30 Cdo 3359/2022 – Nejvyšší soud

30 Cdo 3359/2022-293 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby, v právní věci žalobkyně S.E.P. - reality spol. s r. o., identifikační číslo osoby 26809044, se sídlem v Litovli, Poděbradova 751/2, zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 12/19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 258/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 35 Co 356/2021-255, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 35 Co 356/2021-255, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala toho, aby jí žalovaná zaplatila částku 4 100 000 Kč včetně příslušenství z titulu náhrady škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“), která jí vznikla nesprávným úředním postupem bývalého soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih se sídlem Jablonského 604/7, 326 00 Plzeň 2 – Východní Předměstí, při výkonu exekuční činnosti, spočívajícím v nevydání vymoženého plnění – výtěžku dražby ve výši 4 100 000 Kč ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném daným exekutorem pod sp. zn. 16 EX 2642/04. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“), poté co ohledně jistiny vymáhané pohledávky po jejím uhrazení v průběhu sporu řízení částečně zastavil, rozsudkem ze dne 22. 6. 2021, č. j. 14 C 258/2017-238, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 100 000 Kč od 19. 10. 2017 do 26. 3. 2020, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I rozsudku) a žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 342 155,20 Kč (výrok II rozsudku). 3. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění: Žalobkyně měla pohledávku za povinným Z. Č., kterou měl právní předchůdce žalobkyně zajištěnou zástavním právem na nemovitosti povinného jako první v pořadí, a kterou přihlásil do exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem JUDr. Jiřím Doležalem pod sp. zn. 16 EX 2642/04. Ve věci byla realizována dražba nemovitosti a udělen příklep za nejvyšší podání ve výši 4 100 000 Kč. Soudní exekutor JUDr. Doležal rozhodl o rozdělení podstaty usnesením ze dne 21. 8. 2010 tak, že v prvé řadě měly být uhrazeny náklady exekučního řízení ve výši 1 442 820 Kč a pak až následně výtěžek 4 100 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně a další oprávněná osoba, rozhodnuto o nich však nebylo, neboť soudní exekutor JUDr. Doležal odvolání nepostoupil odvolacímu soudu k rozhodnutí o něm. Pro pochybení soudního exekutora bylo vůči němu zahájeno kárné řízení, v jehož průběhu soudní exekutor rezignoval na svou funkci, ve které jej nahradil JUDr. Jiří Janečka, který postoupil napadené rozvrhové usnesení odvolacímu soudu, a ten jej zrušil. Následně JUDr. Janečka rozhodnutím ze dne 7. 10. 2016 nově rozdělil výtěžek dražby tak, že žalobkyně z podstaty obdrží částku 4 100 000 Kč. Uvedené (druhé rozvrhové) usnesení nabylo podle zjištění soudu prvního stupně právní moci, aniž by však bylo uvedeno, který konkrétní den se tak stalo. Dále soud prvního stupně zjistil, že pod tíhou trestního stíhání původní soudní exekutor JUDr. Doležal prostřednictvím advokátní úschovy vyplatil novému soudnímu exekutorovi částku 9 848 968,85 Kč, která měla představovat nevyplacené rozvrhy z různých exekučních věcí, a to dne 23. 1. 2017, nový soudní exekutor tvrdil, že není schopen identifikovat, na která nevyplacená plnění jednotlivým oprávněným uvedená částka náleží. Žalobkyni byla jí požadovaná částka 4 100 000 Kč novým soudním exekutorem JUDr. Janečkou vyplacena (v průběhu tohoto kompenzačního řízení) až dne 26. 3. 2020. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v posuzovaném případě jedná o nesprávný úřední postup bývalého soudního exekutora JUDr. Doležala, který v předmětném exekučním řízení vymožené finanční prostředky nevyplacením výtěžku z dražby neoprávněně zadržoval a oprávněné žalobkyni nezaslal, přičemž pochybil rovněž v postupu při vyřizování agendy, když podaná odvolání nepředložil v přiměřené době odvolacímu soudu. V důsledku těchto pochybení vznikla žalobkyni škoda ve výši 4 100 000 Kč, „která byla uhrazena až novým soudním exekutorem JUDr. Janečkou dne 26. 3. 2020“ poté, co tuto částku obdržel od bývalého soudního exekutora JUDr. Doležala. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyni náleží úrok z prodlení z částky 4 100 000 Kč, neboť ta v souladu s § 15 OdpŠk uplatnila u žalované dne 18. 4. 2017 žádost o odškodnění a žalovaná v šestiměsíční lhůtě tuto žádost nevyřídila. Dle § 15 odst. 2 OdpŠk a soudní praxe (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 2060/2001) se žalovaná (stát) ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu a od následujícího dne po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení. Soud prvního stupně s ohledem na uvedené uzavřel, že se žalovaná ocitla v prodlení dnem 19. 10. 2017, přičemž k úhradě jistiny došlo dne 26. 3. 2020, tedy za toto období náleží žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, o věci samé, změnil tak, že se žaloba ohledně požadavku na zaplacení příslušenství pohledávky zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 200 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná. 7. V rovině právního posouzení se však odvolací soud se soudem prvního stupně neztotožnil. Argumentoval, že je sice pravdou, jak uzavřel soud prvního stupně, že původní exekutor JUDr. Doležal se dopustil určitého nesprávného úředního postupu, nicméně v daném případě byla žalována škoda ve výši 4 100 000 Kč, k jejímuž vyplacení nakonec v předmětném podkladovém řízení došlo, byť s velkou prodlevou, „která znamená průtahy v onom řízení před soudními exekutory“. Za tohoto stavu tak dle odvolacího soudu nelze dospět k závěru, že by škoda vznikla, protože „v podkladovém řízení se nakonec stalo, co se stát mělo, jakkoliv za extrémních průtahů a s extrémními prodlevami“. Protože nejde o případ, kdy by vznikla škoda, nemůže být dán nárok ani na příslušenství podle OdpŠk, protože úrok z prodlení je žalován právě jako příslušenství tohoto nároku na náhradu škody, „která ovšem nevznikla, takže nemůže mít tím pádem ani příslušenství“. Odvolací soud dále konstatoval, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, neprovede-li soudní exekutor v rozporu s § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“) výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný postup ve smyslu OdpŠk, za který stát odpovídá. V posuzovaném případě se však o nic takového nejedná, protože k výplatě peněz došlo. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla v celém jeho rozsahu dovoláním, ve kterém uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle žalobkyně při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil otázku, která v judikatuře Nejvyššího soudu doposud nebyla řešena, a to: „zda má žalobkyně nárok vyžadovat po žalované zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za situace, kdy při výkonu státní moci, konkrétně pak soudního exekutora, nebylo exekutorem vyplaceno vymožené plnění ve výši 4 100 000 Kč, které bylo následně exekutorem vyplaceno až po uplynutí více než dvou let od podané žaloby“. Na rozdíl od právních závěrů odvolacího soudu považuje žalobkyně za správné právní závěry soudu prvního stupně, jak byly uvedeny shora. Žalobkyně má za to, že zcela po právu uplatnila žalobou nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle OdpŠk. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou právnickými a fyzickými osobami při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem n