30 Cdo 1887/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1887/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2022 Spisová značka:30 Cdo 1887/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.1887.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1887/2022-129 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Tomáše Pirka, v právní věci žalobkyně AG CHIM Trading Co., se sídlem v Bukurešti, Sos. Dudesti Pantelimon nr. 42C, Sector 3, Rumunská republika, zastoupené JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 182/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 25 Co 370/2021-108, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 25 Co 370/2021-108, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2021, č. j. 41 C 182/2020-75, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č. j. 41 C 182/2020-75, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení 3 170 800,18 Kč s příslušenstvím a dále částky 2 673 250,12 Kč (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody, jež měla spočívat v nesprávném úředním postupu (resp. v nezákonném rozhodnutí) Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „FÚ JMk“) v řízení vedeném pod sp. zn. 4586216/17/3004-842-7120, jenž vydal dne 10. 11. 2017 exekuční příkaz (dále jen „první exekuční příkaz“) směřující k přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi obchodní společnosti LODIMEX s. r. o. (dále jen „LODIMEX“) daňovou exekuci k vymožení daňového nedoplatku, a přikázal poskytovateli platebních služeb, České spořitelně, a.s. jako poddlužníkovi, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen exekuční příkaz po dobu trvání daňové exekuce, nevyplácel peněžní prostředky z účtu dlužníka. Tentýž finanční úřad pak vydal dne 17. 1. 2018 exekuční příkaz pod č. j. 148749/18/3001-80542-711763 (dále jen „druhý exekuční příkaz“) na přikázání pohledávky z účtu, kterým nařídil proti dlužníkovi LODIMEX daňovou exekuci k vymožení nedoplatku v celkové výši 16 286 593 Kč a příslušenství této pohledávky. Dne 14. 2. 2018 poskytovatel platebních služeb Česká spořitelna a.s. na základě tohoto exekučního příkazu poukázal FÚ JMk platbu ve výši 2 918 485,88 Kč. 4. Žalobkyně obdržela dne 24. 8. 2017 z emailové adresy společnosti Kaustik Europe BV, sídlem Rotterdam, Holandsko, fakturu č. 4293 ze dne 24. 8. 2017, kterou jí tato společnost účtovala zálohu na zboží ve výši 191 400 USD, kterou žádala zaplatit na peněžní účet IBAN CZ6027000000002111595595. Následně téhož dne byla na emailovou adresu žalobkyně doručena z emailové adresy téže společnosti faktura stejného čísla (4293), kterou jí tato společnost měla účtovat zálohu na zboží v téže částce (191 400 USD), oproti předchozí faktuře však žádala tuto částku zaplatit na peněžní účet čísla IBAN CZ1608000000005019141359. Žalobkyně převedla na účet označený v (druhé) faktuře částku ve výši 191 400 USD, příjemce plnění byla společnost LODIMEX. V průběhu navazujícího trestního řízení Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, Územní odbor Břeclav, oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“) usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. KRPB-227290/TČ-2017-060481, podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním (trestní řád), zajistila peněžní prostředky v částce 4 120 842 Kč na bankovním účtu č. 5019141359/0800, vedeném u bankovního ústavu Česká spořitelna, a.s., jehož majitelem je společnost LODIMEX. Usnesením policejního orgánu vydaným téhož dne bylo rozhodnuto o tom, že peněžní prostředky zajištěné na bankovním účtu č. 5019141359/0800 majitele společnosti LODIMEX s. r. o. ve výši 3 170 800,18 Kč se podle ust. § 81a a za užití § 80 odst. 1 trestního řádu vydávají žalobkyni. Žalobkyni však ony prostředky vráceny nebyly a byly na základě později zahájené daňové exekuce (zčásti) postiženy ve prospěch FÚ JMk, přestože vymáhající orgán měl mít podle tvrzení žalobkyně povědomost o tom, že postižené prostředky náležejí nikoliv povinné, nýbrž právě žalobkyni. Vedle zaplacení částky, která měla být žalobkyni podle usnesení policejního orgánu vydána (3 178 800,18 Kč), žalobkyně rovněž požadovala též úrok z neoprávněného jednání správce daně (2 301 115,12 Kč). 5. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, majíc za to, že žádný z vydaných a pravomocných exekučních příkazů nebyl v předepsaném řízení pro nezákonnost zrušen, současně zdůrazňovala, že se v průběhu daňové exekuce nedopustila žádného nesprávného úředního postupu. 6. Soudy obou stupňů vyšly z následujícího skutkového stavu: 1) žalobkyně poukázala dne 30. 8. 20167 částku 191 400 USD na účet LODIMAX; 2) téhož dne byla z účtu LODIMAX poukázána částka 36 000 Euro na účet vedený pro třetí osobu peněžním ústavem v Maďarské republice; 3) dne 3. 10. 2017 Finanční a analytický úřad Ministerstva financí učinil trestní oznámení u policejního orgánu; 4) dne 4. 10. 2017 policejní orgán usnesením zajistil finanční prostředky na peněžním účtu vedeném Českou spořitelnou pro LODIMAX (do částky 4 120 842 Kč); 5) téhož dne 4. 10. 2017 vydal policejní orgán usnesení o vydání peněžních prostředků v částce 3 178 800,18 Kč žalobkyni; 6) dne 10. 11. 2017 byl FÚ JMk vydán první exekuční příkaz směřující vůči LODIMAX k vymožení částky 252 287 Kč s příslušenstvím; 7) dne 17. 1. 2018 byl vydán byl vydán druhý exekuční příkaz směřující vůči LODIMAX k vymožení částky 16 286 593 Kč s příslušenstvím; 8) dne 24. 1. 2018 peněžní ústav Česká spořitelna a.s. z účtu LODIMAX poukázal na základě oznámení správce daně podle prvního exekučního příkazu ve prospěch FÚ JMk částku 252 287 Kč; 9) dne 14. 2. 2018 peněžní ústav Česká spořitelna a.s. z účtu LODIMAX poukazuje na základě oznámení správce daně podle druhého exekučního příkazu ve prospěch FÚ JMk částku 2 918 485,88 Kč; 10) dne 12. 5. 2020 byl žalobkyní u žalované neúspěšně předběžně uplatněn nárok na náhradu škody (bez příslušenství). 7. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně ze znění zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (též jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“), když zejména zdůraznil, že podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 uvedeného zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Uvedené právo lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Nato soud prvního stupně s podrobnějším odkazem na judikaturu i odbornou literaturu zdůraznil, že základní podmínkou (objektivní) odpovědnosti státu za škodu ve smyslu ustanovení § 8 OdpŠk je existence nezákonného rozhodnutí nebo ve smyslu § 13 odst. 1 věty první OdpŠk existence nesprávného úředního postupu. V souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí přitom soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti je splněna pouze tehdy, pokud bylo toto rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno či změněno příslušným orgánem. Jde-li o nesprávný úřední postup, pak o tomto nároku nelze uvažovat tedy, jestliže se úřední postup, jehož nesprávnost je namítána, projevil ve výsledné rozhodovací činnosti, tedy ve vydaném rozhodnutí. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v přímé příčinné sou