30 Cdo 1870/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1870/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1870/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1870.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Průtahy v řízení Dotčené předpisy:§ 31a odst. 2,3 předpisu č. 82/1998 Sb. čl. 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. § 2 odst. 6 předpisu č. 141/1961 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1870/2025-767 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně A. V., zastoupené prof. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 40 516 242,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 140/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 69 Co 278/2024-722, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2024, č. j. 69 Co 278/2024-722, se v části výroku I v rozsahu, v jakém jím bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení v částce 51 750 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 11/2016 (dále též jen „posuzované řízení“ nebo „trestní řízení“). Požadovala zaplacení náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby ve výši 449 299,41 Kč, náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 170 000 Kč a náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 40 000 000 Kč. 2. V průběhu řízení žalovaná zaplatila žalobkyni náhradu nákladů obhajoby ve výši 103 054,19 Kč a dále náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 60 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 proto v důsledku částečného zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu řízení zastavil. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 46 C 140/2021-675, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 292,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně z částky 219 346,72 Kč od 7. 7. 2021 do 15. 11. 2021, z částky 133 232,53 Kč za den 16. 11. 2021, z částky 116 292,53 Kč od 17. 11. 2021 do 12. 12. 2023 a z částky 56 292,53 Kč od 13. 12. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 40 399 979,69 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 7. 7. 2021 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána na základě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 8. 2015 pro přečin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a f) trestního zákoníku (dále též jen „nezákonné rozhodnutí“), kterých se měla dopustit tím, že jako předsedkyně Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) si byla vědoma skutečnosti, že JUDr. Renata Vesecká, Ph.D., nesplňuje ani částečně zákonem stanovenou podmínku pro výkon funkce místopředsedkyně ERÚ. Přesto jako jediná oprávněná úřední osoba nejprve úmyslně účelově vytvořila nové systemizované místo místopředsedkyně ERÚ a úmyslně, neoprávněně a zcela v rozporu s ustanoveními energetického zákona jmenovala JUDr. Veseckou na toto nově zřízené systemizované místo a tímto svým jednáním úmyslně opatřila JUDr. Vesecké neoprávněný značný prospěch v celkové výši nejméně 788 013 Kč představující její plat, a dále způsobila České republice - ERÚ škodu ve výši nejméně 1 056 033 Kč spočívající v platu vypláceném JUDr. Vesecké i s povinnými odvody zaměstnavatele za zaměstnance. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 11/2016. Žalobkyně byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2020, č. j. 7 To 453/2019-273, podle § 226 písm. b) trestního řádu. zproštěna obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Posuzované řízení trvalo 4 roky a 10 měsíců. 5. Soud prvního stupně se dále zabýval oprávněností nároků žalobkyně a dospěl k následujícím právním závěrům. Nárok na náhradu škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby posoudil soud prvního stupně podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen „AT“), s tím, že není podstatné, v jaké výši byla odměna s obhájcem ujednána (srov. § 31 odst. 3 OdpŠk). Dospěl k závěru, že žalobkyni na náhradě nákladů obhajoby náleží celkem částka 88 922,91 Kč a DPH ve výši 18 673,81 Kč, celkem tedy 107 596,72 Kč. Žalovaná již na náhradu nákladů obhajoby plnila částkou 103 054,19 Kč, soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal rozdíl v uvedených částkách, tj. částku 4 542,53 Kč. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, soud prvního stupně (s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu, např. rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) uzavřel, že s ohledem na délku trestního stíhání, povahu trestní věci, dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně a okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobkyně došlo, je konstatování nezákonnosti trestního stíhání, zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, písemná omluva ministra spravedlnosti zaslaná žalobkyni a vyvěšená na stránkách ministerstva, jichž se žalobkyni od žalované již dostalo, dostatečnou satisfakcí za nezákonné trestní stíhání žalobkyně. 6. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení posoudil soud prvního stupně podle § 13 a násl. OdpŠk. Konstatoval, že stát odpovídá za nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a takovou odpovědnost je nutné posuzovat v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) vztahující se k článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“) a s judikaturou Nejvyššího soudu, která se týká zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (zejména se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Stanovisko“). Soud prvního stupně přitom s ohledem na provedené dokazování dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená (především s ohledem na průtah mezi podáním obžaloby dne 25. 1. 2016 a 4. 4. 2018, kdy bylo nařízeno hlavní líčení, když po tuto dobu bylo vyčkáváno rozhodnutí o ústavní stížnosti podané proti příkazům k prohlídce jiných prostor provedených v ERÚ, tedy v délce trvání dvou let a dvou měsíců), a že žalobkyni proto náleží zadostiučinění ve formě finanční náhrady. Při stanovení výše tohoto finančního zadostiučinění postupoval soud prvního stupně podle zmíněné judikatury Nejvyššího soudu, který pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Soud prvního stupně po zhodnocení celkové délky řízení a konkrétních okolností, které k takové délce přispěly, vyšel z částky 15 000 Kč za každý rok trvání řízení; základní částku za celou dobu trvání řízení (4 roky a 10 měsíců) tak vyčíslil na 57 500 Kč. Soud prvního stupně tuto základní částku následně upravil v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke