30 Cdo 2930/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2930/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2930/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2930.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Náklady řízení Promlčení Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 písm. b) předpisu č. 82/1998 Sb. § 226 písm. b) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2930/2021-86 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. T., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 58 261,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 260/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 12 Co 28/2021-64, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 12 Co 28/2021-64, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhá po žalované zaplacení náhrady škody ve výši 58 261,50 Kč s příslušenstvím představující účelně vynaložené náklady obhajoby. Žalobce byl trestně stíhán v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 129/2014 pro trestný čin, který byl již od počátku vedení trestního stíhání promlčen. V průběhu řízení byl žalobce dvakrát odsouzen. Ke zrušení trestního stíhání došlo až v důsledku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, č. j. 5 Tdo 759/2018-45, kterým bylo odsouzení žalobce zrušeno a věc vrácena Městskému soudu v Praze se závazným právním názorem, že se jedná od počátku o promlčenou věc. Řízení tak skončilo vydáním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 6 To 22/2018, neboť trestní stíhání žalobce bylo zastaveno z důvodu promlčení. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen advokátem a celková částka představující odměnu advokáta včetně paušálních náhrad a 21% DPH činí 58 261,50 Kč. Žalobce byl dne 18. 2. 2019 vyzván advokátem k úhradě této částky. Žalobce uplatnil dne 18. 2. 2019 nárok na náhradu škody u žalované, která však do dne podání žaloby nikterak nereagovala. 2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 5 C 260/2019-46, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 58 261,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro skutek, právně kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Trestní stíhání bylo pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 To 22/2018-1061, kterým bylo zastaveno trestní stíhání z důvodu, že došlo k promlčení trestného činu. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 25. 3. 2014, přičemž začátek běhu promlčecí lhůty nastal dne 19. 3. 2008, kdy byl čin dokonán, k promlčení tedy došlo již dne 19. 3. 2013. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen Mgr. Ing. Janem Boučkem, který učinil celkem 25 úkonů právní služby se sazbou 1 500 Kč za úkon a 3 úkony se sazbou 750 Kč za úkon, ke kterým náleží 28 paušálních náhrad po 300 Kč a 21% DPH. Dne 18. 2. 2019 obhájce vyúčtoval žalobci náklady obhajoby uskutečněné v rámci jeho trestního stíhání v žalované výši. Dne 18. 2. 2019 žalobce u žalované uplatnil žádost o náhradu škody, v zákonné lhůtě však nebylo žalovanou o náhradě škody rozhodnuto. 5. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce a dospěl k názoru, že žalobci vznikla škoda, neboť proti němu bylo vedeno trestní stíhání, a to pro skutek, který byl již v době zahájení trestního stíhání promlčen. Vzhledem k tomu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jenž měl za následek vedení trestního stíhání proti žalobci, přičemž tento byl právně zastoupen a v této souvislosti měl, respektive má povinnost zaplatit obhájci náklady obhajoby v žalované výši. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, neboť žalobci vznikl dluh a žalovaná má povinnost poskytnout náhradu škody v souladu s § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nepřisvědčil námitkám žalované o neúčelnosti některých úkonů (např. podnět k zastavení trestního stíhání ze dne 8. 9. 2014, vyjádření obviněného k ustanovení znalce, nahlížení do spisu a schůzky s klientem), neboť dospěl k názoru, že pokud bylo proti žalobci vedeno trestní stíhání, které bylo od počátku vedeno nezákonně, není možné podnět k zastavení trestního stíhání vyhodnotit jako neúčelný, když žalobce pouze využíval, a to opakovaně, procesní možnosti, jež měly vést k zastavení nezákonně vedeného stíhání. Stejně tak soudem prvního stupně nebyly shledány neúčelnými schůzky s klientem, které se konaly krátce před konáním a účastí na hlavním líčení, obdobně též nahlížení do spisu. Celkově tak soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu nákladů za 28 úkonů a 28 paušálních náhrad v celkové částce 58 261,50 Kč. 6. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neboť tento dle odvolacího soudu zjistil skutkový stav správně a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, přičemž tento skutkový stav nedoznal žádných změn ani v odvolacím řízení. 7. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně a rovněž dospěl k závěru, že je dána odpovědnost žalované za náhradu škody žalobci. Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v projednávaném případně byl naplněn odpovědnostní titul ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, neboť proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. V takovém případě se podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, či ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4274/2014) usnesení o zahájení trestního stíhání analogicky považuje za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 OdpŠk a stát odpovídá za újmu, kterou trestní stíhání obviněnému způsobí. Odvolací soud se dále vyjádřil k odvolacím námitkám žalované. Jestliže žalovaná odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 605/2012, rozhodnutí soudu prvního stupně není dle názoru soudu odvolacího s tímto rozhodnutím v rozporu a je v souladu s jeho závěrem, že promlčením podle § 67 trestního zákona zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu, neboť uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin. Běh času však nikterak nemůže ovlivnit to, že se určitá osoba dopustila jednání zákonem reprobovaného. Okolnost, že pozdní reakce státu na čin určité osoby má za následek, že státu zaniklo oprávnění pachateli trestného činu uložit přiměřený trest a pachateli zanikla povinnost přiměřený trest strpět, by sama o sobě neměla zakládat právo pachatele na náhradu nákladů trestního řízení, neboť to bylo právě jeho protiprávní jednání, jež si vynutilo tuto, byť z hlediska uložení trestněprávní sankce opožděnou, reakci státu. Nicméně v souzeném případě se dle odvolacího soudu nejeví být adekvátní aplikace § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk. Žalobce byl stíhán pro trestný čin, který již v době zahájení trestního stíhání byl více než rok promlčen. Na námitku žalované, že žalobce byl uznán vinným, odvolací soud uvedl, že žalobce byl sice původně uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nicméně Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 5 Tdo 759/2018, shledal, že tohoto přečinu se nemohl dopustit, jelikož se jednání dopustil ještě před účinností zákona č. 40/2009 Sb. [v době účinnosti trestního zákona – zákona č. 141/1960 Sb. (správně zjevně „zákona č. 140/1961 Sb.“ – pozn. Nejvyššího soudu)]. Odvolací soud poté trestní stíhání zastavil pro promlčení, jelikož p