30 Cdo 2436/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2436/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2008 Spisová značka:30 Cdo 2436/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.2436.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 451 předpisu č. 40/1964Sb. § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2436/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně J. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. Š., a 2) E., obou zastoupených advokátem, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 269/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2007, č. j. 26 Co 256/2006 - 163, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 19. listopadu 2004, č. j. 5 C 269/2001 - 93, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně částku 500.000,- Kč s příslušenstvím, kterou jako budoucí kupující zaplatila jako zálohu na kupní cenu nemovitostí částečně ve vlastnictví prvního žalovaného a částečně ve vlastnictví druhé žalované podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 9. 12. 1999, k jejímuž uzavření však nedošlo, neboť žalobkyně od této smlouvy odstoupila; složená záloha jí však nebyla vrácena a na straně žalovaných tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které jsou jí povinni vydat. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 19. 11. 2004, č. j. 5 C 269/2001 - 93, uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 465.449,85 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 10. 4. 2000 do zaplacení, žalobu co do částky 34.550,15 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 10. 4. 2000 do zaplacení a žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako budoucí kupující a prvním žalovaným a druhou žalovanou jako budoucími prodávajícími byla dne 9. 12. 1999 uzavřena písemná smlouva o budoucí smlouvě kupní, jejímž předmětem měl být rozestavěný rodinný dům na pozemku p. č. 863, dvougaráž na pozemku p. č. 864, včetně součástí a příslušenství, ve vlastnictví druhé žalované za kupní cenu ve výši 4,262.975,- Kč a pozemky p. č. 49/65, orná půda, p. č. 863, zastavěná plocha, a p. č. 864, zastavěná plocha, ve vlastnictví prvního žalovaného za kupní cenu 768.750,- Kč, vše v k.ú. a obci L., s tím, že kupní smlouva bude uzavřena do 15. 2. 2000, že žalobkyně je oprávněna nemovitosti bezplatně užívat do doby převodu vlastnického práva a nést ze svého náklady na jejich provoz; podle této smlouvy složila žalobkyně při jejím podpisu M. Š. zálohu na kupní cenu ve výši 500.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva nebyla uzavřena, neboť žalobkyně od smlouvy o budoucí kupní smlouvě dopisem ze dne 10. 4. 2000, adresovaným oběma žalovaným, odstoupila, a žalovaní se nedomáhali uzavření kupní smlouvy postupem podle § 50a odst. 2 obč. zák., dospěl okresní soud k závěru, že složená záloha je bezdůvodným obohacením podle § 451 odst. 2 obč. zák., neboť jde o plnění bez právního důvodu. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že záloha byla složena na rozestavěný rodinný dům, který je ve vlastnictví druhé žalované (viz též kolaudační rozhodnutí ze dne 8. 12. 1999), a dále, že zálohu převzal M. Š. jako jednatel druhé žalované, soud žalobu proti prvnímu žalovanému jako fyzické osobě zamítl pro nedostatek pasivní legitimace, když žalobkyně neprokázala, že by žalovaní odpovídali za vrácení zálohy solidárně. Druhou žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyni částku 465.449,85 Kč s 10 % úrokem z prodlení jdoucím od 10. 4. 2000 do zaplacení; co do částky 34.5560,15 Kč s přísluš1enstvím žalobu zamítl, protože v této části shledal důvodnou obranu druhé žalované k započtení částky 22.601,15 Kč za spotřebovanou energii a částky 11.949,- Kč za poškozený sloupek na oplocení. Ostatní námitky druhé žalované na započtení ušlého zisku, nájemného a nákladů za zastoupení neshledal důvodnými. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2004, č. j. 36 Co 256/2006 - 163, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným a ve výroku o nákladech řízení mezi těmito účastníky potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a řízení doplnil opětovným výslechem svědkyně D. K., jež setrvala na své výpovědi učiněné před soudem prvního stupně, že k převzetí peněz došlo v kanceláři F., kde manželé Š. předali žalobkyni částku 500.000,- Kč jako zálohu na koupi jejího domu, a žalobkyně tuto částku předala M. Š.; na obě platby byly vyplněny pokladní doklady, přičemž pokladní doklad o převzetí částky 500.000,- Kč podepsal M. Š. i žalobkyně. Dále krajský soud doplnil dokazování příjmovým pokladním dokladem ze dne 9. 12. 1999 předloženým druhou žalovanou, z nějž zjistil, že od žalobkyně byla přijata záloha na rodinný dům v uvedené částce, přičemž v části „přijal“ je razítko druhé žalované a podpis „Š.“. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že zálohu přijala druhá žalovaná (přesto, že podpis žalobkyně na příjmovém pokladním dokladu chybí), a to s ohledem na okolnosti, resp. důvody poskytnutí zálohy, spočívající v tom, že žalobkyně potřebovala zajistit bydlení pro svoji sestru. Pokud tedy zálohu vyplácenou žalobkyní převzal M. Š., jak je uvedeno ve smlouvě o smlouvě budoucí, jednal jako jednatel firmy E., spol. s r. o., která byla vlastníkem domu, neboť jen ta mohla se žalobkyní dohodnout jeho užívání před uzavřením kupní smlouvy a před převodem vlastnického práva na žalobkyni, přičemž i druhá žalovaná učinila v řízení nesporným, že zálohu převzala. V části II, bodu 2 ca), na niž žalobkyně poukazovala, je smlouva o budoucí smlouvě kupní podle názoru krajského soudu neurčitá, když v ní není uvedeno, zda zálohu převzal pan M. Š. jako osoba fyzická, či jako jednatel osoby právnické, což však nezpůsobuje neplatnost smlouvy, neboť neurčitost tohoto ujednání bylo možno odstranit výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že smlouva o smlouvě budoucí je platná, a shodně s ním též dovodil, že byla-li žalobkyní zaplacena záloha na kupní cenu, avšak k uzavření kupní smlouvy nedošlo, jde o bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Za správný považoval rovněž názor okresního soudu, že žalovaní neodpovídají za vrácení bezdůvodného obohacení společně a nerozdílně, neboť to mezi nimi nebylo dohodnuto a nevyplývá to ani z povahy plnění (§ 511 odst. 2 obč. zák.). Solidární odpovědnost nelze dovodit ani z označení smluvních stran ani ze závazku převést nemovitosti ve smlouvě uvedené na žalobkyni, neboť každý ze žalovaných mohl převést jen ty nemovitosti, které byly v jeho vlastnictví. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Podle dovolatelky skutečnost, že si žalovaní smluvně nedohodli společné a nerozdílné plnění, nezakládá automaticky domněnku o neexistenci pasivní solidarity, a rozhodující je naopak vyhodnocení a posouzení okolností vzniku závazku z hlediska hmotného práva. Dovolatelka namítá, že uzavřením smlouvy budoucí učinila jasný projev vůle, kterým bylo koupit všechny označené nemovitosti, a nebylo pro ni rozhodné, jak si žalovaní rozdělí, resp. zúčtují zálohu kupní ceny, neboť stranu prodávající vnímala jako jednu osobu. Názor soudu, že každý ze žalovaných mohl převést jen tu část nemovitosti, která byla v jeho vlastnictví, považuje za „absolutně odtržený od reality, který nemá v praxi opodstatnění“, a současně poukazuje na to, že vlastníkem domu a garáže se druhá žalovaná mohla stát proto, že k tomu dal souhlas první žalovaný (fyzická osoba). Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že povinným k vydání bezdůvodného obohacení je v daném případě druhá žalovaná, a v této souvislosti s odkazem na § 110 odst. 1 písm. e) obch. zák. vyslovuje názor, že pokud právní úkon činí osoba bez uvedení, že jedná z titulu výkonu své funkce jednatele sp