30 Cdo 3136/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3136/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2022 Spisová značka:30 Cdo 3136/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3136.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Vázanost rozhodnutím soudu Dotčené předpisy:§ 135 odst. 1 o. s. ř. § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 1. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3492/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3136/2021-927 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Šimonem Baliharem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 2 730 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 187/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 30 Co 151/2021-891, takto: I. Dovolání se v části směřující proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 30 Co 151/2021-891, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2021, č. j. 10 C 187/2013-799, ve výroku o zamítnutí žaloby co do částky 1 550 000 Kč s příslušenstvím (část výroku I), zamítá. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. 10 C 187/2013-799, vyslovil povinnost žalované zaplatit žalobci částku 985 324,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od 23. 8. 2013 do zaplacení (výrok I), přičemž ve vztahu ke zbývající části žalobního požadavku představované částkou 1 744 675,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky za dobu od 23. 2. 2013 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 985 324,25 Kč v téže výši za dobu od 23. 2. 2013 do 22. 8. 2013 žalobu zamítl (výrok II). Dále soud prvního stupně žalobci uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení vyčíslenou na částku 1 919,58 Kč (výrok III) a oba účastníky řízení zavázal k náhradě nákladů řízení, které platil stát, z čehož žalobce je povinen zaplatit částku 3 187,05 Kč a žalovaná částku 1 799,73 Kč (výroky IV a V). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o požadavku žalobce na náhradu škody, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem notářky JUDr. Miroslavy Szabové. Požadovaná částka odpovídala výši kupní ceny, kterou žalobcův právní předchůdce zaplatil za nemovité věci, jež na něj měly být převedeny kupní smlouvou uzavřenou dne 25. 2. 2010 ve formě notářského zápisu sepsaného jmenovanou notářkou, které však žalobcův právní předchůdce z důvodu neplatnosti této smlouvy do svého vlastnictví v konečném výsledku nezískal, a to bez možnosti domoci se následného vrácení zaplacené kupní ceny na prodávajícím pro jeho nemajetnost. 3. O podané žalobě soud prvního stupně rozhodl poprvé již rozsudkem ze dne 9. 6. 2015, č. j. 10 C 187/2013-244, kterým ji zcela zamítl s odůvodněním, že žalobci tvrzená škoda nevznikla, neboť neprokázal, že by jeho právní předchůdce za předmětné nemovité věci sjednanou kupní cenu skutečně zaplatil. Kromě toho za tuto škodu (pokud by žalobci vznikla) neodpovídá žalovaná, nýbrž jednatel žalobcova právního předchůdce P. V., který ji způsobil. 4. Tento rozsudek byl posléze jako věcně správný potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 26. 1. 2016, č. j. 30 Co 321/2015-338. V posuzovaném případě totiž dle odvolacího soudu k vytýkanému nesprávnému úřednímu postupu notářky vůbec nedošlo, neboť uzavřená kupní smlouva nebyla neplatná, nýbrž neúčinná, a to z důvodu absence souhlasu valné hromady žalobcova právního předchůdce s jejím uzavřením vyžadovaného v § 196a odst. 3 zákona č. 591/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy účinném znění (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud současně konstatoval i absenci vztahu příčinné souvislosti mezi postupem notářky a vzniklou škodou, neboť ta byla způsobena výhradně neexistencí zmíněného souhlasu. Za tuto škodu je navíc primárně odpovědný jednatel žalobcova právního předchůdce. 5. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 30 Cdo 2734/2016-446, však uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V této souvislosti uvedl, že nesprávný úřední postup dotčené notářky zakládá i to, sepsala-li smlouvu, u níž z důvodu zjevné aplikovatelnosti § 196a odst. 3 obch. zák. existovalo nebezpečí její neúčinnosti, aniž její účastníky poučila o tom, jaké kroky je třeba učinit k tomu, aby byla vada této smlouvy odstraněna. Za chybné pak dovolací soud označil též závěry odvolacího soudu o nedostatku vztahu příčinné souvislosti mezi zmíněným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou a o vyloučení odpovědnosti žalované z důvodu primární odpovědnosti jednatele žalobcova právního předchůdce. 6. Usnesením ze dne 13. 6. 2017, č. j. 30 Co 321/2015-467, poté odvolací soud zrušil též výše zmíněný rozsudek soudu prvního stupně, neboť se tento soud otázkou, zda notářka účastníky předmětné kupní smlouvy o nutnosti splnění požadavku upraveného v § 196a odst. 3 obch. zák. (spočívajícího v souhlasu valné hromady žalobcova právního předchůdce s jejím uzavřením) poučila, nezabýval. Za nesprávný byl současně označen závěr soudu prvního stupně o neprokázaném vzniku tvrzené škody, neboť mu nepředcházelo procesní poučení žalobce vycházející z § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. 7. Dovolání, které bylo proti uvedenému usnesení odvolacího soudu následně podáno, Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. 30 Cdo 6057/2017-513, odmítl. 8. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 27. 1. 2020, č. j. 10 C 187/2013-628, žalobu opět zcela zamítl, tentokrát se závěrem, že se jedná o žalobu předčasnou. Insolvenční řízení týkající se společnosti XY, jež předmětnou kupní smlouvu uzavřela jako prodávající a uplatněnou částku proto žalobci dluží, totiž dosud nebylo skončeno. 9. Odvolací soud však usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 30 Co 168/2020-692, posledně uvedený rozsudek soudu prvního stupně opět zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení s tím, že zmíněné insolvenční řízení, přestože dosud nebylo skončeno, již dospělo do fáze, kdy lze rozsah, v jakém bude žalobcova pohledávka z majetku úpadce uspokojena, stanovit. 10. V dalším řízení poté prvostupňový soud vyšel z následujících skutkových zjištění, ke kterým dospěl na základě provedeného dokazování i shodných tvrzení účastníků řízení: 11. Notářka JUDr. Miroslava Szabová, se sídlem v Domažlicích, sepsala dne 25. 2. 2010 notářský zápis sp. zn. NZ 17/2010, jehož obsahem byla kupní smlouva uzavřená mezi obchodní společností XY jako prodávajícím a obchodní společností XY jako kupujícím, předmětem které byl převod vlastnictví ke zde označeným nemovitým věcem za kupní cenu 2 730 000 Kč, jež měla být prodávajícímu zaplacena do 1 měsíce od podpisu smlouvy. Za prodávajícího i za kupujícího tuto smlouvu uzavřel jednatel obou dotčených společností P. V.. Poučení o tom, že je v souladu s § 196a odst. 3 obch. zák. vyžadováno schválení kupní smlouvy valnou hromadou nabyvatele, notářka jmenovanému neposkytla. Pod sp. zn. KSPL 20 INS 20380/2011 je u Krajského soudu v Plzni vedeno insolvenční řízení týkající se obchodní společnosti XY, do kterého společnost XY (později XY) přihlásila svou pohledávku na vrácení kupní ceny ve výši 2 730 000 Kč. V řízení, jež u téhož krajského soudu probíhalo pod sp. zn. 139 ICm 773/2012 a jehož předmětem byla žaloba obchodní společnosti XY na vyloučení nemovitých věcí, kterých se zmíněná kupní smlouva týkala, z majetkové podstaty dlužníka Asociace nezávislých likvidátorů s.r.o., byla totiž tato kupní smlouva posouzena jako neplatná pro rozpor § 196a odst. 3 obch. zák., pročež byla zmíněná žaloba zamítnuta a předmětné nemovitosti byly poté v insolvenčním řízení zpeněženy. Přihlášená pohledávka nebyla v insolvenčním řízení popřena a žalobce, jenž je na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2019 právním nástupcem zmíněného věřitele, získá dle návrhu rozvrhového usnesení na její částečnou úhradu částku 14 675,75