30 Cdo 3005/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3005/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2023 Spisová značka:30 Cdo 3005/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3005.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 36 odst. 1 předpisu č. 240/2000 Sb. § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2022 § 2 písm. c) předpisu č. 240/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3005/2023-184 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně AEZZ a. s., IČO 27064611, se sídlem v Praze 6, U Vorlíků 367/3, zastoupené JUDr. Julií Pítrovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Kudeříkové 1103/11, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, zastoupené JUDr. Martinem Bohuslavem, advokátem se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, o zaplacení 2 586 193 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 90/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 62 Co 96/2023-147, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2023, č. j. 62 Co 96/2023-147, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 C 90/2021-121, ve výroku II a v navazujícím nákladovém výroku III, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně, obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem, hostinská činnost, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (s oborem činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, velkoobchod a maloobchod, ubytovací služby, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, reklamní činnost, marketing) a prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, se domáhá náhrady škody ve výši 2 586 193 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí žaloby co do částky 11 847 Kč), která jí měla vzniknout v důsledku krizových opatření, konkrétně usnesení vlády České republiky z roku 2020 č. 194, 199, 211, 214, 215, 238, 241, 279, 280, 395, 396, 453, 454, 485, 493 a mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15190/2020-4/MIIN/KAN, č. j. MZDR 15190/2020-3/MIN/KAN, č. j. MZDR 13361/2020-3/MIN/KAN, č. j. MZDR 10666/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 12746/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 12745/2020-4/MIN/KAN, č. j. MZDR 13361/2020-2/MIN/KAN, č. j. MZDR 15190/2020-5/MIN/KAN, č. j. MZDR 16193/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 16195/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 16484/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 20588/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 20581/2020-1/MIN/KAN, č. j. MZDR 20581/2020-2/MIN/KAN, jimiž bylo omezeno či zcela zakázáno poskytování služeb mimo jiné v provozovně žalobkyně. Tvrzená škoda podle žalobkyně představuje její ušlý zisk za období od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020, který jí ušel v příčinné souvislosti s uzavřením provozovny Luční bouda v důsledku uvedených krizových a mimořádných opatření. Žalobkyně uvedla, že v důsledku krizových opatření přijatých v souvislosti s pandemií COVID-19 jí za uvedené období oproti předchozímu roku 2019 poklesly tržby o 62 %, tedy o částku 4 320 072 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla přijatou dotaci z dotačního programu COVID-Ubytování ve výši 1 015 200 Kč a mzdové náklady za rozhodné období ve výši 706 832 Kč, které byly zčásti kryty dotačním programem ANTIVIRUS. Co do částky 11 847 Kč vzala žalobkyně svou žalobu zpět. Příslušenství ve formě úroku z prodlení z dlužné částky pak požadovala od 1. 3. 2021 do zaplacení, tedy od uplynutí šestiměsíční lhůty k dobrovolnému plnění ze strany orgánů státní správy. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, č. j. 15 C 90/2021-121, řízení co do částky 11 847 Kč zastavil (výrok I), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 586 193 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 847 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení (výrok II), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 600 Kč (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), dále ve výroku III rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně provozuje hotel, restauraci a pivovar v Peci pod Sněžkou, v budově č. p. 203. Usnesením vlády ČR ze dne 12. 3. 2020, č. 194, vláda v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaném jako SARS CoV-2 na území České republiky nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Prodloužení nouzového stavu až do 17. 5. 2020 je publikováno pod č. 156/2020 Sb. a pod č. 219/2020 Sb. V návaznosti na výše uvedená usnesení vlády ČR o vyhlášení nouzového stavu rozhodla vláda ČR o přijetí následujících krizových opatření ve smyslu ustanovení § 5 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Usnesením vlády ČR ze dne 12. 3. 2020, č. 199, byla s účinností ode dne 13. 3. 2020 od 20:00 hodin zakázána přítomnost veřejnosti v čase mezi 20:00 hodin a 06:00 hodin v provozovnách stravovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 14. 3. 2020, č. 211, byl s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 06:00 hodin do dne 24. 3. 2020 do 06:00 hodin zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách a přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 23. 3. 2020, č. 280, byl prodloužen zákaz maloobchodního prodeje a prodeje dalších služeb do dne 1. 4. 2020 do 06:00 hodin. Usnesením vlády ČR ze dne 16. 3. 2020, č. 238, byly stanoveny výjimky ze zákazu maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách. Usnesením vlády ČR ze dne 15. 3. 2020, č. 214, byl zakázán s účinností ode dne 16. 3. 2020 od 06:00 hodin do dne 24. 3. 2020 prodej ubytovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 16. 3. 2020, č. 241, byla stanovena výjimka ze zákazu prodeje ubytovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 23. 4. 2020, č. 454, byl ode dne 24. 4. 2020 od 00:00 hodin do 27. 4. 2020 do 00:00 hodin zakázán maloobchodní prodej, zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, zakázán prodej ubytovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 30. 4. 2020, č. 493, byla s účinností ode dne 11. 5. 2020 od 00:00 hodin zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, zakázán prodej ubytovacích služeb. Usnesením vlády ČR ze dne 15. 3. 2020, č. 215, byl s účinností ode dne 16. 3. 2020 od 00:00 hodin do dne 24. 3. 2020 do 06:00 hodin zakázán volný pohyb osob na území České republiky. Za období, které je předmětem žaloby, bylo výše uvedenými usneseními vlády ČR zakázáno poskytovat ubytovací služby a jejich prodej, stravovací služby, provozovat posilovny, wellness služby, byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, byla zakázána přítomnost veřejnosti ve vnitřních bazénech a saunách, byl zakázán maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách, byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb, byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů služeb – vnitřních sportovišť včetně vnitřních bazénů, od 16. 3. 2020 do 24. 3. 2020 byl zakázán volný pohyb osob na území celé České republiky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody, která však její nárok sdělením ze dne 18. 1. 2021 odmítla. K otázce výše škody soud prvního stupně žádné dokazování nevedl. 5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc tak, že stát neodpovídá za žalobkyní uplatněnou škodu ze žádného právního důvodu. Úvodem se soud prvního stupně zabýval povahou opatření vydaných vládou České republiky, kdy citoval usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 8/20. Dle něj je usnesení o vyhlášení nouzového stavu ad hoc rozhodnutí, jde o akt vládní, který podléhá kont