30 Cdo 2283/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2283/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2003 Spisová značka:30 Cdo 2283/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:30.CDO.2283.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 242 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 242 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. § 242 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 14 odst. 1 písm. c) předpisu č. 328/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2283/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. S., proti žalované JUDr. P. S., advokátce, správkyni konkursní podstaty úpadce \"A.\", společnost s ručením omezeným, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 124/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2002, č. j. 10 Co 889/2001- 71, t a k t o : I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. srpna 1999, č. j. 25 C 124/98-49, určil, že žalobkyně je vlastníkem sporem dotčených nemovitostí a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 30. dubna 2002, č. j. 10 Co 889/2001-71, pro opožděnost odmítl odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně (§ 218 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu - dále jen \"o. s. ř.\") a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud druhého stupně ve svém rozhodnutí vyšel především ze závěru, že dne 23. srpna 1999 došlo s přihlédnutím k ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 238/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, k přerušení řízení v označené věci. Poté, co se soud prvního stupně dozvěděl o prohlášení konkursu na původně žalovaného, doručil dne 12. prosince 1999 rozsudek soudu prvního stupně správkyni konkursní podstaty JUDr. P. S. Ta přípisem došlým dne 20. prosince 1999 soudu sdělila, že řízení považuje za přerušené a nenavrhuje jeho pokračování. Návrh na pokračování v řízení podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání učinila podáním došlým soudu prvního stupně dne 2. května 2000 žalobkyně s tím, že má naléhavý právní zájem na věci. Okresní soud v Ostravě podání žalobkyně spolu s rozsudkem ve věci samé č. j. 25 C 124/98-49 doručil správkyni konkursní podstaty JUDr. P. S., která reagovala podáním došlým soudu dne 24. července 2000. Zde sdělila, že zapsala předmět sporu do konkursní podstaty a vyzvala žalobkyni k podání excindační žaloby podle § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, což žalobkyně učinila. Vyslovila též názor, že v řízení není možno k návrhu žalobkyně pokračovat. Soud prvního stupně správkyni konkursní podstaty sdělil (sdělení doručeno dne 17. května 2001), že v řízení pokračuje v souladu s § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. Správkyně konkursní podstaty na toto sdělení soudu reagovala v patnáctidenní lhůtě podáním odvolání. Toto odvolání soud druhého stupně posoudil jako opožděné s odkazem na ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. Pokud pak žalobkyně podala návrh na pokračování v (takto přerušeném) řízení, doručením tohoto návrhu, byl soud oprávněn v řízení pokračovat a provádět potřebné procesní úkony. Soud prvního stupně dne 24. července 2000 doručil správkyni konkursní podstaty návrh na pokračování řízení a spolu s tímto návrhem jí doručil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Tímto doručením začala běžet odvolatelce patnáctidenní odvolací lhůta. Ta uplynula v úterý dne 8. srpna 2000. Správkyně konkursní podstaty však podala odvolání až dne 21. května 2001, a tedy opožděně. Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 7. října 2002. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě podala správkyně konkursní podstaty úpadce \"A.\", společnost s ručením omezeným, dne 17. října 2002 dovolání. Uvedla, že krajský soud proti svému rozhodnutí připustil dovolání, přičemž jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Dovolatelka především připomíná, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vyslovuje názor, že momentem doručení návrhu na pokračování v řízení ze strany žalobkyně skončilo přerušení předmětného řízení, k němuž došlo ze zákona prohlášením konkursu u původně žalované obchodní společnosti a soud byl tedy oprávněn pokračovat v řízení a provádět potřebné procesní úkony. Tím, že doručil žalované dne 24. července 2000 rozsudek soudu prvního stupně a návrh na pokračování v řízení, počala žalované běžet lhůta k podání odvolání. S tímto právním názorem však dovolatelka nesouhlasí. Žalovaná k doručenému návrhu na pokračování v přerušeném řízení podala dne 24. července 2000 vyjádření v tom smyslu, že nesouhlasí s pokračováním v řízení. Následně přípisem ze dne 8. ledna 2001, doručeným žalované dne 16. května 2001, bylo soudem sděleno, že pokračuje v řízení. Žalovaná pak ve lhůtě patnácti dnů od doručení (tohoto) oznámení podala příslušné odvolání. Podle názoru dovolatelky jí tak počala lhůta pro podání odvolání běžet ode dne doručení oznámení soudu o pokračování v řízení, a nikoliv vlastním doručením rozsudku. Z tohoto důvodu dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné. Dovolatelka dále nesouhlasí s postupem soudu prvního stupně po prohlášení konkursu na původně žalovanou obchodní společnost, neboť soud i poté ještě ve věci jednal. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. přede dnem 1. ledna 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jak vyplývá z obsahu spisu, bylo rozhodnutí soudu druhého stupně vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, když rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před nabytím účinnosti zmíněné novely o. s. ř. Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, věc projednal a rozhodl též podle znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2000. Dovolací soud shledal, že dovolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), mající právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a splňuje formální i obsahové znaky uvedené v § 241 odst. 2 o. s. ř. Poté se zabýval přípustností dovolání se závěrem, že dovolání tohoto účastníka řízení je přípustné ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. Jak již bylo uvedeno, dovolání žalované vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když odvolacímu soudu vytýká, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinností dovolacího soudu však bylo nejprve s přihlédnutím k ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v označeném ustanovení. Samotná dovolatelka ve svém dovolání však takovouto možnost výslovně neuvádí, přičemž ani z obsahu spisu, resp. ani z napadeného rozhodnutí se takováto případná vada nepodává. Za již konstatované existence přípustnosti dovolání žalované poté dovolací soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné (§ 243b odst. 2 o. s. ř.). S přihlédnutím ke znění ustanovení § 242 o. s. ř. je třeba konstatovat, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je však přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout mimo jiné i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ani těmito vadami však napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno. Pokud se týče výtky vztahující se k otázce posouzení běhu odvolací lhůty proti rozsudku