30 Cdo 2633/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2633/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 6. 2020 Spisová značka:30 Cdo 2633/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2633.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 39g předpisu č. 48/1997Sb. § 39h odst. 2 předpisu č. 48/1997Sb. § 243e odst. 1,2 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění od 30.09.2017 do 31.01.2019 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2633/2018-274 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně Egis Pharmaceuticals PLC, reg. č. 01 - 10 - 041762, se sídlem Keresztúri út. 30-38, H-ll06 Budapešť, Maďarská republika, zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, proti žalované České republice - Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o zaplacení 12 768 609 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 240/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 12 Co 367/2017-243, takto: I. Dovolání se co do částky 11 609 Kč odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 12 Co 367/2017-243, ve výroku I v rozsahu, ve kterém byl co do částky 12 757 000 Kč s příslušenstvím potvrzen zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně, a v navazujících výrocích o nákladech řízení II a III, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 9. 2018, č. j. 29 C 240/2015-205, v zamítavém výroku I co do částky 12 757 000 Kč s příslušenstvím a v závislém nákladovém výroku II se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se proti žalované domáhá zaplacení částky 12 768 609 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 17. 8. 2015 do zaplacení z důvodu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 58/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, a to jako odškodnění majetkové újmy v důsledku nepřiměřeně dlouhého správního řízení o stanovení maximální ceny léčiv a stanovení výše a podmínek úhrady, kdy jí ušel zisk ve výši 12 757 000 Kč za neuskutečněný prodej 63 785 kusů léčivých přípravků za cenu 200 Kč za jeden kus a vznikly jí náklady na likvidaci a dopravu exspirovaných léčivých přípravků skladovaných v České republice ve výši 11 609 Kč. Správní řízení probíhalo od 14. 9. 2010 do 13. 10. 2012, kromě období od 16. 9. 2010 do 30. 11. 2010, kdy bylo řízení přerušeno. V tomto období došlo k exspiraci již vyrobených léčivých přípravků, přičemž žalobkyně je nemohla distribuovat do lékáren a k pacientům, neboť lékárny neodebírají léčivo s kratší než šestiměsíční exspirační lhůtou. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 9. 2018, č. j. 29 C 240/2015-205, zamítl žalobu o přiznání částky 12 768 609 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že správní řízení, v němž se žalobkyně domáhala stanovení maximální ceny, výše a podmínek úhrady léčivého přípravku COVEREX COMBI 4 MG/1,25 MG probíhalo od 14. 9. 2010 do 13. 10. 2012, přičemž v období od 16. 9. 2010 do 30. 11. 2010 bylo přerušeno. Posuzované správní řízení bylo spojeno se správním řízením o změně výše a podmínek úhrady ze zdravotního pojištění jiných léčivých přípravků a jiných účastníků a k pravomocnému stanovení výše úhrady ve vztahu k předmětnému přípravku došlo dne 13. 10. 2012, celkem tedy řízení trvalo asi 2 roky. Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále také „SÚKL“) rozhodl po 116 dnech od zahájení správního řízení, což bylo v zákonem stanovené lhůtě. Od jeho rozhodnutí běžela účastníkům patnáctidenní lhůta pro podání odvolání v souladu s § 83 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a SÚKL poté měl třicetidenní lhůtu na předání spisu Ministerstvu zdravotnictví, které má další lhůtu na vyřízení odvolání. Žalobkyní bylo za cenu 11 609 Kč zlikvidováno 63 785 kusů léčivého přípravku, přičemž cena přípravku byla stanovena na částku 200 Kč za jeden přípravek. Léčivo žalobkyně již bylo registrováno v České republice. 4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 5 a § 13 OdpŠk a § 39g odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojišťění, a dospěl k závěru, že došlo k nedodržení zákonné lhůty ve správním řízení, neboť k rozhodnutí odvolacího orgánu došlo až po 163 dnech, přičemž v posuzovaném správním řízení nemohlo být využito tzv. zkráceného správního řízení v délce 30 dnů, jež bylo zavedeno až s účinností od 1. 12. 2011 zákonem č. 298/2011 Sb. Vzal dále v úvahu, že řízení bylo mimořádně složité a že se jej účastnil velký počet účastníků. Podle soudu prvního stupně byl SÚKL oprávněn spojit více řízení do jednoho, aniž by měl soud v tomto řízení pravomoc postup správních orgánu přezkoumávat. Dovodil dále, že ve věci není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným vznikem škody a délkou správního řízení, neboť shledal, že k likvidaci vyrobeného léčiva a tedy ke vzniku škody na straně žalobkyně, došlo z důvodu špatného podnikatelského záměru žalobkyně, která léčivo vyrobila ryze v rámci svého podnikatelského rizika. Soud prvního stupně tedy odpovědnost za vznik škody dovodil výlučně na straně žalobkyně. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 1. 2018, č. j. 12 Co 367/2017-243, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I), ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok III). 6. Odvolací soud se na podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by doplnil dokazování, plně ztotožnil s právním hodnocením věci provedeným soudem prvního stupně, jenž se správně zaměřil na zjištění, zda v projednávané věci je splněna podmínka příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem. 7. Odvolací soud vzal za relevantní, že žalobkyně vychází z předpokladu, že jí vznikla škoda tím, že vyrobila léčivý přípravek před tím, než mu bylo vydáno rozhodnutí o stanovení maximální ceny, výše a podmínek úhrady a tento léčivý přípravek nemohla prodat a získat za něj příslušné finanční plnění, a že jí tudíž vznikla škoda z důvodu, že léčivý přípravek neobdržel včas, tedy v zákonné lhůtě, rozhodnutí o stanovení maximální ceny, výše a podmínek úhrady. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že žalobkyni škoda vznikla, neboť léčivý přípravek byl zlikvidován, namísto, aby byl prodán, a žalobkyně získala odpovídající finanční prostředky. Odvolací soud dále vyjádřil závěr, že lze dovodit, že správní řízení trvalo delší, než zákonnou dobu, byť se jednalo o více řízení s různými subjekty a že podstatnou je otázka, zda mezi délkou správního řízení a vznikem škody žalobkyni je příčinná souvislost. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že k průtahům ve správním řízení nedošlo, byť došlo k nedodržení zákonné lhůty ze strany odvolacího orgánu jak u prvého, tak i u druhého rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, a že soud není oprávněn přezkoumávat postup správního orgánu při spojení správního řízení s revizním řízením, neboť procesní postup je plně v kompetenci správního orgánu. 8. Podle odvolacího soudu je v poměrech projednávané věci zásadní posouzení, zda ke škodě na straně žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou správního řízení. V tomto ohledu shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyni škoda vznikla tím, že léčivý přípravek vyrobila, aniž by měla postaveno najisto, že jej bude moci v době před uplynutím jeho exspirace prodat. Bylo totiž pouze na rozhodnutí žalobkyně, zda vyčká rozhodnutí správního orgánu o stanovení maximální ceny a výše úhrady za předmětný léčivý přípravek, nebo zda na sebe vezme podnikatelské riziko a ve snaze vstoupit s léčivým přípravkem na trh dříve, než konkurenti, jej nechá vyrobit ještě před skončeným správního řízení a vydáním správních rozhodnutí ve vztahu k tomuto přípravku. Škoda tak žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s jejím rozhodnutím, nikoli s délkou správního řízení. 9. Od