30 Cdo 1617/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1617/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2016 Spisová značka:30 Cdo 1617/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1617.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1617/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci A. B., omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem obcí Srnojedy, se sídlem v Srnojedech, Ke Hřišti 8, za účasti manžela opatrovanky O. B., o omezení svéprávnosti a opatrovnictví člověka, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 19 P 69/2001, o dovolání opatrovníka, obce Srnojedy, zastoupeného JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových 396, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 23 Co 315/2015 - 509, takto: I. Dovolání opatrovníka se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Okresní soud v Pardubicích (dále také „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. března 2015, č. j. 19 P 69/2001 - 408, výrokem I. změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. února 2001, č. j. 21 Nc 920/2000 – 27, týkající se svéprávnosti A. B. (dále též „opatrovanka“), výrokem II. určil omezené ve svéprávnosti opatrovníka, a to obec Srnojedy, výroky III. a IV. upravil povinnosti opatrovníka a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Opatrovance určil (i přes existenci osob jí blízkých) jako opatrovníka obec Srnojedy s ohledem na to, že dosavadní opatrovnice podle soudu M. B. neplnila dostatečně své povinnosti opatrovnice a manžel omezené ve svéprávnosti O. B. byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody. V souladu s bydlištěm opatrovanky jí proto opatrovníkem ustanovil obec Srnojedy. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále také „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 23 Co 315/2015 - 509, k odvolání M. B., O. B. a obce Srnojedy rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. až VI. potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně a uvedl, že na majetek všech dětí A. B. i osob označených O. B. – jeho sester, jsou vedeny exekuce, a ani tyto osoby proto neskýtají záruku řádné správy majetku A. B.. Poukázal na to, že orgánem místní správy, která by měla funkci veřejného opatrovníka zajistit, je obec, která opatrovnickou funkci vykonává jako organizační součást státu, nikoliv jako korporace nadaná územní samosprávou. Soud druhého stupně poukázal na to, že ústavněprávní hledisko vyžaduje, aby výkon opatrovnické funkce byl považován za výkon přenesené působnosti obce, přičemž tento závěr lze v současné době dovodit z § 149 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (podle zmíněného ustanovení výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku obcí je výkonem přenesené působnosti). Výkon přenesené působnosti ve smyslu ustanovení § 61 citovaného zákona vykonávají orgány obce, případně obce s pověřeným obecním úřadem nebo obce s obecním úřadem s rozšířenou působností. K tvrzení obce Srnojedy o nedostatku personálu a o konfliktní situaci mezi některými zaměstnanci obce a rodinou opatrovanky odvolací soud připustil, že v konkrétním případě může tato situace způsobovat problémy například se zajištěním finančních prostředků. Zákon o obcích však na řešení těchto situací pamatuje, kdy obecně platí, že obce obdrží ze státního rozpočtu příspěvek na plnění úkolů v přenesené působnosti. Soud druhého stupně konečně připomněl, že pokud by byla (hypoteticky) ustanovena opatrovníkem A. B. jiná obec, než ve kterém má omezená své bydliště, nešlo by již o tzv. veřejného opatrovníka dle § 471 odst. 3 o. z., a bylo by tedy nutné vyžadovat souhlas takto ustanovené obce s tímto opatřením. Proti rozsudku odvolacího soudu (s ohledem na skutečnost, že odvolací soud přezkoumával pouze výroky rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo rozhodnuto o ustanovení opatrovníka, o vymezení jeho povinností a o náhradě nákladů řízení, které mají charakter usnesení pojatého do rozsudku, bylo namístě i v tomto případě rozhodovat usnesením) podal opatrovník, obec Srnojedy, včasné dovolání, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, respektive je řešena rozdílně, přičemž se jedná o otázku tzv. veřejného opatrovnictví a rozporů zájmů obce se zájmy opatrovance, jakož i o otázku, který orgán obce kterého konkrétního stupně v přenesené působnosti je způsobilý vykonávat funkci veřejného opatrovníka. Dovolatel poukázal na dluh A. B. na místních poplatcích ve výši 8.100,- Kč a na konfliktní vztah rodiny vůči některým zaměstnancům obecního úřadu obce Srnojedy, což přispívá k rozporu v zájmech obce coby opatrovníka a A. B. jako opatrovance. Protichůdnost zájmů opatrovance a opatrovníka přitom je vnímána jako překážka pro ustanovení opatrovníka například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 3871/2010, kde dovolací soud uvedl, že předpoklady všestranné a efektivní ochrany práv a oprávněných zájmů opatrovance může splňovat pouze ten, kdo vůči opatrovanci nemá protichůdné zájmy. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo - která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo - má-li být dovolacím soudem