30 Cdo 1446/2009 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1446/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2011 Spisová značka:30 Cdo 1446/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1446.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 9 odst. 3 písm. o) o. s. ř. § 243a odst. 1 o. s. ř. § 243b odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 4. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        30 Cdo 1446/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně – obchodní společnosti UNEX a.s., IČO: 45192049, se sídlem v Uničově, Brníčko 1032, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 118, proti žalovanému Ing. J. M., CSc., zastoupenému Mgr. Josefem Březinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká 35, o zaplacení 164.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 23/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2008, č.j. 16 Co 209/2008-84, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. října 2008, č.j. 16 Co 209/2008-84, ve výrocích II., III, a IV.  a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2008, č.j. 16 C 23/2008-53, pokud jím byla zamítnuta žaloba co do částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se v uvedeném rozsahu zrušují a věc se postupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. května 2008, č.j. 16 C 23/2008-53 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 164.566,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný byl zaměstnán u žalobkyně v období od 1. ledna 2001 do 31. srpna 2003 jako starší technik – projektant. V roce 2001 žalovaný předložil žalobkyni konstrukční řešení tzv. jednostěnového bezkomorového kolesa. Dne 16. listopadu 2001 (datum přihlášení 30. srpna 2001) bylo toto řešení zapsáno Úřadem průmyslového vlastnictví do rejstříku užitných vzorů, kdy jako majitel vzoru byla zapsána žalobkyně a jako původce žalovaný. Dne 22. dubna 2002 žalobkyně uzavřela se žalovaným s odkazem na „ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 3/2001 Sb.“ Smlouvu označenou jako „smlouva č. 03-02/2I o přijetí nabídky užitného vzoru a odměně za něj“, ve které se účastníci dohodli na tom, že žalovaný jako původce shora uvedeného užitného vzoru „převádí veškerá vlastnická práva“ na žalobkyni, která se zavazuje vyplatit žalovanému odměnu ve sjednané výši a termínu. V předmětné smlouvě přitom byla sjednána jednorázová odměna ve výši 150.000,- Kč s “termínem proplacení: nejbližší výplatní“, a dále odměna ve výši 2 % z dohodnutého licenčního poplatku z případných licenčních smluv. Jednorázovou odměnu ve výši 150.000,- Kč žalobkyně vyplatila žalovanému ve výplatním termínu mzdy za měsíc září 2002, tedy v říjnu 2002 a odvedla z ní i daň ve výši 14.566,- Kč. Dne 22. listopadu 2007 vydal Úřad průmyslového vlastnictví na návrh společnosti NOEN, a.s. rozhodnutí č.j. 35434/2007 o výmazu předmětného užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZUV“), s odůvodněním, že technické řešení podle napadeného užitného vzoru není nové ve smyslu § 4 ZUV. Dne 5. prosince 2007 žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení částky 164.566,- Kč do 31. prosince 2007. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na nárok žalobkyně je třeba vztáhnout pracovněprávní předpisy, když odměna byla vyplacena žalovanému na základě smlouvy uzavřené v době, kdy byl v pracovním poměru u žalobkyně a předmětný užitný vzor byl vytvořen v souvislosti s výrobní činností žalobkyně. Rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví o výmazu předmětného užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů došlo ve smyslu § 451 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 324 zákoníku práce (dále jen „ZP“) ke vzniku bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch plněním z právního důvodu, který odpadl. Rovněž částka 14.566,-  Kč byla podle názoru soudu prvního stupně bezdůvodným obohacením, protože žalobkyně plnila za žalovaného jeho daňovou povinnost. Soud prvního stupně pak přihlédl k námitce promlčení uplatněné žalovaným, neboť odměna ve výši 150.000,- Kč byla vyplacena žalovanému v říjnu 2002 a žaloba byla podána až dne 24. ledna 2008, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty ve smyslu § 331 ZP. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. října 2008, č.j. 16 Co 209/2008-84, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 14.566,- Kč s příslušenstvím potvrdil a výrokem II., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, změnil tak, že žalovanému uložil povinnost tuto částku s příslušenstvím zaplatit. Výrokem III. odvolací soud  rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a výrokem IV. rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho názorem, že právní důvod, pro který byla žalovanému v říjnu 2002 vyplacena odměna                                            ve výši 150.000,- Kč, odpadl rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. listopadu 2007 o výmazu užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů (resp. jeho právní mocí), a to bez ohledu na to, zda majetková práva k předmětnému užitnému vzoru přešla na žalobkyni na základě dispozitivní legální cese podle § 9 odst. 1 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve spojení s ustanovením § 21 odst. 2 ZUV a žalovanému ze zákona vzniklo podle § 9 odst. 4 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen „ZVZN“) ve spojení s ustanovením § 21 odst. 2 ZUV právo na přiměřenou odměnu, jejíž výše byla mezi účastníky sjednána smlouvou ze dne 22.dubna 2002, nebo zda žalovaný převedl majetková práva k předmětnému užitnému vzoru na žalobkyni až na základě této smlouvy za sjednanou odměnu poté, co na žalovaného jako původce podle § 9 odst. 3 ZVZN ve spojení s ustanovením § 21 odst. 2 ZUV přešlo zpět právo na užitný vzor. Dospěl k závěru, že odměnu poskytnutou zaměstnavatelem zaměstnanci, který v pracovním poměru vytvořil technické řešení, na něž zaměstnavatel uplatnil právo na ochranu užitným vzorem, nelze považovat za pracovněprávní vztah, protože postrádá především věcný (vnitřní účelový) poměr k výkonu nesamostatné (závislé) práce. Podle § 1 odst. 3 o.z., právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony. Tyto vztahy mají svůj obecný soukromoprávní legislativní základ v občanském zákoníku, nikoliv v předpisech pracovněprávních. Pokud zvláštní předpisy neobsahují úpravu určitých otázek právních vztahů, vznikajících z výsledků duševní tvořivé činnosti buď vůbec, anebo v plném rozsahu, neboli nemají-li tyto zvláštní právní předpisy vlastní speciální úpravu, použije se subsidiárně obecná úprava občanského zákoníku. Zákon o užitných vzorech neobsahuje úpravu tzv. podnikových užitných vzorů, a proto se použijí obdobně podle § 21 odst. 2 ZUV ustanovení § 9 a § 10 ZVZN, která upravují podnikový vynález. Závěry o subsidiárním použití občanského zákoníku přitom platí rovněž pro podnikové užitné vzory. V posuzované věci se tedy podle názoru odvolacího soudu nejedná o vztah pracovněprávní, ale o vztah občanskoprávní, takže pro posouzení otázky promlčení bezdůvodného obohacení je třeba použít ustanovení § 107 odst. 1 a 2 o.z., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Nejpozději se toto právo promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. V daném případě by tedy promlčecí lhůta neskončila dříve než v listopadu 2009. Protože žaloba byla podána dne 24. ledna 2008, není námitka promlčení ohledně částky 150.000,- Kč důvodná. Odvolací soud se, byť z jiných důvodů, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby o zaplacení částky 14.566,- Kč, protože ze mzdového lístku žalovaného za měsíc září 2002 vyplývá, že částka 150.000,- Kč byla žalovanému vyplacena již po zdanění a žádné další „odvody“ z této