30 Cdo 2742/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2742/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2742/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2742.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Vady řízení Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 243e odst. 3 o. s. ř. § 31 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 9. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2659/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2742/2020-265 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně CH., identifikační číslo osoby XY, se sídlem XY, zastoupené Jiřím Jandou, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, identifikační číslo osoby 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 5 799 809 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 77/2012, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2020, č. j. 54 Co 142/2015-228, t a k t o: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2020, č. j. 54 Co 142/2015-228, se v rozsahu výroku I., pokud jím byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, a výroku II. zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Dovolací soud nařizuje, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát Městského soudu v Praze. III. Dovolání žalobkyně se odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 5 799 809 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jako „OdpŠk“), s tím, že nezákonnými rozhodnutími daňové správy byla žalobkyni způsobena výše uvedená škoda představovaná náklady na právní zastoupení a dalšími náklady (za daňové poradenství a znalecké posudky), které vynaložila na zrušení blíže specifikovaných nezákonných rozhodnutí orgánů daňové správy (Finančního úřadu v Náchodě a Finančního ředitelství v Hradci Králové) ohledně údajného nedoplatku spotřební daně za období říjen 2000 – říjen 2002 a daně z přidané hodnoty za období od 4. čtvrtletí 2000 do října 2002. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 2. 2015, č. j. 19 C 77/2012-101, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2015, č. j. 19 C 77/2012-110, rozhodl tak, že se řízení o zaplacení částky 274 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 274 840 Kč za dobu od 1. 3. 2012 do zaplacení zastavuje (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni 624 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 3. 3. 2012 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), že se žaloba, aby žalovaná uhradila žalobkyni 4 900 194 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 4 900 194 Kč za dobu od 1. 3. 2012 do zaplacení a aby uhradila úroky z prodlení ve výši 7,75 % z částky 624 775 Kč za dobu od 1. 3. 2012 do 2. 3. 2012, zamítá (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně). 3. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně i žalované rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2020, č. j. 54 Co 142/2015-228, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé II. změnil jen tak, že se žaloba ohledně 7,75% úroků z prodlení z částky 624 775 Kč od 3. 3. 2012 do 23. 10. 2012 zamítá, jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé III. potvrdil, (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 4 446 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 4. Soudy ve věci rozhodovaly opakovaně, neboť v předchozím průběhu řízení byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 54 Co 466/2013-54, zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 6. 2013, č. j. 19 C 77/2012-33, jímž byla žaloba zamítnuta, a žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Zdejší soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4399/2015, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 54 Co 142/2015-138, a rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2652/2018, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2018, č. j. 54 Co 142/2015-179. 5. Soud prvního stupně k základu a k promlčení nároku uvedl, že z rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové, č. j. 2968/09-1300-604057, ze dne 15. 4. 2009 a z nesporných tvrzení žalobkyně plyne, že dodatečné platební výměry Finančního úřadu v Náchodě týkající se spotřební daně byly pro nezákonnost zrušeny. Ze sdělení FÚ Náchod ze dne 11. 5. 2009 měl soud dále za prokázané, že na základě uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové nedošlo k navýšení základu daně z DPH o spotřební daň, a proto rozhodnutí o doměrku DPH bylo zrušeno. Z uplatnění nároku žalobkyní ze dne 30. 8. 2011 a ze dne 9. 8. 2012 a z odpovědi Ministerstva financí ze dne 28. 2. 2012 vyplývá, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 238 656 567 Kč z důvodu zrušení nezákonných rozhodnutí u žalované, přičemž uvedla, že uplatňuje nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, které v odst. VI. 4) podání z 30. 8. 2011, doručeného žalované dne 2. 9. 2011, vyčíslila částkami, uhrazenými ve výši 50 000 Kč JUDr. Renatě Dobývačové, ve výši 37 097 Kč advokátu JUDr. Jiřímu Všetečkovi, ve výši 5 687 470 Kč advokátu Jiřímu Jandovi a ve výši 28 000 Kč za ekonomické a odborné poradenství. Žalovaná uplatněný nárok neuznala (písemně jej odmítla dne 28. 2. 2012) a žalobkyni žádnou částku z tohoto důvodu neuhradila. Žaloba byla podána u soudu dne 17. 10. 2012, v otevřené tříleté promlčecí lhůtě, jež začala plynout ode dne následujícího po doručení posledního rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové, tj. ode dne 21. 4. 2009. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na právní a odbornou pomoc byl uplatněn u ústředního orgánu státní správy dne 2. 9. 2011, přičemž v tomto podání byl nárok vyčíslen přibližně stejně jako v žalobě. Žalovaná využila celou šestiměsíční lhůtu k vyřízení nároku a v poslední den lhůty doručila žalobkyni odmítavé stanovisko. Po dobu těchto šesti měsíců promlčecí doba neběžela. K otázce vzniku škody soud prvního stupně uvedl, že má za prokázané, že žalobkyni byly vyúčtovány právní služby advokátní kanceláře Janda, Ježek a partneři a že je uhradila. Žalobkyně postupně hradila Mgr. Ježkovi odměny od 12. 1. 2011 do 11. 10. 2012, kdy převedla 4 224 685 Kč. AK Všetečka a Seifert a spol. účtovala žalobkyni za poskytnuté právní služby, aniž by blíže specifikovala, v jaké souvislosti byly její právní služby poskytnuty. Stejně tak Ing. Trtík vyúčtoval žalobkyni částku ve výši 960 Kč za zpracování znaleckého posudku bez bližší specifikace, k čemu se posudek vztahoval, Ing. Tremčinská fakturovala poskytnutí daňového poradenství za období červen-prosinec 2004, Ing. Ventura a VŠCHT účtovali žalobkyni odměnu za vypracování znaleckého posudku týkajícího se denaturace lihu a JUDr. Dobývalová fakturovala žalobkyni odměnu za poskytnutí právních služeb v souvislosti se zastoupením ve věci odvolání proti exekučnímu příkazu a odvolání proti zajišťovacímu příkazu. Z účastnické výpovědi K. B., jednatele žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyni byla v daňovém řízení poskytnuta právní pomoc JUDr. Dobývalovou a JUDr. Všetečkou, kteří však dle žalobkyně nebyli pro danou problematiku dostatečně odborně způsobilí, a žalobkyně se proto nakonec obrátila na Jiřího Jandu. Odměna za poskytnutou právní pomoc i daňové poradenství, která byla vyúčtována, byla ze strany žalobkyně uhrazena. Hodinová sazba Jiřího Jandy činila 500 až 600 Kč. Pokud jde o částku ve výši 4 224 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila v roce 2012 Mgr. Ježkovi, šlo o souhrn fakturovaných částek podle seznamu přijatých faktur. Nejdříve byla uhrazena DPH dne 24. 7. 2009, aby ji mohl advokát odvést. Žalovaná částka je však bez DPH. Dle tvrzení jednatele žalobkyně byla Jiřímu Jandovi před rokem 2012 uhrazena záloha ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti, neboť žalobkyně v té době nedisponovala vlastním účtem. Soud podle vyúčtování prá