30 Cdo 3314/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 3314/2024-889 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce R. D., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1185/1, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, sídlem v Praze 1, Staroměstské nám. 6, a žalované 2) České republice – Ministerstvu financí, sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 53/2013, o dovolaní žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 36 Co 426,427/2023-857, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2023, č. j. 18 C 53/2013-773, takto: I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2023, č. j. 18 C 53/2013-773, se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 36 Co 426,427/2023-857, se ve výroku I v té jeho části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu jeho výroku I, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2023, č. j. 18 C 53/2013-773, v rozsahu jeho výroku I, a dále ve výrocích o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) zrušují a věc se v tomu odpovídajícím rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 9. 10. 2023, č. j. 18 C 53/2013-773, zamítl žalobu v té části, kterou se žalobce po žalované č. 1 domáhal zaplacení částky 217 791 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu, kterým se žalobce po žalované č. 2 domáhal zaplacení částky 221 665 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v té části, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 68 335 Kč (výrok III), uložil žalované č. 2 povinnost zaplatit žalobci částku 68 335 Kč s příslušenstvím (výrok IV), uložil žalované č. 2 povinnost zaplatit žalobci částku 182 000 Kč s příslušenstvím (výrok V) a nakonec rozhodl o nákladech řízení (výroky VI a VII). 2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 24. 11. 2023, č. j. 18 C 53/2013-818, soud prvního stupně dále rozhodl, že se žaloba v té části, kterou se žalobce po 2. žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení z částky 182 000 Kč ve výši 10 % ročně ode dne 12. 12. 2012 do 10. 6. 2013, zamítá. 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem (dále také „napadené rozhodnutí“) rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I, II, III a ve výroku doplněném rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 24. 11. 2023, č. j. 18 C 53/2013-818, potvrdil, ve výroku IV rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 32 640 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak jej potvrdil, ve výroku V rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba co do částky 59 500 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak jej potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 4. Takto soudy rozhodly o třech zbylých žalobních požadavcích z původně osmi uplatněných nároků (pět již bylo v dosavadním řízení pravomocně zamítnuto), které tak nyní představují za prvé nárok na náhradu škody v podobě zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši 271 791 Kč, které měl žalobce vynaložit v souvislosti s odstraněním nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu v dále označených správních řízeních, jednak o vydání stavebního povolení a jednak následného řízení o odstranění stavby – VTL přípojky plynu, za druhé a za třetí jde o nároky na odškodnění nepřiměřené délky každého z těchto správních řízení (ve výši 290 000 Kč a 182 000 Kč). 5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že řízení o vydání stavebního povolení bylo zahájeno dne 4. 3. 1991 a skončilo dne 2. 7. 2012, trvalo tak 21 let a 4 měsíce. Řízení o odstranění stavby potom bylo zahájeno dne 6. 12. 2012 a do dne rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo skončeno, ke dni vyhlášení rozhodnutí tak trvalo 11 a tři čtvrtě roku. Obě řízení tak byla nepřiměřeně dlouhá. S ohledem na mimořádnou délku těchto řízení stanovil soud prvního stupně základní částku na 20 000 Kč za rok. Co se týče otázky, v jakém období mohla předmětná řízení žalobci působit svou délkou újmu, u řízení o vydání stavebního povolení soud prvního stupně uzavřel, že takové období činí 3 roky a 5 měsíců (ode dne 30. 1. 2009, kdy se dovolatel začal domáhat přezkumu jeho účastenství v řízení), přiznal tak dovolateli za toto řízení 68 335 Kč. O druhém řízení věděl žalobce od oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení ze dne 6. 12. 2012, ale jeho účastenství skončilo prodejem nemovité věci ke dni zápisu účinku vkladu práva do katastru nemovitostí dne 29. 8. 2022. Celkem tak bylo na místě odškodnit újmu za 9 let a 9 měsíců, přičemž za první dva roky tohoto řízení byla náhrada snížena o ½. Základní částka tak činila 175 000 Kč. U obou řízení následně soud prvního stupně přistoupil k modifikaci základní částky, a to ve smyslu kritérií stanovených ustanovením § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“). Po jejich zhodnocení jím určenou základní částku snížil o 30 % z důvodu složitosti řízení, ale zároveň ji navýšil o 10 % pro chování žalobce. Přestože soud prvního stupně nepřehlédl, že žalobce správní orgány (podobně jako později soudy) zahrnuje četnými podáními, která jsou však z podstatné části zkopírována, obsahují na mnoha stranách stále stejné argumenty či zkopírované části judikátů a v celku tak zbytečně i prostřednictvím bezobsažných a repetitivních údajů zahlcují spisy a ztěžují postup řízení, vyhodnotil aktivitu žalobce nakonec ku jeho prospěchu na základě úvahy, že aktivní účastník řízení představuje účinnou kontrolu státní správy a přispívá k její lepší funkci. Soud dále zvýšil základní částku o dalších 10 % z důvodu postupu správních orgánů, neboť ne vždy dodržovaly lhůty pro úkoly stanovené zákonem. Nakonec soud prvního stupně přistoupil ke zvýšení základní částky o dalších 10 % v prvním a 30 % ve druhém řízení z důvodu významu řízení pro žalobce. Na základě výše uvedeného tak přiznal žalobci za nepřiměřenou délku prvního řízení 68 335 Kč, za druhé pak částku 182 000 Kč (ačkoliv by podle výpočtu mělo být přiznáno žalobci 210 000 Kč, soud byl v tomto ohledu vázán uplatněným nárokem ve výši 182 000 Kč, kterému tak vyhověl v plné výši). 6. Nárok na přiznání náhrady škody v podobě nákladů vynaložených v souvislosti s právním zastoupením ve dvou předmětných správních řízeních žalobce podle soudu prvního stupně uplatnil v žalobě velice obecně. Ve smyslu § 118b o. s. ř. nastala po odpovídajícím poučení koncentrace řízení, a to s účinky ke dni 19. 7. 2019. Žalobce byl (po dalších úkonech a skutečnostech týkajících se tohoto nároku, jež však nejsou relevantní pro meritum nynějšího dovolání) následně při jednání konaném dne 25. 7. 2022 poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby ve lhůtě 30 dnů (do)tvrdil, za jaké konkrétní úkony požaduje náhradu škody v podobě nákladů právního zastoupení, a aby označil důkazy k prokázání takových tvrzení. Na tuto výzvu reagoval žalobce opět jen obecným podáním ze dne 5. 8. 2022, kde pouze polemizoval s poučením soudu a odkázal na předchozí svá vyjádření. Až dne 27. 12. 2022 žalobce doručil soudu podání, ve kterém se věnoval otázce konkrétních úkonů a ukotvil je do souvislosti s průtahy v řízení, soud prvního stupně k takto učiněným tvrzením a důkazům již nepřihlížel, jelikož dané podání bylo učiněno podle jeho názoru až po uplynutí koncentrační lhůty dodatečně stanovené v souvislosti s výše uvedenou výzvou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.; vyhodnotil proto uvedené návrhy (tvrzení i důkazy v nich označené) v souvislostí s koncentrací řízení jako opožděné. Nárok na přiznání náhrady škody v podobě nákladů vynaložených ve dvou předmětných správních řízeních tak soud prvního stupně zamítnul pro /včasné/ neunesení břemena tvrzení a břemene důkazního. 7. Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozhodoval k odvolání žalobce a druhé žalované, kdy vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a návazně provedl některé korekce jeho právních závěrů. Co se týče zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o vydání stavebního povolení, odvolací soud poznamenal, že nemůže být odškodňována ta část řízení, o které poškozený nevěděl, a nemohl tedy ani pociťovat obavu o výsledek. Proto uzavřel, že jelikož žalobce mo