30 Cdo 2140/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2140/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2020 Spisová značka:30 Cdo 2140/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2140.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 131 odst. 3,4 obch. zák. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2140/2018-342 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce S. P., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 48/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 54 Co 162/2017-297, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 54 Co 162/2017-297, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 11. 2016, č. j. 43 C 48/2015 – 236, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 2. 2017, č. j. 43 C 48/2015-251, se zrušují v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, a dále v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení, jinak se dovolání žalobce odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu soudního exekutora JUDr. Marka Franka, Exekutorský úřad v Českém Krumlově, k němuž došlo v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 125 EX 735/10. Soudní exekutor vydal dne 30. 3. 2011 exekuční příkaz č. j. 125 EX 735/10-45, kterým pro účely vymožení nákladů exekuce ve výši 15 120 Kč postihl žalobcův obchodní podíl ve společnosti ENVI, s.r.o. (dále jen „ENVI“) V důsledku toho došlo ke zrušení jeho účasti ve společnosti ENVI, přičemž zvolený způsob vedení exekuce byl zjevně nevhodný, a tudíž v rozporu s ustanovením § 47 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. V době zrušení jeho účasti ve společnosti ENVI, s.r.o. vedl žalobce spor u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. 13 Cm 1617/2009 (dále jen „původní řízení“), ve kterém však v důsledku ztráty postavení společníka ztratil věcnou legitimaci, což mělo za následek zamítnutí jím podaného návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané dne 23. 3. 2009. S ohledem na zamítnutí žaloby v posuzovaném řízení vznikla žalobci škoda, a to ve výši 500 000 Kč, neboť se v uvedeném řízení domáhal též přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení základních práv společníka v této výši, jakož i škoda za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 42 000 Kč, škoda spočívající ve smluvních odměnách uhrazených jeho právním zástupcům v celkové výši 27 000 Kč, škoda ve formě ušlého zisku, který by žalobce byl získal, pokud by mu soud při vyhovění žalobě přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 124 320 Kč, škoda představující náklady žalobce vzniklé v souvislosti s dovolacím řízením ve výši 34 096 Kč a škoda spočívající v nákladech řízení, které byl žalobce povinen nahradit žalované společnosti v celkové výši 155 750 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2016, č. j. 43 C 48/2015-236, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. 2. 2017, č. j. 43 C 48/2015-251, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 727 416 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku) a žalobci uložil, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II rozsudku). 3. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že žalobce byl společníkem ENVI, jemuž náležel obchodní podíl v rozsahu 35 %. Návrhem ze dne 23. 6. 2009 doručeným krajskému soudu se žalobce (tehdy navrhovatel) domáhal vyslovení neplatnost usnesení valné hromady společnosti ENVI, s. r. o., konané dne 23. 3. 2009, kterým bylo rozhodnuto o rozdělení části nerozděleného zisku ve výši 3 000 000 Kč a vyplacení dividendy společníkům podle výše jejich obchodních podílů. Žalobce v rámci svého návrhu rovněž požadoval, aby mu žalovaná společnost zaplatila přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč za porušení základních práv společníka. O těchto návrzích rozhodoval krajský soud v posuzovaném řízení. Žalobce (navrhovatel) svůj návrh odůvodnil tím, že jednatelé společnosti jej od roku 2005 odmítali informovat o záležitostech společnosti ENVI a odmítali mu zpřístupnit doklady společnosti, přičemž žalobce bez požadovaných informací nebyl schopen na valné hromadě rozhodovat a vykonávat tak právo společníka, v důsledku čehož hlasování valné hromady proběhlo v rozporu s právními předpisy. Na valné hromadě bylo vycházeno z účetní závěrky ENVI k 31. 12. 2007, ze které vyplývala vysoká míra nerozděleného zisku minulých let, a to ve výši 35 816 000 Kč. Žalobci, který proti přijetí usnesení valné hromady protestoval, byla dne 27. 11. 2009 poukázána částka 892 500 Kč společností ENVI. Krajský soud usnesením ze dne 25. 10. 2010, č. j. 13 Cm 1617/2009-114, žalobu na vyslovení neplatnosti valné hromady zamítl, přičemž zamítl i část žaloby, v níž se žalobce domáhal přiznání finančního zadostiučinění ve výši 500 000 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem. Shledal totiž, že valná hromada společnosti byla svolána řádným způsobem a řádným způsobem proběhla, o navrhovaném usnesení bylo řádně hlasováno, přičemž informace požadované žalobcem přesahovaly rámec informovanosti, která je běžně v rámci valných hromad společníků poskytována, s tím, že rozhodující byl v daném případě konkrétní výsledek hospodaření společnosti a jeho opakovaná ziskovost, a proto uzavřel, že nedošlo k porušení zákona či stanov společnosti. 4. K odvolání navrhovatele, který namítal, že valná hromada při rozhodování o vyplacení podílu na zisku z nerozděleného zisku minulých let vycházela z účetní závěrky z roku 2007 a nikoli z účetní závěrky z roku 2008, která v této době ještě nebyla dokončena, a že účetní závěrka byla naprosto nedostačujícím dokumentem pro informované rozhodnutí společníka o rozdělení zisku, Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 1. 3. 2012, č. j. 7 Cmo 183/2011-214, potvrdil usnesení krajského soudu, když přihlédl též k tomu, že exekučním příkazem vydaným dne 30. 3. 2011 soudním exekutorem JUDr. Markem Frankem v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 125 EX 735/10 (dále jen „exekuční příkaz“) byl postižen žalobcův obchodní podíl ve společnosti ENVI, a to pro vymožení nákladů oprávněného ve výši 3 720 Kč a nákladů exekuce ve výši 11 400 Kč. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce v průběhu odvolacího řízení pozbyl postavení společníka zakládající jeho aktivní věcnou legitimaci k domáhání se vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady a současně neosvědčil, že by i poté trval jeho právní zájem na vydání rozhodnutí o neplatnosti napadeného usnesení valné hromady. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 24. 4. 2014, č. j. 29 Cdo 2676/2012-246, odmítl dovolání žalobce. Ústavní soud v usnesení ze dne 7. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 1635/11, shledal postup exekutora JUDr. Franka zcela nepřiměřeným a nerespektujícím nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 752/04. 5. Soud prvního stupně na takto zjištěný skutkový stav aplikoval § 1, § 2, § 3 odst. 1 písm. b), § 4 odst. 1 § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2 a § 31 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“) a též § 131 odst. 1, 3, 4 a § 178 odst. 2, 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 19. 7. 2009 (dále jen „obch. zák.“) a zabýval se posouzením, zda by žalobce, nebýt exekučního příkazu a ztráty jeho aktivní legitimace ve sporu, mohl být v posuzovaném řízení úspěšný, respektive, zda by odvolací námitky uplatněné žalobcem v odvolání proti usnesení krajského soudu byly způsobilé dosáhnout pro něj příznivější změny prvostupňového rozhodnutí (a v jakém rozsahu) a zda by v té souvislosti nevznikly žalobci výdaje spojené s řízením a naopak zda by mu vzniklo právo na náhradu jeho nákladů. 6. Uzavřel v té souvisl