30 Cdo 2588/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 2588/2024-94 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Martinem Křížem, advokátem se sídlem v Praze 9, Davidovičova 1675/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, o zaplacení částky 275 732 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 30/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 38 Co 63/2023-79, t a k t o: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2024, č. j. 38 Co 63/2023-79, se v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok III rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, č. j. 63 C 30/2021-54, v rozsahu částky 200 000 Kč, jakož i nákladový výrok IV a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2022, č. j. 63 C 30/2021-54, ve výroku III v rozsahu částky 200 000 Kč a ve výroku IV o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 275 732 Kč s úrokem z prodlení od 3. 12. 2020 do zaplacení, jako náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, sestávající z částky ve výši 55 060 Kč coby náhrady nákladů za poskytnuté právní služby, částky 672 Kč jakožto náhrady cestovného, částky 20 000 Kč jako náhrady za nepřiměřenou délku trestního stíhání a částky ve výši 200 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou samotným trestním stíháním. Tvrdil, že usnesením ze dne 11. 3. 2019, č. j. KRPB-263045-15/TČ-2018-060273-HK, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce s tím, že jako referent na úseku přestupků Městské části Brno-střed měl svou nečinností způsobit promlčení odpovědnosti u jednoho obviněného za jednání vykazující znaky přestupku. Namítal, že cílem trestního stíhání bylo poškodit žalobce a odstranit jej z pozice referenta na úseku přestupků. Trestní řízení skončilo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 2.2020, č. j. 4 T 179/2019-175, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutek kladený žalobci za vinu není trestným činem. Jelikož dne 19. 5. 2021 zaplatila žalovaná žalobci částku ve výši 448 Kč jakožto náhrady cestovného a dne 27. 5. 2021 částku ve výši 21 327,17 Kč, coby náhradu za uhrazené právní služby, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu zpět. 2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 63 C 30/2021-54, řízení ohledně částky 448 Kč s úrokem z prodlení od 20. 5. 2021 do budoucna a ohledně částky 21 327,17 Kč, zastavil (výrok I), rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 448 Kč za dobu od 3. 12. 2020 do 19. 5. 2021 a částky 21 327,17 Kč za dobu od 3. 12. 2020 do 26. 5. 2021 (výrok II), zamítl žalobu o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 253 956,83 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 3. V rámci skutkových zjištění vzal soud prvního stupně za prokázané, že usnesením ze dne 11. 3. 2019 (žalobci doručeného dne 26. 3. 2019), č. j. KRPB 263045-15/TČ-2018-060273-HK, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost a usnesením Městského státního zástupce ze dne 15. 4. 2019, č. j. 6 Zt 36/2019–34, bylo napadené usnesení zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Následně bylo usnesením ze dne 6. 6. 2019 (žalobci doručeného dne 21. 6. 2019), č. j. KRPB-263045-28/TČ-2018-060273-HK, znovu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného z přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti, přičemž žalobci bylo kladeno za vinu totožné jednání, jež bylo popsáno v předchozím zrušeném usnesení. Trestní řízení skončilo dne 21. 3. 2020 (den nabytí právní mocí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2020, č. j. 4 T 179/2019-175), celkem tedy řízení trvalo 1 rok a 10 dnů. Dále měl za prokázané, že z výpovědi svědků D. M., P. Š., a A. K. nebylo zjištěno, že by probíhající trestní stíhání bylo důvodem pro ukončení pracovního poměru s žalobcem nebo že by na jeho trvání mělo vliv. Z těchto výpovědí však bylo zřejmé, že atmosféra na pracovišti nebyla mezi žalobcem a jeho nadřízenou – D. M. harmonická, nicméně nebylo prokázáno, že by tato skutečnost byla důvodem pro zahájení trestního řízení. 4. Soud prvního stupně nárok žalobce posoudil podle § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „OdpŠk“). Dospěl k závěru, že žaloba v části, jíž se žalobce domáhal náhrady nákladů obhajoby v částce 33 956,83 Kč, paušální částky ve výši 20 000 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč, není důvodná. Uvedl, že žalobce v průběhu trestního stíhání brojil proti stíhání své osoby, podával stížnosti a domáhal se zastavení trestního stíhání, a to jak svými podáními, tak i v zastoupení advokátem na základě plné moci udělené žalobcem M. K. dne 20. 9. 2019. Nedůvodnými pak soud prvního stupně shledal náhrady nákladů za právní zastoupení za dobu předcházející dni 20. 9. 2019, neboť zmocnění advokáta k zastupování žalobce bylo doloženo až ode dne 20. 9. 2019, rovněž jako nedůvodné bylo shledáno žalobcem požadované navýšení odměny advokáta. Stran nároku na zaplacení 20 000 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že postup orgánů činných v trestním řízení i postup soudu byl prost zbytečných prodlev. Konstatoval, že průběh řízení svou délkou nepřekračoval běžné standardy trvání takového řízení a z toho důvodu nebyla naplněna podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Co se týče nároku na zaplacení částky 200 000 Kč, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím, soud prvního stupně dovodil, že trestní řízení znamenalo pro žalobce určitou psychickou zátěž, avšak vycházeje ze skutečnosti, že žalobce sám byl v minulosti policistou (jak vypověděl svědek A. K.), pracoval jako referent na úseku přestupků, byl žalobce vybaven schopností lépe se vyrovnat s doručovanými předvoláními na příslušná policejní oddělení či k soudu než občan bez jeho zkušeností. Dle názoru soudu prvního stupně nebylo v řízení prokázáno – a to ani z výpovědi svědků S. M. V. a M. V., že by trestní řízení vedené ve věci žalobce tak výrazně zasáhlo do jeho pracovního a osobního života, resp. mělo na jeho kvalitu života zjevné negativní dopady v takové míře, jež by měly za následek naplnění předpokladů pro přiznání žalobcem požadovaného zadostiučinění. 5. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III a IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 6. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením s tím, že ve zde projednávané věci správně nebyla žalobci přiznána náhrada nákladů za jeho právní zastoupení za dobu před datem 20. 9. 2019 a rovněž stran nenavýšení odměny právního zastoupení z důvodu složitosti. Dále neshledal porušení žalobcova práva spočívajícího v nepřiměřeně dlouhém soudním řízení, za nějž se domáhal zaplacení částky 20 000 Kč. Uvedl, že pokud bylo trestní řízení zahájeno usnesením Policie České republiky dne 11. 3. 2019, č. j. KRPB – 263045 – 15/TČ – 218 – 060273 – HK, a ukončeno nabytím právní moci rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2020, č. j. 4 T 179/2019 – 175, dne 21. 3. 2020, trvalo 1 rok a 10 dnů, tuto dobu nelze považovat za nepřiměřenou, jež by překračovala běžnou délku trvání trestního řízení. Za této situace pak nebyla splněna podmínka spočívající v odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, který by spočíval v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 OdpŠk. Požadavek žalobce na zaplacení částky 20 000 Kč a 33 956,83 Kč jakožto náhrady nákladů právního zastoupení, tedy neshledal důvodným. 7. Stran nároku žalobce týkajícího se zaplacení částky 200 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, odvolací soud konstatoval, že v daném řízení byla prokázána existence odpovědnostního titulu – nezákonného rozhodnutí v trestním řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 C