr“ text doplňující informace ve znění: Situace na jesenickém úřadě. Nestačím se divit, jakým tempem se na jesenické radnici mění úředníci a zaměstnanci města. Fluktuace zaměstnanců přece nepřináší žádné instituci (firmě, škole, úřadu) nic dobrého. Jenom další a další náklady na hledání nových lidí, jejich zapracování a vyškolení. Rovněž se tímto ztrácí tolik cenná kontinuita se znalostmi všech souvislostí plánovaných a i již realizovaných investic a projektů. Kladu si tedy otázku, proč za dva roky opustilo jesenický úřad již více než třicet zaměstnanců a bohužel ani po dvou letech nemůžeme hovořit o stabilizované situaci. K poslednímu říjnu tohoto roku po jedenácti letech opouští jesenický úřad (kromě dalších zaměstnanců) i velmi zkušená a erudovaná vedoucí finančního odboru. Možné vysvětlení jsem se dočetl v září v Jesenickém kurýru ve vydání paní zastupitelky Ř., kde sděluje důvody své rezignace na pozici místostarostky a odchodu z úřadu. V důvodech architektka Ř. mimo jiné uvádí, že nesouhlasí s konáním vedení města a praktikami, které na městském úřadě v současnosti panují, nesouhlasí se způsobem řízení městského úřadu a jeho zaměstnanců, a to především s propouštěním řady zaměstnanců, kteří na úřadě nyní chybí. To svědčí o manažerském nezvládnutí řízení úřadu. Rád bych tímto poděkoval paní architektce Ř., že našla odvahu sdělit veřejnosti důvody svého rozhodnutí distancovat se od současného vedení Jesenice. Redakce Kurýra vyjádření zastupitelky města sice uveřejnila, ale zařadila jej až za „reportáže z výletu“, tedy až na stranu 25. To mě vlastně nepřekvapilo. Nepřekvapilo mě ani to, že starostka města v tomtéž čísle komentuje předmětné vyjádření paní zastupitelky (byť mi ostatní zastupitelé nemáme možnost komentovat vyjádření paní starostky). Co mě ale velmi překvapilo, bylo samotné sdělení starostky ve smyslu, že paní architektka Ř. „nestačila tempu úřadu“. Cílem tohoto vyjádření starostky bylo patrně dehonestovat paní Ř.. Jelikož, ale Ř. byla dle mého názoru jediným odborníkem, který ve vedení obce, tak mě napadá jediné…. paní architektka patrně nestačila tempu rozhazování peněz a tempu, jakým se úřad zbavuje kvalitních lidí. P. S., zastupitel za Koalici pro rozumný rozvoj Jesenice. Výrokem II. zastavil řízení v části návrhu, kterým se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uveřejnit ve vydání periodického tisku „Jesenický kurýr“ text doplňující informace ve znění: Některým zastupitelům nejsou uveřejňovány příspěvky ve zpravodaji Jesenický kurýr, čímž je vydavatelem (městem Jesenice) porušován tiskový zákon. Dne 15. 10. 2016 jsem paní radní K. (jediný kontakt uvedený v tiráži Jesenického kurýra) zaslal ke zveřejnění příspěvek zastupitele. Tento nebyl v rámci zákonem stanovené tříměsíční lhůty uveřejněn, podobně jako články některých dalších zastupitelů. Doposud jsem neobdržel ani žádnou odpověď paní K.. Namísto uveřejnění byl článek přeposlán starostce V.. Je to ukázkovým příkladem cenzury v periodiku vydávaného z veřejných prostředků. Informace v periodickém tisku územního samosprávného celku mají být objektivní a vyvážené, všem členům zastupitelstva města musí být poskytnut přiměřený prostor pro uveřejnění jejich sdělení. Tomu tak ale v současné době bohužel není. Opětovně žádám o zveřejnění mého sdělení a doufám, že redakce Jesenického kurýra bude tiskový zákon ctít. Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kritické výroky žalobce se zakládají na pravdivých informacích, kdy z úřadu za poslední dva roky z různých důvodů odešlo více než 30 zaměstnanců, kdy bylo o odcházející letité zaměstnankyni Ř. řečeno, že nestačila na svou práci a kdy došlo (byť z objektivních důvodů) k navýšení provozních nákladů úřadu. Žalobce tak realizuje svým článkem své ústavní právo na svobodu projevu, právo vyjadřovat své názory a šířit informace, přičemž k vyjádření jeho názoru jako člena zastupitelstva je žalovaný povinen poskytnout mu v periodickém tisku přiměřený prostor. Periodikum je financováno z veřejných prostředků, ve kterém mají právo publikovat v zákonném rozsahu a za podmínek stanovených zákonem všichni členové zastupitelstva napříč politickým spektrem. Soud prvního stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2591/2011, ze kterého mimo jiné citoval: „při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami, platí z ústavního hlediska presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře, nebo nešlo o „fair“ kritiku. Pokud jde o hodnotící soudy, i přehánění a nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovolený….“. Soud prvního stupně v souladu s tímto rozhodnutím uzavřel, že kritiku žalobce – zastupitele – veřejné záležitosti na městském úřadě, je nutno považovat za kritiku dovolenou. Ani přehánění a nadsázka, případně nepřesnost názoru žalobce nebo jeho podjatost nečiní jeho kritický článek nedovoleným a vybočujícím z mezí přijatelné férové kritiky. Kritika žalobce týkající se veřejných záležitostí vykonávaných veřejně působícími osobami je tak kritikou ústavně konformní. Krajský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 24 Co 365/2017-104, k odvolání žalovaného výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že - text doplňující informace se v odstavci prvním po nadpisu, na řádku sedmém, jde-li o slova „…K poslednímu říjnu tohoto roku po jedenácti letech opouští…“ nahrazuje slovy „…K poslednímu říjnu 2016 po jedenácti letech opustila…“, - text doplňující informace se v odstavci druhém po nadpisu na řádku prvním, jde-li o slova“…jsem se dočetl v září v Jesenickém kurýru ve vydání paní zastupitelky…“ nahrazuje slovy „…jsem se dočetl v září 2016 v Jesenickém kurýru ve vyjádření paní zastupitelky…“ - text doplňující informace se v odstavci třetím po nadpisu na řádku devátém, jde-li o slova „… , který ve vedení obce, …“ nahrazuje slovy „… ,který ve vedení obce byl, ,,,“, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel z výsledků dokazování soudu prvního stupně, považoval zjištěný skutkový stav za dostatečný a shledal stejně jako soud prvního stupně další dokazování navrhovanými důkazy nadbytečným. Po právní stránce věc posoudil podle ustanovení § 4a, § 11a a § 15 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb., (dále jen“ tiskový zákon“) a konstatoval, že formální předpoklady pro požadavek na uveřejnění doplňující informace podle tiskového zákona byly splněny. Uvedl, že obsah článku nesvědčí vůbec o tom, že by uveřejněním textu mohl být spáchán trestný čin nebo správní delikt, a samotný text článku