30 Cdo 1462/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1462/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 9. 2024 Spisová značka:30 Cdo 1462/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:30.CDO.1462.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Průtahy v řízení Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za újmu Výkon rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 350 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1462/2024-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, v právní věci žalobkyň a) M. T., a b) I. K., obou zastoupených JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1254 , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 72/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 60 Co 1/2024-90, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 2. 2024, č. j. 60 Co 1/2024-90, se v části výroku I, kterou byl potvrzen vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku II a ve výrocích III a IV o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 6 C 72/2023-53, uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 27 070 Kč s příslušenstvím a žalobkyni b) částku 27 070 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně a) domáhala částky ve výši 256 430 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž se žalobkyně b) domáhala částky ve výši 256 430 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 2. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a v té části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 232 443 Kč s příslušenstvím, a to jak ve vztahu k žalobkyni a), tak ve vztahu k žalobkyni b) (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba v částce 23 987 Kč s příslušenstvím, a to ve vztahu k oběma žalobkyním, tak, že je žalovaná povinna tuto částku zaplatit žalobkyni a) i žalobkyni b) (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně a), b) (dále též „žalobkyně“) domáhaly poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti (dále též „okresní soud“) pod sp. zn. 1 E 1611/2001 (dále jen „posuzované řízení“). 4. V rámci skutkových zjištění, ke kterým soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování, uvedl, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů byl oprávněným proti povinnému J. K. (dále též „povinný“; „právní předchůdce“) podán dne 12. 7. 2001. Výkon rozhodnutí byl nařízen usnesením dne 6. 11. 2001, které bylo povinnému doručeno 15. 11. 2001. Dne 29. 11. 2001 podal povinný proti tomuto usnesení odvolání, které však bylo stiženo vadami, k jejich odstranění byl vyzván 4. 7. 2002. Spis byl krajskému soudu předložen 19. 8. 2002, ten pak usnesením ze dne 30. 9. 2003 odvolání odmítl. Oprávněný dne 14. 2. 2002 sdělil, že povinný je nečinný a požádal o postup podle § 351 o. s. ř., načež mu bylo okresním soudem sděleno, že nebudou činěny žádné další úkony, neboť byl v dané věci nařízen výkon rozhodnutí pro tzv. zastupitelné plnění podle § 350 o. s. ř. Dne 14. 2. 2005 podal oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21. 7. 2005. Povinný podal návrh na odklad výkonu rozhodnutí, který byl zamítnut usnesením ze dne 3. 12. 2008. Odmítnuto bylo i odvolání povinného a jeho manželky proti nařízení dražby, a to usnesením ze dne 10. 1. 2011. Ačkoli okresní soud 16. 1. 2012 zamítnul návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, krajský soud následně dne 25. 7. 2012 změnil rozhodnutí okresního soudu. A to tak, že odložil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí do vydání rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí, z toho důvodu, že povinný na začátku roku 2012 dlužnou částku zaplatil. Dne 24. 1. 2013 sdělil oprávněný okresnímu soudu, že oslovená stavební firma odmítla výkon prací dle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a také, že trvá na provedení výkonu rozhodnutí soudem a navrhuje zadání znaleckého posudku. Znalec z oboru stavebnictví byl ustanoven usnesením dne 22. 7. 2014 a znalecký posudek byl soudu předložen 30. 9. 2014. Znalec byl vyslechnut na jednání konaném 22. 3. 2016. Dne 24. 10. 2016 byl ustanoven znalec z oboru geodezie, který předložil svůj znalecký posudek 23. 2. 2017. Dne 19. 4. 2017 doplnil znalec z oboru stavebnictví svůj dříve předložený znalecký posudek. Dne 13. 8. 2019 povinný zemřel a usnesením ze dne 29. 12. 2020 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s I. K. a M. T. (dále též „žalobkyně“). Toto rozhodnutí bylo potvrzeno krajským soudem dne 8. 2. 2021. Dne 5. 5. 2021 žalobkyně doručily okresnímu soudu návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. O zastavení výkonu rozhodnutí bylo usnesením rozhodnuto při jednání konaném dne 28. 6. 2022. Žalobkyně se odvolaly proti části o nákladech řízení, avšak opožděně, a proto bylo 12. 9. 2022 odvolání odmítnuto. Krajský soud rozhodl dne 1. 11. 2022 tak, že usnesení o odmítnutí ze dne 12. 9. 2022 potvrdil a usnesení ze dne 28. 6. 2022 ve výroku o nákladech řízení změnil. Dovolání podané oprávněným bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2023 odmítnuto. Poslední rozhodnutí v posuzovaném řízení nabylo právní moci dne 9. 2. 2023. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně uplatnily u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 480 000 Kč pro každou z nich. Žalovaná uznala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla každé z žalobkyň zadostiučinění ve výši 121 500 Kč. 5. Po právním posouzení uvedených skutečností, při kterém soud prvního stupně vyšel z aplikace jím citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení jako celku neodpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat a je tedy namístě poskytnou peněžitou formu zadostiučinění, neboť pouhé konstatování či omluva nejsou v tomto případě dostatečné. Základní částku zadostiučinění za řízení stanovil ve smyslu Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 na 1 660 Kč měsíčně. Zároveň za první dva roky přiznal jen poloviční výši základní částky, tj. 830 Kč. Celkovou délku posuzovaného řízení určil na 21 let 4 měsíce a 10 dnů. Tuto dobu rozdělil do dvou fází, kdy za první fázi řízení považuje dobu, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň. Za tuto fázi odpovídá základní částka částce 340 300 Kč. A II. fázi, kdy do řízení vstoupily už přímo žalobkyně a základní částka za tuto dobu činí 66 400 Kč. Ke kritériu složitosti řízení soud prvního stupně uvedl, že věc byla složitá jak po stránce hmotněprávní, tak i po stránce procesněprávní, bylo nutné znalecké zkoumání a v původním řízení bylo podáno velké množství opravných prostředků a vydáno větší množství rozhodnutí, které musel soud v průběhu řízení a přiměřených lhůtách činit. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Z tohoto důvodu soud prvního stupně snížil základní částku o 20 %. V otázce toho, jestli se jednání poškozeného podepsalo na délce řízení dovodil, že v první fázi, kdy byl účastníkem právní předchůdce žalobkyň je nutné snížit základní částku o 20 %. Ačkoli postup orgánu veřejné moci postrádal snahu rozhodnout ve věci v co nejkratším možné časem, neshledal žádné skutečnosti, pro