30 Cdo 1571/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1571/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2007 Spisová značka:30 Cdo 1571/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.1571.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1571/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobců a) Ing. P. M., a b) A. M., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) O. P.,  2) Ing. J. M., 3) Ing. B. Z.,  a 4) A. V., všem zastoupeným advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, nahrazení projevu vůle, případně o zaplacení částky 220.730,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 144/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2005, č. j. 12 Co 664/2004 - 96, takto:   Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2005, č. j. 12 Co 664/2004 - 96, ve výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 6. 2004, č. j. 5 C 144/2002 - 45, o zamítnutí žaloby o určení, „že první žalovaná je vlastnicí pozemků p. č. 597/22 o výměře 62 m2 ostatní plocha neplodná půda a p. č. 597/23 o výměře 582 m2 ostatní plocha neplodná půda, zapsaných dosud na listu vlastnictví č. 382 pro obec P. a k. ú. V., vedeno u K. ú. pro V., katastrální území T.“, a ve výrocích o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.                              O d ů v o d n ě n í : Žalobci se po změně žaloby soudem připuštěné domáhali, aby bylo určeno, že „vlastníkem pozemků p. č. 597/22 o výměře 62 m2 ostatní  plocha neplodná půda a p. č. 597/23 o výměře 582 m2 ostatní plocha neplodná půda, zapsaných dosud na listu vlastnictví č. 382 pro obec P. a k. ú. V., vedeno u K. ú. pro V., katastrální území T., je  O. P., “, dále, aby „soud žalované uložil povinnost dnem právní moci tohoto rozsudku uzavřít s oběma žalobci smlouvu o převodu nemovitostí ve znění uvedeném v návrhu na rozšíření žaloby, přičemž uložení povinnosti k prohlášení vůle první žalované směřující k uzavření této smlouvy nahrazuje toto prohlášení,“ eventuálně aby, „žalovaným byla uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou zaplatit oběma žalobcům jako oprávněným společně a nerozdílně částku 220.730,60 Kč s 10 % úroky z prodlení od 21. 5. 2002 do zaplacení“. Žalobu odůvodnili zejména tím, že za neplatnou považují kupní smlouvu ze dne 21. 5. 2000 o převodu předmětných pozemků uzavřenou mezi první žalovanou jako prodávající a žalovanými 2) až 4) jako kupujícími do jejich podílového spoluvlastnictví z důvodu, že byla uzavřena jen starostkou obce a zastupitelstvo obce neučinilo projev směřující k uzavření této smlouvy. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnili tvrzením, že stav vytvořený touto smlouvou znamená znehodnocení jejich dlouholetého úsilí a nákladů při budování jejich rekreační chaty a jejího okolí, která se nachází v bezprostřední blízkosti  předmětných pozemků sousedících s nemovitostmi žalobců, a tedy úmyslné znemožnění výkonu jejich vlastnického práva. Mají za to, že vyhověním určovací žalobě by se obnovil dřívější stav, kdy předmětné pozemky byly veřejným prostranstvím, a zbavilo by je šikany ze strany žalovaných 2) až 4), kteří jako základ pro své útoky vůči nim využívají tvrzeného spoluvlastnictví, a současně by žalobcům i první žalované umožnilo respektovat jejich dlouholetý zájem o koupi předmětných pozemků a realizovat rozhodnutí zastupitelstva obce z let 1997-1998 o prodeji pozemků kolem chat jednotlivým chatařům a koupí pozemků by byl odstraněn zdroj prakticky všech konfliktních situací mezi žalobci a žalovanými. Požadavek na uzavření kupní smlouvy dovozují z rozhodnutí zastupitelstva první žalované ze dne 5. 10. 1998, jímž bylo rozhodnuto, že pozemky tvořící okolí jednotlivých rekreačních chat v chatové oblasti V. budou chatařům prodány za cenu 50,- Kč za m2, přičemž z tohoto rozhodnutí nebyla stanovena žádná výjimka.     Okresní soud v Třebíči po připuštění změny žaloby rozsudkem ze dne 15. 6. 2004, č. j. 15 C 144/2002 - 45, žalobu o určení i žalobu o uložení povinnosti první žalované uzavřít se žalobci kupní smlouvu o převodu vlastnictví k předmětným pozemkům zamítl, žalobu, aby „žalovaným byla uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou zaplatit oběma žalobcům jako oprávněným společně a nerozdílně částku 220.730,60 Kč s 10 % úroky z prodlení od 21. 5. 2002 do zaplacení“, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobci jsou ve společném jmění manželů spoluvlastníky rekreační chaty evid. č. 30 postavené na pozemku st. p. č. 181 a pozemků st. p. č. 181, p. č. 597/10, zapsaných na LV č. 183 pro obec P. a k. ú. V., přičemž tato chata je součástí chatové kolonie, ve které mají chaty rovněž žalovaní 2) až 4). Předmětné pozemky sousedící s nemovitostmi žalobců převedla první žalovaná kupní smlouvou ze dne 21. 5. 2000 do podílového spoluvlastnictví žalovaných 2) až 4) a na základě této smlouvy byl proveden vklad vlastnického práva. Na těchto pozemcích žalobci provedli terénní úpravy, vysadili živý plot a zhotovili chodník z kruhových výsečí a okapní chodník. Soud prvního stupně především nepřisvědčil námitce žalovaných 2) až 4), že projednání a rozhodnutí dané věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, neboť rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 19. 10. 2000, č. j. 11 C 544/2000 - 72, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2000, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2000 a dále návrhy žalobců na nařízení předběžných opatření, soud rozhodoval o jiném žalobním petitu, než v daném řízení. Dále dovodil, že žalobci nemají ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že první žalovaná je vlastnicí předmětných pozemků, neboť nebyli účastníky kupní smlouvy ze dne 21. 5. 2000 uzavřené mezi první žalovanou jako prodávající a žalovanými 2) až 4) jako kupujícími, a uzavřením této kupní smlouvy nebylo ohroženo žádné jejich právo ani se jejich právní postavení nestalo nejistým. Žalobci totiž žádné právo ze zákona na koupi předmětných pozemků od první žalované nemají, a takové právo nevyplývá ani ze smlouvy, protože smlouvu o budoucí kupní smlouvě s první žalovanou neuzavřeli. Jen pro úplnost okresní soud uvedl, že předmětnou kupní smlouvu nepovažuje za neplatnou, neboť členové zastupitelstva první žalované písemně potvrdili, že starostka obce jimi byla pověřena prodejem pozemků v chatové oblasti v k. ú. V. a na schůzích zastupitelstva byli pravidelně informováni „o všem podstatném“. Nelze proto dovodit, že by starostka obce při uzavírání kupní smlouvy se žalovanými 2) až 4) neprojevila vůli zastupitelstva obce. Uzavřená kupní smlouva není neplatná ani pro rozpor s čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod či s ust. § 3 odst. 1 obč. zák., neboť prodejem pozemků první žalovaná nezneužila své vlastnictví na újmu práv žalobců, nehledě na to, že ust. § 3 odst. 1 obč. zák. na právní vztah mezi účastníky vůbec nedopadá, stejně jako ust. § 3 odst. 2 obč. zák. Vzhledem k těmto závěrům soud prvního stupně zamítl i žalobu na nahrazení projevu vůle první žalované uzavřít se žalobci kupní smlouvu o prodeji předmětných nemovitostí, neboť první žalovaná již není vlastníkem předmětných pozemků, a nemůže proto uzavřít právní úkon, kterým by tyto pozemky převedla do společného jmění žalobců.   K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 12. 2005, č. j. 12 Co 664/2004 - 96, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobci nemají na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem. Nad rámec podle něj přiléhavé argumentace použité v rozsudku soudu prvního stupně dále krajský soud uvedl, že v daném případě by vyhovění určovací žalobě zlepšení právního postavení žalobcům nepřineslo a sledovaného cíle by nedosáhli, neboť je zcela na vůli první žalované, jak a zda vůbec by s předmětem svého vlastnictví dále disponovala, a jejich tvrzení, že vlastnictví první žalované by pro ně bylo výhodnější než vlastnictví žalovaných, není způsobilé existenci n