30 Cdo 1874/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1874/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2023 Spisová značka:30 Cdo 1874/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1874.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a odst. 1, 2 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1874/2023-502 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobkyně Allivictus s.r.o., IČO 27930114, se sídlem v České Skalici, Podhradní 437, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované České republice – Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 2, Škrétova 44/6, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 385, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 17/2018, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 21 Co 13/2021-436, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 21 Co 13/2021-444, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2023, č. j. 21 Co 13/2021-436, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 21 Co 13/2021-444, se ve výroku I, v části výroku III, kterou byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 8. 2020, č. j. 22 C 17/2018-221, v jeho zamítavém výroku III jednak částečně změněn tak, že žalobě bylo co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím vyhověno, a jednak potvrzen co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím, a dále ve výroku IV o nákladech řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované a ve zbývajícím rozsahu i dovolání žalobkyně se odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 22 C 17/2018-221, konstatoval, že „nezákonným rozhodnutím žalované ze dne 13. 11. 2012, č. j. had/4041/2012, došlo k zásahu do práva žalobkyně na ochranu její dobré pověsti a dobrého jména“ (výrok I). V části, kterou se žalobkyně domáhala konstatování, že „odůvodnění rozhodnutí žalované o zastavení řízení ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2012/487/had/All, č. j. RRTV/14553/2014-had, tisková zpráva žalované ze dne 30. 8. 2017 a zveřejňování informace o podání oznámení o podezření na spáchání trestného činu podvodu žalobkyní v zápise z jednání žalované ze dne 12. 6. 2012 jsou nesprávným úředním postupem, kterým došlo k zásahu do práva žalobkyně na ochranu její dobré pověsti a dobrého jména“ žalobu zamítl (výrok II), a stejně rozhodl i ve vztahu k požadavku žalobkyně na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok III). Dále soud prvního stupně žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok IV). 2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jejímž prostřednictvím žalobkyně vznesla vůči žalované výše uvedené požadavky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Ta jí měla být způsobena a) nezákonným rozhodnutím žalované ze dne 13. 11. 2012, č. j. had/4041/2012, kterým byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 800 000 Kč za klamavou reklamu (kromě konstatování zásahu do svého práva na ochranu dobrého jména a dobré pověsti žalobkyně z tohoto důvodu žádala též finanční zadostiučinění ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím), b) nesprávným úředním postupem spočívajícím ve zveřejnění zápisů o jednáních žalované ze dne 12. 6. 2012 a 13. 11. 2012 informujících o uložení zmíněné pokuty a o podání trestního oznámení na žalobkyni, kterážto informace se objevila též ve výroční zprávě za rok 2012 (spolu s konstatováním porušení svého práva na ochranu dobrého jména a pověsti žalobkyně z tohoto důvodu žádala též zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím), a c) nesprávným úředním postupem, který žalobkyně spatřovala v odůvodnění rozhodnutí žalované ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2012/487/had/All, č. j. RRTV/14553/2014-had, a ve vydání tiskové zprávy ze dne 30. 8. 2017, v níž byla žalobkyně osočována z klamání a manipulace (kromě konstatování porušení svého práva na ochranu dobrého jména a pověsti žalobkyně v souvislosti s tímto jednáním žalované požadovala též zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím). 3. V souladu se skutkovým závěrem, který soud prvního stupně po provedeném dokazování a na podkladě shodných tvrzení účastníků řízení učinil, žalovaná rozhodnutím ze dne 13. 11. 2012, č. j. had/4041/2012, uložila žalobkyni pokutu ve výši 1 800 000 Kč za klamavou reklamu na její potravinový přípravek Allivictus tinktura, v níž tomuto přípravku byly přisuzovány léčebné a preventivní účinky. O probíhajícím řízení i o jeho výsledku, stejně jako o podaném trestním oznámení na žalobkyni pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, žalovaná informovala veřejnost prostřednictvím zápisů z jednání ze dne 12. 6. 2012 a 13. 11. 2012, jakož i prostřednictvím zprávy o své činnosti za rok 2012. Žaloba, kterou žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalované brojila, byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2016, č. j. 9 A 26/2013-73, zamítnuta, uložená pokuta však byla zároveň snížena na částku 800 000 Kč. Nejvyšší správní soud, jenž nejprve svým usnesením ze dne 15. 2. 2017, č. j. 2 As 5/2017-53, přiznal odkladný účinek kasační stížnosti, kterou žalobkyně rozsudek Městského soudu v Praze napadla (následkem čehož Celní úřad hl. m. Prahy usnesením ze dne 28. 2. 2017, č. j. 26701-13/2017-510000-11, zastavil řízení o posečkání s úhradou nedoplatku pokuty, kterou žalobkyně nezaplatila), tento rozsudek spolu s rozhodnutím žalované posléze zrušil, a to rozsudkem ze dne 14. 7. 2017, č. j. 2 As 5/2017-62. Žalovaná se poté v tiskové zprávě ze dne 30. 8. 2017 proti tomuto rozhodnutí ohradila a podrobila je kritice (samotnou žalobkyni však nikterak neosočila), načež v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 24. 10. 2017, č. j. RRTV/14553/2017, jímž správní řízení zastavila, uvedla, že je rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vázána, byť jej nepovažuje za správné. Informace o uložení pokuty žalobkyni se dne 14. 11. 2012 objevila v deníku E15 a v roce 2014 se stala též součástí diplomové práce K. H. Pověst a dobré jméno žalobkyně byly rozhodnutím žalované dočasně poškozeny, k čemuž přispěla i další dvě správní řízení se žalobkyní, jež probíhala souběžně. Zájem o produkt žalobkyně poklesl, přičemž důvěryhodnost žalobkyně utrpěla zejména u lékáren, s nimiž do té doby žalobkyně spolupracovala (v roce 2014 z tohoto důvodu žalobkyně ukončila spolupráci se sítí lékáren Dr. Max). Odmítavý postoj bank k poskytnutí úvěru pak u žalobkyně vedl k nedostatku finančních prostředků. O pouhé dočasnosti zásahu do pověsti žalobkyně přitom dle soudu prvního stupně svědčí zjištění, že již v roce 2018 se žalobkyní opět spolupracovala řada známých sportovců, kteří její výrobek propagovali, a že žalobkyně má „poměrně rozsáhlou“ síť poboček. Požadavek, který žalobkyně vznesla podanou žalobou, předběžně uplatnila u žalované dne 25. 1. 2018. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobnímu požadavku lze vyhovět pouze zčásti. V posuzovaném případě žalovaná vydala dne 13. 11. 2012 rozhodnutí, které bylo následně zrušeno pro svou nezákonnost. Za nemajetkovou újmu, jež byla tímto rozhodnutím žalobkyni způsobena, tudíž odpovídá. V závislosti na intenzitě a závažnosti této újmy, jak ji žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu v řízení tvrdila a prokázala (a to mj. výslechem svého jednatele Ing. Martina Dindoše a výslechem svědka Tomáše Horáka – ředitele marketingu a obchodu žalobkyně), však soud prvního stupně uzavřel, že se jednalo pouze o újmu v „obecné rovině“, nadto o újmu dočasnou a vyvolanou i dalšími dvěma souběžně probíhajícími správními řízeními. Po zohlednění okolností, za nichž k této újmě došlo a které zahrnovaly též povahu uložené správní sankce a délku správního řízení, tak dle soudu prvního stupně žalobkyni z titulu zmíněné odpověd