30 Cdo 3439/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 3439/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2021 Spisová značka:30 Cdo 3439/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.3439.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 předpisu č. 553/1991Sb. § 22 odst. 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 26 předpisu č. 82/1998Sb. § 153 odst. 1 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 3439/2020-177 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Viktora Sedláka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 2, proti žalovanému Statutárnímu městu Brno, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Generali České pojišťovny a.s., identifikační číslo osoby 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 86 223,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 229 C 16/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 44 Co 35/2020-159, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 44 Co 35/2020-159, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 9. 2019, č. j. 229 C 16/2017-131, zastavil řízení o žalobcově požadavku na zaplacení částky 3 000 Kč (výrok I) a žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 83 223,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 14. 2. 2017 do zaplacení, zamítl (výrok II). Zároveň s tím soud prvního stupně žalobci uložil nahradit žalovanému a vedlejší účastnici náklady řízení (výroky III a IV). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o nároku na náhradu škody, který žalobce vznesl vůči žalovanému s poukazem na postup strážníka Městské policie Brno, v důsledku něhož žalobce utrpěl dne 12. 8. 2016 újmu na zdraví. Požadovaná částka byla vyčíslena jako součet náhrad bolestného, ztráty na výdělku za dobu žalobcovy pracovní neschopnosti, nákladů vynaložených na léky a na startovné v běžeckém závodě, kterého se žalobce nemohl pro své zranění zúčastnit, a nákladů, jež žalobce vynaložil na obdržené právní služby. 3. Soud prvního stupně, který zmíněným výrokem o částečném zastavení řízení nejprve reagoval na zpětvzetí žaloby o tuto částku, vyšel při rozhodování o zbývající části nároku ze skutkových zjištění, jež učinil ze shodných tvrzení účastníků řízení, z obsahu videozáznamu zachycujícího předmětnou událost a konečně ze tří spisů vztahujících se k přestupkovým řízením, která byla v návaznosti na předmětný incident vedena. Poté uzavřel, že žalobce byl jako řidič motorového vozidla nacházejícího se na účelové komunikaci, na níž byl vjezd vozidel zakázán, uvedeného dne kontrolován hlídkou Městské policie Brno. Výzvě k předložení občanského a řidičského průkazu však nevyhověl, načež se přítomný strážník městské policie R. V. po opakovaných výzvách k uposlechnutí zmíněné výzvy pokusil s využitím teleskopického obušku žalobce donutit k tomu, aby vozidlo opustil. Došlo tak k fyzickému kontaktu mezi žalobcem a jmenovaným strážníkem, kdy se strážník neúspěšně snažil žalobce uchopit oběma rukama spojenýma obuškem a vytáhnout jej z vozu ven, načež žalobce ze svého vozidla sám vystoupil. Poté, co žalobce strážníkovi svůj řidičský a občanský průkaz předložil, uvedl, že má zraněný prsteníček levé ruky a cítí bolest pod žebry. Na místo byla proto přivolána zdravotnická záchranná služba, která po prvotním ošetření žalobce odvezla do nemocnice k dalšímu vyšetření. Dvě řízení o přestupcích, jež byla následně vedena proti dotčenému strážníkovi, a to na podkladě oznámení ředitele Městské policie Brno, stejně jako řízení o přestupku vedené proti žalobci, skončila bez toho, aby dotčený strážník či žalobce byli uznáni vinnými z jejich spáchání. Jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž uvedl, z dalších důkazů, které v řízení provedl, již žádné skutečnosti nezjistil. 4. Po právním posouzení uvedených skutečností, které vycházelo z aplikace § 12 odst. 2 písm. b), odst. 3, § 13 odst. 1 a 3, § 18 odst. 1 písm. a), b) a c), odst. 2, 3, 4 a 5 a § 24 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jakož i z § 6 odst. 7 písm. a), odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2018, dospěl soud prvního stupně k závěru o nedůvodnosti žalobcova požadavku. Zasahující strážník městské policie totiž tvrzenou škodu žalobci způsobil v souvislosti s plněním úkolů, které zmíněné zákony stanoví, přičemž odpovědnost žalovaného je dle speciální právní úpravy vtělené do § 24 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. vyloučena tím, že tato škoda byla způsobena osobě, jež svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok strážníka vyvolala. Žalobce, který byl v době kontroly podezřelý ze spáchání přestupku, totiž bezdůvodně neuposlechl výzvy strážníků k předložení řidičského průkazu ke kontrole, přičemž následné přiměřené použití donucovacích prostředků vůči němu, jemuž předcházely nezbytné výzvy k upuštění od protiprávního jednání, směřovalo k dosažení účelu sledovaného zákonem a bylo nezbytné k překonání žalobcova odporu. 5. K odvolání žalobce ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, jakož i v obou nákladových výrocích potvrdil (výrok I) a žalobce zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). 6. Odvolací soud poté, co v průběhu odvolacího jednání žalobce vyzval k tomu, aby doplnil svá tvrzení i důkazní návrhy ve vztahu k existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a zákrokem dotčeného strážníka, následně doplnil dokazování žalobcovým účastnickým výslechem, jakož i svědeckým výslechem zmíněného strážníka, a dále zopakoval dokazování videozáznamem, který byl při zákroku pořízen. Na podkladě zjištění, která z těchto důkazů učinil, odvolací soud následně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by jeho zranění, z něhož je dovozován vznesený nárok, bylo způsobeno právě při inkriminovaném zákroku. Vzhledem ke skutečnosti, že po vystoupení z vozu žalobce zraněnou levou ruku bez zjevných problémů používal k ovládání mobilního telefonu, totiž nelze vyloučit, že k jeho zranění došlo již dříve a jiným způsobem. 7. Dále odvolací soud dodal, že žalobce sice svou totožnost mohl zasahujícímu strážníkovi prokázat i jinak, nežli předložením svého občanského průkazu, který neměl povinnost mít u sebe, a to i sdělením údajů, jež bylo možné ověřit v základním registru obyvatel [§ 11a odst. 1 písm. e) bod 2 a § 12 zákona č. 553/1991 Sb.], v souladu s § 3 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. a § 7 odst. 5 zákona č. 553/1991 Sb. však bylo jeho povinností vyhovět strážníkově výzvě k předložení řidičského průkazu. Žalobce tedy jednal neadekvátně, přičemž utrpěl-li škodu při následném zákroku, stalo se tak v důsledku jeho aktivní obrany proti zásahu, ke kterému nemuselo dojít, pokud by se žalobce výkonu pravomoci veřejného činitele řádně podrobil. V souladu s § 6 odst. 2 a § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejichž aplikaci speciální ustanovení § 24 zákona č. 553/1991 Sb. nevylučuje, tak „nároku žalobce nelze přiznat právní ochranu“, a to ani za situace, pokud by použití donucovacích prostředků, k němuž zasahující strážník přistoupil, nebylo v souladu se zákonem. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje jednak v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jednak v porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jehož se odvolací soud vůči žalobci dopustil odchýlením se od judikatury Ústavního soudu. 9. Dosud neřešená otázka spočívá v tom, zda je možné liberační důvody upravené v § 24 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, dále rozšiřovat za pomoci aplikace § 6 odst. 2 a § 2918 o. z., jak to učinil odvolací soud, či nikoliv. Žalobce v této souvislosti poukázal na zásadu „lex specialis derogat legi generali“, a vyslovil názor, v souladu s nímž upravuje-li § 24 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. speciální liberační důvody, nelze obecnou právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku apli