30 Cdo 3359/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3359/2022 citace  Právní věta:Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora (§ 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v podobě prodlení s výplatou vymoženého plnění oprávněnému (dalšímu oprávněnému či jinému věřiteli) podle § 46 odst. 4 exekučního řádu. Poškozený je oprávněn vůči státu požadovat vedle náhrady škody i zákonný úrok z prodlení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 1. 2023 Spisová značka:30 Cdo 3359/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.3359.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Škoda Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 14 předpisu č. 82/1998 Sb. § 15 předpisu č. 82/1998 Sb. § 46 odst. 4 předpisu č. 120/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 4. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:86 / 2023 Anotace:Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované (ČR-MSp) úhrady částky 4 100 000 Kč z titulu náhrady škody za nesprávný úřední postup bývalého soudního exekutora, neboť exekutor nevydal žalobkyni (zástavní věřitelce) vymožené plnění (výtěžek dražby). Jelikož po uhrazení jistiny v průběhu řízení bylo řízení částečně zastaveno, uložil soud prvního stupně svým rozsudkem žalované uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Nárok na úhradu jistiny i zákonného úroku byl řádně uplatněn v režimu zákona č. 82/1998 Sb. a jelikož nebyl do šesti měsíců žalovanou uspokojen, je žalovaná v prodlení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba ohledně požadavku na úhradu příslušenství pohledávky zamítá. S odkazem na úhradu jistiny v průběhu kompenzačního řízení konstatoval, že škoda nevznikla, neboť „v podkladovém řízení se nakonec stalo, co se stát mělo, jakkoliv za extrémních průtahů a s extrémními prodlevami“. Odvolací soud uzavřel, že nevznikla-li škoda, nevzniká ani nárok na příslušenství. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud se v daných skutkových okolnostech zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikla škoda a nárok na příslušenství ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3359/2022-293 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby, v právní věci žalobkyně S.E.P. - reality spol. s r. o., identifikační číslo osoby 26809044, se sídlem v Litovli, Poděbradova 751/2, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 258/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 35 Co 356/2021-255, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 35 Co 356/2021-255, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby jí žalovaná zaplatila částku 4 100 000 Kč včetně příslušenství z titulu náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“), která jí vznikla nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih se sídlem Jablonského 604/7, 326 00 Plzeň 2 – Východní Předměstí, při výkonu exekuční činnosti, spočívajícím v nevydání vymoženého plnění – výtěžku dražby ve výši 4 100 000 Kč ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném daným exekutorem pod sp. zn. 16 EX 2642/04. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“), poté co ohledně jistiny vymáhané pohledávky po jejím uhrazení v průběhu sporu řízení částečně zastavil, rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 14 C 258/2017-238, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 100 000 Kč od 19. 10. 2017 do 26. 3. 2020, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku) a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 342 155,20 Kč (výrok II rozsudku). 3. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění: Žalobkyně měla pohledávku za povinným Z. Č., kterou měl právní předchůdce žalobkyně zajištěnou zástavním právem na nemovitosti povinného jako první v pořadí, a kterou přihlásil do exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem JUDr. Jiřím Doležalem pod sp. zn. 16 EX 2642/04. Ve věci byla realizována dražba nemovitosti a udělen příklep za nejvyšší podání ve výši 4 100 000 Kč. Soudní exekutor JUDr. Doležal rozhodl o rozdělení podstaty usnesením ze dne 21. 8. 2010 tak, že v prvé řadě měly být uhrazeny náklady exekučního řízení ve výši 1 442 820 Kč a pak až následně výtěžek 4 100 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně a další oprávněná osoba, rozhodnuto o nich však nebylo, neboť soudní exekutor JUDr. Doležal odvolání nepostoupil odvolacímu soudu k rozhodnutí o něm. Pro pochybení soudního exekutora bylo vůči němu zahájeno kárné řízení, v jehož průběhu soudní exekutor rezignoval na svou funkci, ve které jej nahradil JUDr. Jiří Janečka, který postoupil napadené rozvrhové usnesení odvolacímu soudu, a ten jej zrušil. Následně JUDr. Janečka rozhodnutím ze dne 7. 10. 2016 nově rozdělil výtěžek dražby tak, že žalobkyně z podstaty obdrží částku 4 100 000 Kč. Uvedené (druhé rozvrhové) usnesení nabylo podle zjištění soudu prvního stupně právní moci, aniž by však bylo uvedeno, který konkrétní den se tak stalo. Dále soud prvního stupně zjistil, že pod tíhou trestního stíhání původní soudní exekutor JUDr. Doležal prostřednictvím advokátní úschovy vyplatil novému soudnímu exekutorovi částku 9 848 968,85 Kč, která měla představovat nevyplacené rozvrhy z různých exekučních věcí, a to dne 23. 1. 2017, nový soudní exekutor tvrdil, že není schopen identifikovat, na která nevyplacená plnění jednotlivým oprávněným uvedená částka náleží. Žalobkyni byla jí požadovaná částka 4 100 000 Kč novým soudním exekutorem JUDr. Janečkou vyplacena (v průběhu tohoto kompenzačního řízení) až dne 26. 3. 2020. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v posuzovaném případě jedná o nesprávný úřední postup bývalého soudního exekutora JUDr. Doležala, který v předmětném exekučním řízení vymožené finanční prostředky nevyplacením výtěžku z dražby neoprávněně zadržoval a oprávněné žalobkyni nezaslal, přičemž pochybil rovněž v postupu při vyřizování agendy, když podaná odvolání nepředložil v přiměřené době odvolacímu soudu. V důsledku těchto pochybení vznikla žalobkyni škoda ve výši 4 100 000 Kč, „která byla uhrazena až novým soudním exekutorem JUDr. Janečkou dne 26. 3. 2020“ poté, co tuto částku obdržel od bývalého soudního exekutora JUDr. Doležala. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyni náleží úrok z prodlení z částky 4 100 000 Kč, neboť ta v souladu s § 15 OdpŠk uplatnila u žalované dne 18. 4. 2017 žádost o odškodnění a žalovaná v šestiměsíční lhůtě tuto žádost nevyřídila. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk a soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) se žalovaná (stát) ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu a od následujícího dne po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené uzavřel, že se žalovaná ocitla v prodlení dnem 19. 10. 2017, přičemž k úhradě jistiny došlo dne 26. 3. 2020, tedy za toto období náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, o věci samé, změnil tak, že se žaloba ohledně požadavku na zaplacení příslušenství pohledávky zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud v zásadě v