30 Cdo 2350/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2350/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2350/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2350.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993 Sb. § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2350/2022-187 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobců a) B. Z., narozené XY, bytem v XY, a b) L. Z., narozeného XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39, proti žalované České republice - Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 150/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 55 Co 383/2021-143, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 55 Co 383/2021-143, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 7. 2021, č. j. 28 C 150/2018-119 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobci nyní označení jako a) a b), původně ještě spolu se žalobcem L. Z. se podanou žalobou domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v rámci správního řízení, jehož předmětem je vydání deklaratorního rozhodnutí o určení právního vztahu, konkrétně pak zda se na blíže specifikovaných pozemcích v katastrálním území XY a v katastrálním území XY, jichž jsou (byli) spoluvlastníky, nachází pozemní komunikace, a pokud ano, do jaké kategorie je pozemní komunikace zařazena, případně jaký má pozemní komunikace charakter. 2. Správní řízení (dále též jen „řízení o určení právního vztahu“) mělo probíhat před Obecním úřadem XY pod č. j. DEK-402/2011-Sil., Ministerstvem dopravy – Odbor pozemních komunikací, pod č. j. 781/2013-120 – STSP/2, Městským úřadem Rožnov pod Radhoštěm, sp. zn. MěÚ-RpR/OD/14414/2016/DM, č. j. MěÚ-RpR/383614/2016 a Krajským úřadem Zlínského kraje, sp. zn. KUSP-64 280/2016/DOP/MH, č. j. KUZL-64280/2016 (dále jen “posuzované řízení”). Řízení bylo zahájeno 2. 6. 2011 a ke dni podání žaloby k soudu trvalo více jak 7 let a nebylo ukončeno. Žalobci v žalobě zdůraznili, že (posuzované) řízení o určení právního vztahu souvisí s dříve zahájeným řízením o odstranění stavby – „komunikace XY“ v katastrálním území XY, které je vedeno u Městského úřadu ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. a č. j. MěÚVM 51640/2017, SŘ/48135/2015/Ši, MeUVM 097754/2017 (dále též jen „řízení o odstranění stavby“). Žalobci s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2205/2016 tvrdili, že jde v posuzovaném řízení o určení právního vztahu o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah a způsob výkonu daného práva nebo závazku [ve smyslu. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)], a na věc je tedy aplikovatelné i stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též jen „Stanovisko“). Účastníky posuzovaného řízení byli od 2. 6. 2001 původní žalobce a) L. Z. a žalobkyně b) [v dovolacím řízení jde o žalobkyni a)], a to až do 30. 4. 2012, kdy s právními účinky k tomuto datu darovali jednu třetinu ideálního spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech původnímu žalobci c) [v dovolacím řízení jde o žalobce b)]. S podrobnějšími výpočty se tak domáhal původní žalobce a) a původní žalobkyně b) každý náhrady nemajetkové újmy v částce 82 875 Kč s příslušenstvím a původní žalobce c) [nyní žalobce b)] pak částky 76 000 Kč s příslušenstvím. Žádost žalobců o odškodnění byla doručena žalované 13. 12. 2017. Žalovaná však jejich nárok neuspokojila. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 28 C 150/2018-119, žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit původnímu žalobci a) a původní žalobkyni b) každému částku ve výši 82 875 Kč s příslušenstvím, a původnímu žalobci ad c) částku ve výši 76 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku) a vyslovil, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladu řízení každý částku 600 Kč (výrok II rozsudku). 4. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění. Za nesporné měl, že posuzované řízení bylo zahájeno na návrh původních žalobců a) a b) ze dne 2. 6. 2011, jímž se domáhali “vydání deklaratorního rozhodnutí v rámci řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu ve věci rekonstrukce polní cesty XY”, a jeho délku posuzoval do 13. 12. 2017 (jíž byl žalobní požadavek ohraničen), kdy ještě nebylo vydáno ve správním řízení pravomocné konečné rozhodnutí. Soud prvního stupně popsal (mezi účastníky jinak) nesporný průběh posuzovaného správního řízení. Vycházel též z průběhu soudního řízení, které bylo před ním vedeno pod sp. zn. 40 C 2/2019, jehož předmětem byla náhrada nemajetkové újmy stejných žalobců z titulu průtahů v dříve zahájeném a rovněž neskončeném správním řízení o odstranění stavby „komunikace XY“ v katastrálním území XY na stejných pozemcích žalobců, jako v této věci. Dotčené řízení bylo zahájeno 27. 3. 1996 a ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebylo ukončeno. Žalobci vlastní pozemky, na kterých se nachází tato „nepovolená a neoprávněná stavba“, jsou tedy přímo dotčena jejich vlastnická práva. Správní řízení ve věci odstranění stavby bylo několikrát přerušováno, opakovaně bylo nařizováno odstranění stavby. Tato rozhodnutí však byla rušena nadřízenými správními orgány pro nedostatečnou identifikaci stavby, která má být odstraněna. Výrok byl označen za nepřezkoumatelný a absolutně nevykonatelný. Za nepřiměřeně dlouhé správní řízení o odstranění stavby žalobci u Ministerstva dopravy požadovali zadostiučinění v celkové výši 975 000 Kč. Toto zadostiučinění jim poskytnuto nebylo. V rámci shora označeného soudního řízení byly původnímu žalobci a) a žalobkyni b) přiznány částky po 256 265,60 Kč s příslušenstvím, původnímu žalobci c) pak částka 53 156,25 Kč s příslušenstvím. Soud tehdy shledal, že předmětem “žalobního návrhu” (správně šlo ovšem o návrh na zahájení správního řízení – poznámka Nejvyššího soudu) je odstranění stavby provedené na pozemcích žalobců bez jejich souhlasu, tedy se přímo dotýká vlastnického práva žalobců. Následně soud prvního stupně uvedl, že „soud žalobě částečně vyhověl“ (míněno řízení před ním vedené pod sp. zn. 40 C 2/2019 – poznámka Nejvyššího soudu). Městský soud v Praze jako soud odvolací, pod č. j. 72 Co 173/2020-171, ve vyhovujících výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, rovněž shledal, že v předmětném správním řízení šlo o odstranění stavby provedené na pozemcích žalobců bez jejich souhlasu, tedy řízení se přímo dotýkalo jejich vlastnického práva. 5. V rovině právního posouzení soud prvního stupně zdůraznil, že mu není naprosto zřejmé, z jakého důvodu se žalobci domáhají ve správním řízení deklaratorního rozhodnutí dle § 142 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, dále jen „správní řád“ (o určení charakteru případné pozemní komunikace), když obě správní řízení (tedy spolu s řízením o odstranění stavby) se týkají téže stavby na týchž pozemcích, není tak zřejmé, proč v roce 2011 žalobcům vznikla potřeba domáhat se určení, zda se na těchto pozemcích vůbec nachází pozemní komunikace a pokud ano, do jaké kategorie je zařazena, případně jaký má charakter. Soud prvního stupně své právní posouzení uzavřel s tím, že žaloba není důvodná, protože „řízení o určení právního vztahu je speciální ustanovení správního řádu“, správní orgán podle odstavce prvního § 142 správního řádu nepostupuje, pokud může otázku vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci jiného správního řízení, „což v tomto případě nastává“, otázku charakteru komunikace správní orgán řešil a řeší v rámci správního řízení o odstranění stavby, které běží od roku 1996. Žaloba na určení právního vztahu tak podle přesvědčení soudu prvního stupně naprosto není na místě. Toto (druhé) správní řízení (o určení práva nebo právního vztahu) se soudu prvního stupně jevilo „jako nepřiměřené veškerým okolnostem“. Soud prvního stupně neshledal žádný právní zájem (nynějších žalobců) na určení charakteru komunikace právě proto, že toto musí být vyřešeno jako předběž