30 Cdo 301/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 301/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 10. 2025 Spisová značka:30 Cdo 301/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.301.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 2048 odst. 1 o. z. § 2050 o. z. § 2051 o. z. § 2913 odst. 2 o. z. § 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 301/2025-173 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Tomáše Lichovníka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Dvořákem, advokátem se sídlem v Plzni, Hálkova 1185/24, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 622 513,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 109/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 58 Co 392/2021-155, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 58 Co 392/2021-155, se zrušuje v rozsahu vyhovění žalobě do částky 250 000 Kč s příslušenstvím a v navazujícím nákladovém výroku a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se žalobou domáhá na žalované náhrady škody v celkové výši 622 513,78 Kč, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „finanční úřad“). Ten měl spočívat v tom, že finanční úřad vydal nesprávné potvrzení o zániku zástavního práva na nemovitostech, které žalobce převedl na třetí osobu. V důsledku toho nedošlo k výmazu zástavního práva ve lhůtě sjednané v kupní smlouvě a kupujícímu vzniklo vůči žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 400 000 Kč. K jejímu zaplacení byl žalobce zavázán pravomocným rozhodnutím soudu a vedle toho byl povinen zaplatit kupujícímu i úrok z prodlení (ve výši 70 751,78 Kč) a náhradu nákladů soudního řízení (ve výši 151 762 Kč). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 13 C 109/2018-46, uložil žalované zaplatit žalobci částku 300 000 Kč (výrok I), co do částky 322 513,78 Kč žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2218/2022, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 58 Co 392/2021-93, v rozsahu vyhovění žalobě do částky 300 000 Kč s příslušenstvím a v navazujícím nákladovém výroku a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvolání obou účastníků řízení znovu rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 58 Co 392/2021-155, kterým změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem I tak, že se žaloba o zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 5. 2018 do zaplacení zamítá, dále jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od 11. 5. 2018 do zaplacení, jinak jej ohledně částky 250 000 Kč potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 240 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 360 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce měl závazky vůči státu (daňový nedoplatek), pro které bylo na jeho nemovitostech zřízeno zástavní právo. Žalobce se rozhodl s vědomím finančního úřadu, s nímž svůj postup koordinoval, část svých nemovitostí prodat a z utržené kupní ceny daňový nedoplatek uhradit. V kupní smlouvě ze dne 25. 8. 2014 bylo ujednáno, že část kupní ceny odpovídající daňovému nedoplatku bude kupujícím, společností MIKROKLIMA s. r. o., zaslána přímo na účet finančního úřadu, což se také dne 8. 9. 2014 stalo. Kupující trval na tom, aby na sebe žalobce převzal závazek k zajištění výmazu zástavního práva smluvní pokutou. V kupní smlouvě (s jejímž zněním byl finanční úřad seznámen) tak bylo sjednáno, že žalobce se zavazuje zajistit nejpozději do 30. 11. 2014 výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí a pro případ, že tento závazek nebude řádně a včas splněn, zaplatí kupujícímu smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení s výmazem zástavního práva. Finanční úřad dne 17. 9. 2014 vydal (první) potvrzení o zániku zástavního práva, avšak osvědčil tím jeho zánik jen u těch nemovitostí, které nebyly předmětem kupní smlouvy a zůstaly i nadále v žalobcově vlastnictví. Katastrální úřad na základě toho vymazal zástavní právo jen na nemovitostech žalobce, nikoliv též na nemovitostech, které nabyl kupující. Po telefonickém upozornění ze strany žalobce vydal finanční úřad dne 11. 12. 2014 (druhé) potvrzení o zániku zástavního práva a následujícího dne podal i návrh na jeho výmaz u katastrálního úřadu. V tomto druhém potvrzení byla uvedena i nemovitost, která vůbec zástavním právem zatížena nebyla, a z toho důvodu katastrální úřad návrh na vklad výmazu zástavního práva dne 12. 1. 2015 zamítl. V pořadí třetí potvrzení vydal finanční úřad dne 14. 1. 2015 a na základě tohoto potvrzení katastrální úřad v řízení, zahájeném dne 14. 1. 2015, výmaz povolil, a to ke dni 14. 3. 2015 (správně zřejmě „4. 3. 2015“ – pozn. Nejvyššího soudu). Kupující následně vůči žalobci uplatnil nárok na smluvní pokutu, který mu byl přiznán pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2017, č.j. 13 C 124/2016-95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 10. 2017, č. j. 25 Co 199/2017-114. Na smluvní pokutě byla kupujícímu přisouzena částka 400 000 Kč spolu s úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2015 do zaplacení. Dále mu byla přiznána vůči žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 127 078 Kč (před okresním soudem) a 24 684 Kč (před krajským soudem). Žalobce se pravomocnému rozhodnutí podrobil a přisouzené částky kupujícímu uhradil. 5. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a nejprve se zabýval tím, zda je dána existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu na straně orgánů státu. Dospěl k závěru, že potvrzení o zániku zástavního práva vystavené finančním úřadem sice nemá povahu rozhodnutí, nicméně pokud orgán veřejné moci takové potvrzení vydá a toto je neúplné či trpí takovými vadami, pro něž není způsobilé zápisu do katastru nemovitostí, jedná se o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, neboť za nesprávný úřední postup lze považovat pochybení, která se neodrážejí v rozhodovací činnosti orgánů, ale jsou s ní spojená. Bránila-li se žalovaná v řízení tím, že podáním návrhu na výmaz zástavního práva ke katastrálnímu úřadu postupovala již nad rámec svých zákonných povinností, soud prvního stupně poukázal na to, že se zjevně jednalo o běžnou praxi, a navíc pochybení finančního úřadu není spatřováno v podání (chybného) návrhu na vklad, ale v chybném potvrzení o zániku zástavního práva, které bylo podkladem pro jeho výmaz z katastru nemovitostí. Jako částečně opodstatněnou však soud prvního stupně shledal námitku žalované, dle které žalobce, jenž při uzavření kupní smlouvy jednal v rámci smluvní volnosti, nedostatečně uvážil časový aspekt závazku, který na sebe převzal. Žalobce mohl předpokládat řádný výkon veřejné moci, tedy vydání bezvadného potvrzení. Soud prvního stupně ovšem shledal nesprávným předpoklad žalobce, že finanční úřad bude jednat neprodleně a k výmazu zástavního práva postačí 83 dnů. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce měl kalkulovat s délkou správního řízení, která je minimálně 30 dnů, při náležité opatrnosti je však třeba počítat s délkou spíše 60 dnů. V posuzovaném případě byla kupní smlouva podepsána dne 25. 8. 2014, dalších 15 dnů měl kupující na úhradu kupní ceny a teprve poté mohl finanční úřad vydat potvrzení o zániku zástavního práva, pro což zákon žádnou lhůtu nestanoví, za přiměřenou by však bylo lze považovat lhůtu 30 dnů, srovnatelnou se lhůtou pro vydání rozhodnutí dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Soud prvního stupně je přesvě